jako bych slyšela hudbu...

Dnes na blogu v předstihu reportáž ze středy. Reportáž ještě nevyšla, takže tady malá generálka. Mám ráda tyhle výstavy z mezinárodní fotografické soutěže. Už jsem viděla druhou a z některých fotografií mám pocit, jako by zněla hudba. Tenhle druh jazzových fotografií je myslím těžké fotit.

Ale dost už, pojďte se podívat na fotografie, i když tohle není zrovna jednoduché focení, ale ochota byla a paní mi sehnala někoho, kdo by mi v hudebním sále rozsvítil. Na zkoušku jsem fotila zpočátku s bleskem, protože rozsvícení nebylo jednoduché, a všechny fotky skončily v koši, jak jinak. S tím jsem trochu počítala.

Tak pojďte při neděli aspoň na malou ukázku z výstavy. Třeba pro hezký den.

Jak zní jazz ve fotografiích aneb pozvánka na výstavu

Marta Dušková

Výstava Jazz World Photo 2020 představuje třicet nejlepších fotografií z loňského ročníku stejnojmenné soutěže. Je možné ji shlédnout v hudebním sále, v hale a část fotografií je instalována v kavárně Masarykova kulturního domu v Mělníku. Výstava fotografií potrvá do pátku 3. září a je možné ji navštívit ve všední den v čase od 13 do 18 hodin.

Do loňského již sedmého ročníku této mezinárodní soutěže se přihlásilo 347 jazzových fotografů ze 41 zemí světa.

Světová soutěž jazzových fotografů vznikla v roce 2013 a zakladatelem je fotograf Patrick Marek a jeho přátelé - promotér Tomáš Katschner a fotograf Ivan Prokop. Letos tedy vstoupila do osmého ročníku. Součástí soutěže je putovní výstava třiceti nejlépe oceněných fotografií a v mělnickém kulturním domě jsou k vidění vítězové loňského roku.

"Jazz je vášeň na celý život. A rád ho poslouchám objektivem svého fotoaparátu...", říká zakladatel Jazz World Photo Patrik Marek.

Výstava za návštěvu rozhodně stojí, a když se zaposloucháte, možná uslyšíte i hudbu hrát.

Malou ochutnávku z výstavy je možné shlédnout v galerii u článku (foto Marta Dušková).

letní maraton

končí. Tedy vlastně jarní a letní narozeninový maraton. 

V neděli poslední letní oslava narozenin. Od dubna šestá. Poslední letní blahopřání a předání dárků a začínáme zase v říjnu a to rovnou třemi narozeninami, v listopadu "jen" dvoje a uzavřeme rok.

Jak víte, já ale dárky nakupuju hodně dopředu, ne tedy plánovitě, nehledám, ale jakmile na něco narazím, co mě zaujme, začnu se tím zabývat. Už mám na říjen dárek pro jednoho oslavence. 

Ale předem tady představuji jen dárky pro děti, protože chci zachovat tajemství. Dnes tedy představuji, co mě zaujalo k dětským narozeninám v listopadu a už to mám doma. 

Opět jsem náhodou objevila na Bonami, a jelikož jsem tam měla opět nezanedbatelný kredit za minulou objednávku s časově omezenou platností, tak jsem tuhle dětskou hru z Francie musela hned koupit.

Teď koukám, že už je vyprodaná, ale pravděpodobně se objeví znovu. Možná ji najdete i někde jinde, já ale sázím na osvědčený web. Kostky ve hře se staví podle zadání a hra má tři úrovně náročnosti. Připomíná hru tetris a při tomhle slovu si vždycky vzpomenu, jak jsem pomáhala naší Tereze balit při stěhování kdysi dávno, naše velká rodina se totiž často stěhuje a všichni ještě nejsme na svých stálých místech, a když mi zbývalo malé místečko v krabici, hledala jsem něco malého, co tam dám.

Tereza mi po stěhování volala:  Mami, ty jsi to poskládala jako tetris!!! 

Nevíš, kam jsi strčila vývrtku na víno? Já si musím dát při tom vybalování. 

Seš normální?! To fakt nevím... 

No v nějaké krabici s označením kuchyně určitě bude😂 Hledej.

Dnes tedy třeba pro někoho z vás tip na dárek. Sice je to dětská hra, ale myslím, že bude bavit i dospělé.

Ještě bych vám chtěla všem poděkovat za vaše přání k svátku. My tedy v rodině svátky neřešíme, ale na tenhle svůj nezapomenu. Před 33 lety jsem rodila Lindu.

Jo, Stáni, čekala jsem, kdo získá stejný dojem ze včerejších fotek malby u Labe jako já. I mně na některých fotkách splývala realita s malbou, je to úžasné a obdivuhodné, že to bylo namalováno za jeden den (zdokumentováno).

Mějte všichni pěkný pátek.

u Labe

Včera jsem měla pracovně hodně nabitý den. 

Nakonec z původně plánovaných tří reportáží, na které jsem včera sbírala materiál, budou čtyři. 

Včera jsme byli u Labe, navštívili zajímavou výstavu, a přitom jsem objevila hernu pro děti a navštívili jsme příměstský tábor. 

Dnes jsem napsala ze včera dva články a jeden z nich vám dávám na blog ještě před zveřejněním. Je to tedy vlastně generálka. A ještě v nejbližších dnech dám reportáž z výstavy.

Fotografie na úvod jsem si fotila pro sebe a tedy i na blog. Fotografie uměleckého díla, kvůli kterému jsme zavítali na nábřeží, najdete u článku.

Mějte pěkný den.

Betonová zarážka na břehu Labe se stala uměleckým dílem

Marta Dušková

Mělnická náplavka ožila toto léto častými kulturními akcemi a ve středu 28. července se zrovna připravovala akce Energie pro Mělník, takže to nebyl zrovna ideální prostor na focení nového uměleckého díla s mělnickými motivy, ale nejde o věrohodnou podobu díla, jen o upozornění na něj.

Street-art hodný obdivu vznikl začátkem července během jednoho dne, což se zdá až neuvěřitelné. Za tvorbou stojí Vladimír Hirscher, malíř, grafik a designér, který patří k nejznámějším a předním představitelům českých výtvarníků street-artu, graffiti a light artu (malování světlem).

Autor se malbě věnuje od dětství, je samouk a jako svoji alma mater uvádí tunely metra. Profesionálně se malbě věnuje od roku 2007 a jeho venkovní instalace jsou k vidění nejen v Praze, ale i po celém Česku, a teď i v Mělníku. Jeho tvorba obsahuje na 300 pláten a kolem 4000 nástěnných či venkovních maleb a graffity. Dva z jeho obrazů jsou součástí stálé expozice českého výtvarného umění v Galerii Tančící dům v Praze.

Vladimír Hirscher, vlastním jménem Vladimír Hirsch užívá kromě jména také signatury Kaer8th, Kaer MTR, Caer8th či pouze Kaer.

Názor redaktorky

Hodně mě zajímalo, co je ten velký betonový objekt, anebo spíše, co to bylo v minulosti, který čněl na břehu Labe do prostoru bez užitku. Nyní se stal vpravdě uměleckým krásným dílem a já jej ve středu mezi přistavenými toykami a přípravou na čtvrteční akci obdivovala z dálky i zblízka. 

A začala jsem hned pátrat po původu tohoto objektu a dozvěděla jsem se, že kapitán lodi Fidelio Dalibor Vinklát tvrdí, že to byla betonová zarážka ještě z doby, kdy tudy vedly koleje. Moje zvědavost tím byla uspokojena, a třeba i ta vaše a já moc děkuji za informaci tiskové mluvčí mělnického úřadu Barboře Walterové Benešové.

krása ve fialové

 

dnešní malá procházka s nezbytným doprovodem.

Normálně Sáru nevidím, kde je na zahradě, ale stačí se projít s foťákem a v mžiku doběhne se přitulit k noze a pak fotí se mnou. Má ráda, když couráme spolu. Tak se mi i občas připletla do objektivu.

Vykvetly nám dva keře ibišku. Pořádně fotit jde však jen jeden, druhý je zapletený do jiných keřů podél zdi. Trochu džungle, ale to máme vlastně rádi. 

Ibišky tisíckrát jinak.

Tady můj doprovod pod ibišky okusuje trávu.

Tady fialové petunie, které zahradnictví vydávalo za surfinie, které jsem chtěla. Rozdíl je v tom, že o petunie se musíte starat pořád a čistit, surfinie jsou dražší, ale takovou péči nepotřebují. 

Já je nerozeznám od sebe, i když mě to taťka kdysi učil.

Jiný odstín fialové na milionbells.

Na závěr fialovo růžová fuchsie, dárek od dcery. 

Jinak na naší zahradě každý rok převládá růžová občas přerušená červenou.

Mějte dnes pěkný barevný den.