malý příběh o "rekordu"

Někdy se něco stane a vy musíte měnit opět něco na svém bydlení. Jak říká moje sestra, obracet celý barák na jih.
Já jsem si uvědomila, že neustále tvrdím, že vánoční úklid neděláme od doby, kdy byly naše děti malé, ale ona to není docela pravda.
Každý rok to nějak vyjde, že něco v domě měníme a jak jinak před svátky a tou změnou uděláme takový bordel, že nakonec provádíme pořádný vánoční úklid. Ale není to plán.
V loni jsme koupili novou skříň do předsíně před vánoci, před dvěma lety novou desku ke kuchyňské lince a mohla bych takhle pokračovat, vzpomněla jsem si, že to tak máme odjakživa. 
Vždycky nás před adventem anebo nejlépe v adventu něco napadne, co musíme mít hned, protože je to geniální nápad.
Tentokrát tedy ke změnám přispěly celkem nepříjemné okolnosti. O schodech, která vedou do patra, jsme se bavili s mým mužem dávno, že by se s nimi mělo něco udělat, protože začínají být nebezpečné. Ale co konkrétně nás nenapadlo.
Až jsem na schodech uklouzla a spadla a narazila jsem si velmi bolestivě zadek. Naštěstí to nebyla hlava ani záda. Takže ještě k tomu, že špatně chodím a špatně si sedám do auta, přibylo, že jsem si na bolavou půlku nemohla týden sednout a vždy mě to rozesmálo při nasedání. 
Můj muž dí: panebože, jak se tomuhle můžeš smát. Nevím, přišlo mi vtipné, že jsem v podstatě v rozkladu.
To bylo impulzem konečně schody řešit a na co jsme do té doby nemohli přijít, najednou pod tlakem to tady bylo. Moje kamarádka Bára mi řekla, že i u nich se schody opravovaly, až na nich táta upadl.
Objednali jsme nové bezpečnější hrany na schody, které jsou nejen protiskluzové, ale nakonec i hezké. Schody jsou nepravidelné a točivé, takže je to celkem práce a s bolavými zády pro mého muže ještě těžší, ale začalo se dřív než v adventu. Deset schodů je hotovo a zbývá šest a došlo lepidlo.
Ale abych se dostala k tomu jakože "rekordu". Byla totiž ještě zapotřebí další změna, a to se u nás ještě před čtrnácti dny měnila celá horní koupelna - umývadlo i s nábytkem.
Ještě nikdy jsem neměla potřebu se tady svěřit s tím, že od nehody v loňském roce dost často padám. Nebo spíš se kácím bez nějakého upozornění těla, bez uklouznutí a bez nějaké bezděčné obrany. Rehabilitační lékař tvrdí, že je to od rozbité hlavy a těžkého otřesu mozku a neuroložka, že to souvisí s pochroumanými zády a špatnou chůzí. Hlava je celá neustále pod kontrolou včetně opakovaných CT a EEG apod., tělo se neustále rehabilituje. Teď už to tedy bylo pár měsíců lepší, před tím jsem padala doma, venku a občas mě stačil můj muž zachytit. Jo zlepšení tady je určitě, protože když se skácím, jsem už schopná sama vstát, ne jako zpočátku, kdy jsem ležela po pádu v ložnici několik dlouhých minut bez mobilu a bez pomoci, než jsem byla schopná se doplazit ke komodě a s její pomocí vstát.
Ježíš, to je dlouhý. Musím to nějak zkrátit. Prostě před dvěma týdny jsem se večer najednou skácela na náš apartní konferenční stůl v obýváku. Povedlo se mi ho zničit zvláštním způsobem. Horní sklo zůstalo neporušené, ale vyrvaly se nožičky. 
Bára s údivem a se smíchem říká: to si děláš prdel! Tobě se povedlo rozbít stůl, aniž si rozbila sklo?! No to je na zapsání do Guinessovy knihy rekordů. 
Teprve až se dostatečně vysmála, starostlivě se zeptala: a jak to, že zase padáš?!
Moje sestra byla ještě vtipnější. Přiznej, že se ti ten stolek už po deseti letech nelíbil? Už si ho měla dost a pomyslela sis, že by to chtělo nový 😀 
No a tak si tady žijem.
Začala jsem o tom přemýšlet a musela jsem přiznat, že už mě taková myšlenka párkrát napadla, že  by to možná chtělo změnu.
No a tak se minulý týden montoval nový stolek. Je na fotografii a ty dva černobílé bobky na sezení jsou z původního stolu, který byl pod sklem do esíčka a oba bobky byly zasunuty. Ale ty jsem nezničila, tak přece je nevyhodím. Navíc, když jsme v celé sešlosti, sedí se na nich a k novému stolku ladí.

P.S. Jo včera večer se schody dokončily. Jsou krásné, pohodlné, po těch už nikdo neuklouzne. Dnes nás tedy čeká úklid. Vám přeji hezký den bez pádů.