pomáhám ...

Ahoj všichni.

Tentokrát se sice nikdo po mně na blogu neptal, ale jste přece i moji virtuální přátelé, ne? 
Nejen mojí paničky. A už jsem tady dlouho nebyla.

Já se dnes potřebuji svěřit, páč u nás je to děs. 

Pořád se něco děje a není tady kámen na kameni. Když tady necourají nějaké návštěvy, tak je zas celý barák naruby.

V pondělí jsem utíkala vždycky na chvíli ven, abych se nadýchala čerstvého vzduchu a po pár minutách jsem se vracela v naději, že bude už čistý vzduch.

No nebyl, furt to doma smrdělo a příšerně. No já vím, ty schody už byla nutnost, páč já se vždycky vyděsím, když panička upadne, ale to lepidlo bylo fakt děs. A ten binec okolo. 
Mám pocit, že už tady několik týdnů není klid a ani pořádek. 

Já se teda snažím pomáhat. Například zahřívám mikinu, kterou páníček odhodil při práci na zem. Tenhle binec mi vlastně vyhovuje, ale schody jsou hotové a dnes se bude uklízet. 
Doufám, že tu mikinu mi teda nevezmou!!!

Hlavně, že už tady nesmrdí to příšerné lepidlo.

Přemýšlím, že koupelna nahoře je hotová, rozbitý stolek už nahradil nový a schody jsou hotové. 
Tajně doufám, že je nic dalšího chvíli nenapadne. Vždyť v neděli začíná advent, tak ať je tady už klid.

Moc vás všechny zdravím. 

Vaše Justýnka

P.S.  Úklid je z nejhoršího hotov, ovšem mikina je furt okupovaná a nikdo z nás nemá to srdce ji uklidit násilím.