úterý 18. prosince 2018

už vím 😍


Tak už vím, proč jsou naše všechny tři děti tak úspěšné v životě. 
Myly v dětství nádobí. jak doporučuje článek s názvem Jestli chcete úspěšné dítě, nechte ho mýt nádobí.  
Od malinka se podílely na domácích pracích, které odpovídaly jejich věku. 
A někdy ani neodpovídaly. 
To když si přály udělat svoje vlastní knedlíky, tedy spíše mrňavé knedlíčky, a já je pak honila po celém velkém hrnci, abych je vůbec na desátý pokus vytáhla. Musela jsem je rozkrojit a každý měl k obědu svůj vlastní knedlíček. 
Nebo když se hádaly, kdo bude dávat do strojku těsto na vlasové nudle. I těsto si vyráběly samy a bylo tak tlusté, že do toho strojku, který pro mě děda kdysi vyrobil, nešlo narvat. 
Myly nádobí, utíraly prach, luxovaly. To už samozřejmě s menší chutí a já se teprve teď dozvídám od dospělých dětí, jak vlastně podváděly a uplácely se, aby si vyměnily službu s někým jiným. 
Každý den byla služba na mytí, utírání, uklízení nádobí
Ne, nástěnku jako v Pelíškách jsme neměli. 
A nejstarší syn nabízel za umytí nádobí propisku. "A mami, on mě tenkrát podvedl, páč nepsala". 😃 Nebo se vydíralo: já řeknu, že jsi nesnědla oběd a hodila ho do záchodu 😃 
A nic se nezměnilo ani s koupí myčky. Bavila je možná týden.
Některých dětí mi po těchto informacích po více než čtvrt století je zpětně líto, ale evidentně jim to neublížilo. 
Jen mi tohle přišlo tenkrát a i dnes naprosto samozřejmé, že se děti podílely na domácích pracích od malinka. 
Ostatně vnoučata to mají stejně a volám je k pomoci, i když jsou u nás doma. Alánek už ve dvou letech, když jsme u nich doma uklízeli spolu myčku, věděl, kam co patří.
 Domácnost patřila nám všem, tak všichni jsme ji udržovali. A příkladem jsme byli oba s mým mužem, protože každý z nás dělal všechno, co bylo zapotřebí. Úlohy nemáme ani dnes genderově rozděleny. 
Já maluju obývák a můj muž vaří.
Ale, jak jsme vychovali děti, zjistíme, až je jim kolem třiceti. Teprve tehdy, až mají svoji vlastní cestu v životě, vidíme, co jsme dělali dobře a třeba. co jsme zpackali. 
Článek zmiňovaný v úvodu dnes nebudu rozebírat. 
Použila jsem jej jen proto, že mě přinutil vzpomínat, jak to vlastně bylo u nás.
A víte, co mě nejvíc těší? Není to nadstandardní úspěch každého z nich a to, jak úžasně se perou se životem, aby byli šťastní, je to neobvyklá pospolitost všech tří sourozenců. 
Vím, že to není běžný standard a vzpomínám si, jak jsem jim vtloukala do hlavy, když se mezi sebou praly a nadávaly si, buďte k sobě hodní, jednou budete rádi, že se máte a že si můžete pomáhat.
A ono se to dnes děje. Jsou každý den ve spojení přes telefonní aplikace, byť by si poslali jen vtip anebo fotku, tráví spolu jednou za čas společné večery někde v hospodě a společně se opijí.  Pomáhají si navzájem radou i fyzickou pomocí. Mohou se na sebe spolehnout.
Upřimně tohle je pro mě nejvíc a dovolím si to brát trochu jako svoji zásluhu.
A třetí adventní neděli strávili všichni tři tím, že se vydali do místa jejich dětství, kde jsme bydleli čtvrt století. Ta úvodní fotka je právě z jejich výletu do dětství. 
A my doma jsme se kochali všemi fotkami, které nám připomněli náš tehdejší společný život.
Takže díky.

20 komentářů:

  1. Marti,
    chtěla bych se dožít toho, že jsem své děti dobře vychovala !
    Zatím asi stále něco dělám špatně !
    Mám totiž pocit, že hrách na zeď házím / hlavně u 15 tileté / dcery :-o
    Možná je to tím, že mé děti už vyndávaly jen myčku ;-)
    Nebo, že jim ještě není 30.
    Stále věřím, že až jednou dospějí budou při sobě držet jako je to u Vás !
    A já řeknu Díky :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilonko, uklidním tě, já bych je v pubertě taky někdy zabila a měla jsem pocit, že házím perly sviním :-). To je naprosto normální. A všichni byli přes veškerou moji snahu líní bordeláři, to patří k tomu věku. Nechtěla jsem tady vzbudit dojem, že jsem měla úžasné a hodné děti, to jsou až teď :-). Vydrž, to teprve přijde.

      Vymazat
  2. Takže já dnes odpojuji myčku a jdu nakoupit houbičky na mytí nádobí. To by bylo, aby ty děti nebyly úspěšné :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ježíš nerouhej se, ty už máš úspěšné děti, tedy mají dobře nastartováno!!!

      Vymazat
  3. Myslím, že by děti měli doma od malička pomáhat, byť jsou to ze začátku jen maličkosti. Pamatuji si, jak starší syn utíral lžičky a uklízel je. Nebo si vzpomínám, jak balili ovocné knedlíky. Pak přišlo na řadu mytí nádobí, vynášení smetí, utírání prachu nebo luxování. Přestože jsme je vychovávali stejně byli v uklízení každý jiný, starší měl ve skříňce pořádek, mladší bordel. To mu trochu zůstalo, ale je pracovitý a obdivuji ho, že i přes zdravotní potíže hodně dokázal.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růži, ono není možné měřit člověka tím, jak umí uklízet a moje první věta měla vyznít ironicky. Já si rozhodně nemyslím, že jde vychovat osobnosti tím, že budou doma uklízet, ale součást života by to být měla. Měj se krásně.

      Vymazat
  4. I já s bráchou doma pomáhala s úklidem. Když se tak zpětně ohlédnu, měli jsme toho na starosti dost. Jsem ráda, že nás tak naši vedli, všechno se hodilo do dalšího života. A dcery musely také doma pomáhat. Když vidím dnes některé rozmazlené lenochy, nechci se o tom ani bavit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pavlo, já si vzpomínám na lenochy i v mém dětství kolem sebe, sama jsem v pubertě lenoch byla a šla pomáhat jen proto, že jsem musela. Dnes to o moc jiné nebude. Hezké dny.

      Vymazat
  5. Máme myčku přes dvacet let, ale než v nádobí, to bude v té rodině, ta je základ a tam to začíná. Byla to omšelá fráze v občanské nauce, ale její hlubší význam bude poplatný vždy. Pogratulujte si, pospolitost a souznění není pravidlem.
    Martino, toto je dnes už čtvrtý komentář, který odesílám, tak doufám, že se zadaří lépe než u těch předešlých.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blondýnko, my taky. Brala jsem to spíš jako ironii, přišlo mi vtipné, že by záleželo na tom vychovat osobnosti, pokud budou uklízet. Proto jsem ani článek nerozebírala, protože mi to přišlo celé trochu ujeté a takové rady pro výchovu jsou dle mého k ničemu. Vše je o příkladu a lásce a toleranci.

      Vymazat
  6. Chtělo by se mi zvolat slovy Babičky, - Šťastná to žena. :) - Myslím, že už mě Marti znáš, že nejsem jedubaba, a ráda bych věřila, že to tak funguje, že se slušní a hodní lidi množí geometrickou řadou, ale když se dívám kolem, tak Ti nějak nevím. Já si teda nemůžu naříkat, syna jsem vychovala ok, ale nikdo není ideální... K tomu mi i jemu ještě dost chybí. A v nádobí to asi nebude, to nám jde. Lenka kočka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, koukám, že málokdo pochopil, že jsem tohle nemyslela vážně. Naopak jako ironii, že přece nemůže stačit vychovat osobnosti tím, že budou umývat nádobí :-) Kdyby to bylo tak prosté, je ráj na zemi. Proto jsem psala, že ten článek nebudu rozebírat, takové úžasné rady jsou naprosto k ničemu. Někdo potřeboval téma :-) Měj se krásně.

      Vymazat
  7. Marti, je dobře, že tvé děti drží pospolu. Není tomu všude tak.Já mám svoji dceru nejbáječnější a moc šikovnou asi po mě?Dvě druhé jsem vyvdala ještě malé, ale taky dobrý.Přeji krásné dny.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martinko, to je primo, když si člověk tohle může říct, viď? Měj se krásně.

      Vymazat
  8. Tak ono to je tím nádobím :o) Konečně vím, co mám odpovídat, když poslouchám, že se mám, že mám takové děti...:o)
    Marti, přeji hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hahahahahahahaha :-) Helenko, ještě že na to někdo přišel, viď? Už víme :-) Měj se moc krásně.

      Vymazat
  9. Naše deti majú po tridsiatke a tiež na ich zvykoch, správaní a postojoch vidíme našu výchovu ... čo sme urobili dobre a čo sme zanedbali ... V čase formovania "dorastencov" sme si to až tak neuvedomovali ... iba sme sa snažili ... :) A tiež mávali služby, s podobným zameraním ako u vás ... akurát boli na to dvaja ... Marti, prajem pokojné dni ... L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Laury, přesně, výchova není na zkoušku. Je to pokus omyl. Měj krásné dny.

      Vymazat
  10. Ano, výchova je hlavně o příkladech a o tom, jak se chováme, když si myslíme, že nevychováváme. Proto se nemůžu divit, že můj syn je trochu bordelář a má sklony nechávat věci na poslední chvíli ;-). Ale má i spoustu kladných stránek, tak doufám, že jsem to moc nepokazila. Pokud dokáže být v životě spokojený a nebude žít na cizí úkor, budu spokojená i já :-).
    Pěkné dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, hold se dědí bohužel i naše špatné vlastnosti a ty máme všichni. Ano, nejdůležitější pro mě je také, aby byli všichni spokojení. Měj hezký pátek.

      Vymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.