růžový

Dnes opět jeden zahradní téměř beze slov. 

Miluji růže.

A ještě přídavek. 

Tentokrát ne růže, ale naše krásné surfinie.

co jsou claystones?

Pokud nevíte, buďte v klidu, já jsem taky neznala.
Moje sestra objevila tyto úžasné claystones a poslala je mému muži jako dárek k narozeninám.
Mohou být i jiných tvarů, ale koule dle mé sestry a já s ní souhlasím, je nejdokonalejší tvar na světě.
Jsou krásné, krásně zpracované, každá má jiný povrch a mluví.
Byla pro mě záhada, z jakého důvodu cinkají.
Po debatě se sestrou a s mým mužem jsem dospěla k závěru, že cinkající kuličky jsou v koulích z velmi prozaického důvodu.
Kvůli vyvážení, páč jinak by se koule zkrátka koulely všude, kde je postavíte. Ony se i tak chvíli koulejí a trvá, než se usadí.
Možná pravdu nemám, ale toto zdůvodnění mě uspokojilo a jiné mě nenapadá.
Bylo to překvapení pro mého muže, tak jsem ani nevěděla, odkud jsou a kdo je tvůrce.
Něco jsem našla na netu, kde byly pravděpodobně i zakoupeny, takže tady je odkaz, kdyby si chtěl někdo také tuto úžasnou dekoraci pořídit.
My pro ně zatím místo hledáme.
Mohou být v interiéru i exteriéru, vydrží i tuhou zimu.
Sluší jim to naprosto všude, tak nevím, jestli to nebudou koule stěhovavé.

Sluší jim to ve všech koutech zahrady.
Ovšem kouzlo mají i v interiéru.
Takže dnes samé koule.

kedlubny v utajení

Moc často sem recepty nedávám.
Je to ze dvou důvodů.
Jednak po 30-35 letech vaření a pečení pro pětičlenou rodinu už není tato činnost úplně moje hobby.
Pryč je doba, kdy jsem laskala právě koupené maso a přemýšlela, co úžasného z něj uvařím.
Měla jsem tu čest díky mému partnerovi a jeho aktivitám vyzkoušet recepty ze srnčího, kančího a jiné zvěřiny (můj muž sám neloví, ale dostával jako dárek za jinou práci).
Srnčí na víně je úžasné.
Měli jsme toho plný mrazák a rozdávala jsem všem návštěvám se slovy: chcete srnčí a podváděla svoje děti: mami, to je zase srnčí, že jo?
Nene, to je guláš z vepřového.
Nepřipomíná vám to něco?
A zase králík?!!
Druhak vařím jídla, která jsou klasická a vaříte je pravděpodobně také a pokud ne, najdete je na internetu, tak proč vás poučovat?
Možná to umíte líp než já.
Vařím guláš, kuře na paprice, vepřové závitky, kachnu, ptáčky, svíčkovou ...
Prý jsem výborná kuchařka a moje svíčková je excelentní, taky proč by nebyla proboha, když ji vařím tři dny?!
Ale tak jednou za rok či dva. Tedy tu svíčkovou.
Jídla s fantazií vařím jen málo, a když mi můj partner jídlo pochválí, říkám, tak si to užij, páč nevím, jak jsem to udělala.
Podruhé už to nebude.
Je to naprostý originál
Podlila jsem vínem či pivem?
Jaké koření?
No, už to asi nikdy nezopakuji, páč nevím.
Jediná jistota je, že minutky nejen solím, ale i cukruji, protože zkaramelizovaný cukr dodá pokrmu šmrc a pak další jistota barevný pepř, jinak nevím.
A barevný pepř čerstvě namletý.hodně na minutky používám
Když vaří můj muž, je velmi kreativní, ostatně jako každý chlap v kuchyni a ten používá k masu ještě kapku octa. A když jsou v mrazáku třešně, hodí k masu i ty. A přiznávám, bylo to úžasné.
Takže na blog dávám jen recepty, které pravděpodobně na netu nenajdete.
No, možná jo, ale jsou originální.
Maso v kedlubnách považuji za svůj originální recept a prosím, nechte mi tuto iluzi..

tady se mi povedl včerejší oběd zachytit ještě horký a kouřící

Musím přiznat, že jsem jen aplikovala recept tety mého muže na vepřové v mrkvi, které dělám často a začala dělat vepřové v kedlubnách s tím rozdílem, že mrkev je nakrouhaná na nudličky a kedlubna na plátky.
Vím, že existují recepty na kedlubnové zelí, ale mě to trošku irituje.
Zelí má být zelí, ale proti gustu žádný dišputát.

Takže vepřové maso v kedlubnách.
V kastrolu na  oleji a kousku másla zpěním celou velkou cibuli.
Přidám tak 30-50 dkg vepřového masa nakrájeného na větší kostičky (je to na čtyři porce, pokud nejíte jako já, jako dřevorubec a nesníte tohoto úžasného jídla  dvě porce).
Přidám kmín a sůl, kmín dávám mletý, ale může být jakýkoliv.
Maso podlévám po troškách horkou vodou a dusím do poloměkka.
Po té přidám jednu střední kedlubnu nakrájenou či nakrouhanou na plátky.
Opět podleji a dusím do měkka.
Vydusím vodu a na závěr přidám ještě do hotového pokrmu kousek másla.
Nezahušťuji, stejně jako nezahušťuji vepřové v mrkvi.
Je to úžasná dobrota a zdravá.
Podávám s brambory.
A kedlubna asi této velikosti viz foto níže..
Možná by se recept měl jmenovat Ztracené kedlubny, protože není poznat, že jsou to kedlubny.
Pokud někdo z vás vyzkouší a případně zařadí do pravidelného jídelníčku, dejte mi prosím vědět.
Budu mít radost.
Maso v kedlubnách dělám až na jaře, ne z kedluben ze skleníku.
Takže dobrou chuť.

modrá planeta k narozeninám

Z nákupu dárku k narozeninám pro moji sedmiletou, tedy za chvíli sedmiletou vnučku mám velkou radost. Rozhodla jsem se, že se podělím.
Vnučka je sice výborná žačka, ale můj blog naštěstí ještě nečte a třeba ani nikdy nebude, takže si mohu dovolit o dárku napsat.
Řídila jsem se přáním a mělo to být puzzle.
Mám je taky ráda a ráda jsem je s dětmi, nyní s vnoučaty, skládala.
Nechtěla jsem však jen obyčejné puzzle s krtečkem, princeznou či něco podobného, nic prvoplánového, chtěla jsem něco kreativnějšího, něco co rozšíří obzory a vědomosti.
Něco, co bude mít přesah přes obvyklé očekávání a jednoduchý cíl.
Objevila jsem toto oboustranné puzzle Naše modrá planeta, kde nejen skládáte obrázek, ale ještě se dozvíte o světadílech a o zvířatech, která na daném území žijí.
Moc se mi líbí.
A další bonus kromě,jak doufám, radosti mojí vnučky a mojí, až budeme skládat.
Velmi sluší našemu pracovnímu koutu s knihovnou a starožitným stolem.
Že bych si ho pořídila jako dekoraci?
Koupila jsem tady, ale nakoupíte i v jiných eshopech.

A ještě jeden nový objev.
Dárek pro mě.
No tedy nevím, jestli je to dárek, když to nutně potřebuji a je to každodenní součást mého života, ale mám z objevu radost.
Ve svém profesním životě jsem se mimo jiné chvíli zabývala i kosmetikou a prošla školeními, tak trochu něco o tom tedy vím.
A často měním krémy na pleť.
Mám vyzkoušeno, že po čase si pleť na krém zvykne a nemá tu účinnost.
Takže zhruba jednou za rok měním značku. Střídám většinou Yves Rocher, L´oreal či českou Dermacol.
Docházejí mi krémy, zásoby si rozhodně nedělám, naopak řeším ve dvanáct a pět minut a měla jsem chuť na něco nového a přírodního.
Objevila jsem značku Lavera, kterou jsem vůbec neznala.

Firma Lavera patří mezi čtyři nejvýznamnější výrobce přírodní kosmetiky na světě (to nevím, to jsem vygooglovala).
Jejich produkty mě zaujaly a rozhodla jsem se, že vyzkouším něco úplně nového.
Nemám z nových objevů strach, protože moje pleť není na nic alergická a většinu krémů snáší dobře.
Takže naopak ráda zkouším nové věci.
Nanejvýš se stane, že se k nějakému krému už nikdy nevrátím, když vidím, že pleť po něm nezáří a je spíše unavená, což se mi kupodivu stává i velmi drahých značek, ale jinak nemám problém,
Mám ráda, když jsou krémy na určitý druh pleti a ne takové ty všeobjímající od dvaceti do sta slibující vyhlazení vrásek, omlazení pleti o několik let a ráno zjistíte, že se fakt zázrak nestal.
Pleť dvacítky je přece jen něco jiného než pleť "trochu vyzobané".
Bez brýlí vypadám na svůj věk a někdy si fandím a je to o pár let míň, nutno dodat, že subjektivně, ale snažím se stárnout s grácií, takže přibývající vrásky fakt neřeším (navíc většina je mimických od smíchu).
S brýlemi po ránu si připadám na sedmdesát a říkám do zrcadla, proboha, kde se to tady vzalo?
Kdo to je? No, neznám tě, ale umeju tě :-).
Naštěstí brýle potřebuji zatím jen na počítač, takže po ránu si říkám, až na tu "korelu" na hlavě docela dobrý.
Pokud není na krému určeno, pro jaký věk je vhodný, odvodím si vhodnost od složení a přítomnosti aktivních látek v krému.
U krémů Lavera jsem si musela také odvozovat podle složení.  Myslím, že by bylo vhodnější, kdyby na každém krému bylo hned uvedeno, zda je určen na pleť mladou či zralou.
Nesnáším parfémované krémy, vonět má dle mého soudu pouze parfém. Není přece žádoucí, aby se na mě míchaly vůně.
Nesnáším z tohoto důvodu i voňavé prádlo.
Prádlo má vonět venkem a sluncem, proto nepoužívám ani aviváž a ani voňavé prášky na praní.
Nesnáším fakt voňavé prádlo, tedy voňavé nepřirozeně a taky mám pocit, že se chovám trochu ekologicky, páč i tak zatěžuji planetu, tak vynechávám aspoň tu aviváž.
Tento krém jemně a nevtíravě voní, ale cítím přírodu, něco velmi známého, ale ještě jsem nepřišla na to, co to je.
Už se těším.
Nakoupila jsem ze zvyku na krasa.cz, protože tady často kosmetiku nakupuji a nerada měním zvyklosti, ale nakoupíte i jinde, pokud budete chtít také vyzkoušet.
Více o firmě jsem našla tady.

malinový (o první úrodě a chlupatém hlídači)

Dnes obrazem - o malinách, první úrodě a chlupatém hlídači. 

Maliny se začínají utěšeně červenat.

Už jsme sklidili první velkou úrodu. 

Celých jedenáct malin.

Justýnka si pod maliní lehla. 

Nevím, jestli to bylo z důvodu, že hledala v tom vedru stín, anebo chtěla maliny hlídat. 

Spala celkem tvrdě, takže hlídač vlastně na prd, tak se mi ji povedlo jednou v klidu vyfotit. 

Ale jen z dálky a potichoučku. 

nevinná závislost (2. díl)

Nevinná závislost pokračuje s větší intenzitou, než by si můj muž kdy pomyslel či snad dokonce přál..
Naše Justýnka je za všech okolností dáma, která má svoji hrdost.
Není to kočka, který se otírá o každou nohu, která je momentálně v dosahu, jen tak se nemazlí, nanejvýš si přijde pro malé pohlazení a pochovat ji je naprosto nemožné.
Přiznám se, že to někdy dělám přes odpor zabořujících se tlapiček do mé hrudi a její výraz mi vždy připomene repliku ze Simpsonových: nemůžeš se se mnou mazlit, když spím? Ale to dělám, miláčku, to dělám.
No já to nedělám, páč mi to není dovoleno. Justýnka se při pokusu o blízký kontakt okamžitě probudí a vše je ztraceno.
Nemám vlastně ráda takové ty vlezlé kočky, které se okamžitě otírají o každou nohavici jako prodejné děvky, miluji právě ty dámy vznešené a nedotknutelné a nepřístupné, ale někdy bych si přála, aby Justýnka chvíli děvkou byla.
Je pravda, že s nástupem každodenního rituálu česání novým hřebenem, který zavedl můj muž místo rituálu týdenního, se Justýnka v okamžiku, kdy vrzne branka a ohlásí příchod mého muže z práce, děvkou okamžitě stává.
Ovšem za stoupající rozmrzelosti mého muže.
Jsem ráda, že jsem tuto situaci nezavinila já.
Každý den s vrznutím branky v odpoledních či večerních hodinách se odněkud vynoří do té doby naprosto neviditelný "jezevec" a už čeká.
Trpělivě čeká, až se můj muž převlékne, otevře si pivo a usadí se na schodech v zahradě.
To je známka, že nastal čas rozkoše nebývalé.
Nejdřív se Justýnka začne dotýkat čumáčkem postupně téměř všech částí těla mého muže. Začne od nohou a pokračuje dokola kolem, až se octne v zorném úhlu mého muže.
Po té se začne s nepopsatelným výrazem v očích, asi jako malé dítě, které žadoní o laskominu či novou hračku, dívat upřeně do očí mého muže.
Ty žadonící oči mě nejdříve rozesmějí a po té mě naprosto rozněžní. V té chvíli bych jí dala snad vše.
Ale ona chce jen jediné. Neslyší ani na zavolání: Justýnko, chceš bonbónky?
Jindy okamžitě letí ke dveřím špajzu, kde je tato dobrota ukrytá, jak ona moc dobře ví.
Ne, je soustředěna jen na to jediné.
Můj unavený muž však zatím na prosebný pohled nereaguje a koukajíc do nového čísla Světa motoru rozčíleným hlasem důrazně sděluje: Justýnko, dnes ne.
Na toto zvolání se něžně náš jezevec dotkne packou ruky mého muže, protože má pocit, že on nechápe. Když ani to nepomůže, začne mu pokládat hlavičku na ruku a to několikrát s prosebným výrazem.
Zkoušela jsem ten pohled zvěčnit, ale v okamžiku, kdy se přiblížím s fotoaparátem, nasadí výraz rozlobený a okamžitě se otočí.
Jediná dobrá fotka Justýnky je vlastně tato v úvodu příspěvku, kterou používám už podruhé.
Lepší totiž fakt nemám.
Tento prosebný rituál trvá tak dlouho, dokud se ruka nezvedne a nevezme tu kýženou proprietu.
Můj muž dovedl rituál k dokonalosti.
Začal letos používat k sezení schody u vchodu do domu, dokonce si na schody koupil polštář, přestože na naší zahradě je míst k sezení spoustu. A aby měl vše blízko, na poličce má připraven i hřeben a čistítko na hřeben, takže Justýna, když páníček nechápe, začne do toho hřebenu strkat, jako by na něj ukazovala.
No, z dámy se zkrátka každý den v tento čas stává úplně obyčejná dotěrná kočka.
A už to konečně začíná.
Můj muž ji dle mého soudu vůbec nečeše něžně, rve tu huňatou srst a já volám, proboha něžně.
Odpověď zní: podívej se na ten slastný výraz.
A jakmile na chvíli ruka přinášející tu rozkoš přestane, okamžitě začne jezevec opět pokládat hlavičku na ruku a musí se pokračovat.
Zkoušela jsem převzít žezlo opět já, páč před nákupem nového vyčesávače, který se zpočátku stal zábavnou hračkou hlavně pro mého muže, jsem tuto činnost prováděla téměř jen já, ale já to tak dobře zřejmě neumím.
Mě ty prosebné oči nečekají.
Já jsem dobrá na papání, bonbónky, případně čištění záchodu.
Každodenní rituál trvá zhruba deset až patnáct minut, divím se, že to zvíře má ještě nějakou srst.
Když je konečně spokojená, sedne si vedle mě na židli, máme blízko schodů dvě a sedí a poslouchá, jak si vyprávíme.
A tak si tady každý den žijeme.
Uprostřed rituálů.
Pokud by můj muž změnil sezení a seděl ve větší výšce, je pravděpodobné, že by se každodenní žebrání nekonalo.
Ale každý má rád rituály a nerad mění svoje zavedené zvyklosti.
Předpokládám, že s nastupující zimou se česání opět vrátí k týdennímu cyklu.
A třeba budu na výsluní u naší milované chlupaté bytné, jak je vidět, bydlíme u své kočky, opět zase já.

tady občas sedím, ležím anebo spím

ještě že špačci nemají rádi maliny

Tedy aspoň doufám.
V loni jsme je zasadili až v srpnu a rodily do listopadu, tak vlastně nevím, jestli je špačci nemilují nebo je jen takhle pozdě neobjevili.
V neděli jsme otrhali poslední třešně a konečně jsme mohli odstranit toho strašáka na špačky, tu mršinu, která hyzdila zahradu a strašila i nás.
Ale musím říct, že naprosto fungovala. Letos jsme neměli strom plný pecek jako v loni.
A začíná čas malin nezralých.
No začínají se už červenat, tedy zatím jedna a já pevně doufám, že pro letošní rok skončil můj perný boj s černými monstry a opět to budou pro nás jen krásní ptáčci zpěváčci.

Už odkvétají pivoňky a odkvetl rododendron.
Ale krása na naší zahradě pokračuje.
Náš růžový keř už má spoustu poupátek a rozkvétá do krásy.

A letošní novinka - hruštičky se začínají utěšeně zvětšovat.
Pro jistotu dokumentuji, kdyby se něco stalo, abych měla předmět doličný. Na malém stromečku, který je vlastně ještě miminko, jsou tři malé hrušky.

 A ještě moje milovaná a kvetoucí studna. Vím, že ji fotím pořád, ale pořád se mi líbí :-)