paradoxy života

V neděli jsem si řekla: a je to tady! 
Už to přišlo. 
Moje kamarádka Bára už dva roky straší a připravuje se na blackout. 
V našem okolí je jediná, kdo je připravena se vším všudy.
Nám v neděli při vichřici jediné teplo a i světlo v tom opravdu doslova temném dni dávala krbová kamna, která jsme ten den milovali jako nikdy dosud.
Krásný pohled na plápolající oheň přinášel ovšem radost sotva pár hodin, ale kolem poledne, když už jsem od půl osmé od rána volala: budiž světlo a furt nic, už to nebylo nic záživného.
Oběd jsme sice měli teplý, páč máme plyn, řízky a domácí bramborový salát, ale to byla jediná skutečná radost a zábava toho dne, když nepočítám odklízení zapomenutých létajících věcí po zahradě a úpravu střechy houpačky, která měla tendenci odletět přes plot k sousedovi.
A já jsem si naplánovala, že konečně začnu s patchworkem a vyzkouším sadu - dárek k narozeninám.
Nemohla jsem však ani stříhat, nejen, že byla tma jak v pytli, ale neměla jsem zbytky látek rozžehleny.
Dodrželi jsme tedy v neděli předepsané nicnedělání a byl to den odpočinku. 
I když ten si já představuji jinak.
Posbírala jsem všechny svícny a odložené svíčky po celém domě, páč my na blackout nejsme připraveni, my s ním vlastně vůbec nepočítáme, a při plápolajícím světle jsme si s mým mužem četli.
Bára má svíčky připraveny na jednom místě, spolu s rýží, čočkou, vodami a dalšími nezbytnými zásobami pro případ katastrofy.
Už jednou vyzvídala, co budeme dělat, až to vypukne, když se nepřipravujeme.
Odpověděla jsem, nastartujeme auto a přijedeme k vám :-)
Z toho čtení, páč od nehody jsem knihu nečetla, mě i dnes pobolívá hlava. Pro můj ještě trochu chorý mozek :-) to byl fakt záhul.
Člověk si v takových chvílích uvědomí, co vše bez elektřiny nemůže.
Během dne sice párkrát nastal nějaký pokus o oživení naší domácnosti, ale trval sotva minutu.
Pátá už odbila a furt nic. 
Světlo do našeho života pořád nevstoupilo
Najednou si můj muž všimne, že svítí pouliční světla. 
A já volám, sousedé už taky svítí. Proč mi ne?!
No koho by to napadlo, že zřejmě poslední pokus energetiků kolem třetí hodiny nám vyhodil pojistky.
Takže jsme si možná ten blackout ještě prodloužili, kdo ví.
A víte, co je paradox života?
Bářina domácnost fungovala tak, jak má, bez nějakých problémů a zásahů venkovního živlu. 
Byla připravena, a jak ji znám, užila by si to :-) 
V pondělí jí vyprávím, jak děsná byla neděle u nás.
Její odpověď mě vlastně vůbec nepřekvapila, panebože ty si neumíš poradit s blackoutem? 
Zahradu máš plnou kamenů, mohla jsi nějaký kámen nahřát na kamnech a šup hned žehlit :-)

vánoční kaktus

Začínají kvést vánoční kaktusy.

Nebo velikonoční. Vlastně nevím, kvetou hodně brzy před vánoci a dost pozdě po velikonocích.

A zdobí okna.
Dobré ráno. Dnes jen tak.

pozdrav k moříčku

Hlídáme Popelku a Princeznu.
Náš provizorní animal hotel zase ožil.

Lolinko, já vím, že se  budeš zlobit, ale babička už zase neví, která je která.

Princezna je ta, kde nevím, kde je zadek a kde předek?

No nicméně morčátka posílají pozdrav do Katalánska.

Tam je na pár dní dcera s rodinou. V Barceloně u moříčka, jak říká Lolinka.

A my hlídáme.

Teprve v sobotu, po dvou dnech se mi povedlo holky pořádně zachytit venku v prostoru.

Do té doby sice krásně jedly, ale potají, vše si tahaly do domečku.

Bály se a zvykaly si na nové prostředí. 
Sice u nás už byly několikrát, ale ne samy.
Ale jsou to čúzy úplatné :-)

V sobotu je nalákala pampeliška ze zahrady natolik, že se nechaly krmit z ruky. 
Na zahradu jsme museli dvakrát. 
Po druhém slupnutí zřejmě pro ně obrovské pochoutky běhaly po celém svém výběhu a rozčíleně hledaly.
Když nenašly, začaly křičet, že chtějí ještě. Můj muž letěl na zahradu potřetí a mezitím se uklidnily. Dostanou později, nebudeme je rozmazlovat :-)

Takže my posíláme pozdrav taky. Z animal hotelu.

oranžová

Oranžová kam se podíváš.

Moc se mí líbí dýně vystavené na každém rohu. Patří k podzimu.

Doma sice dýně nejíme, nějak jsem nepodlehla tomu trendu polívek, džemů apod.

 Mám dýni spojenou se svým dětstvím, kdy jsem se u babičky těšila, že ten kompot je broskvový a fuj ona to byla dýně. Nějak jsem to nemohla jíst, nechutnalo mi to. Dnes už je více druhů a pravděpodobně jsou jedlejší než tenkrát. Možná někdy zkusím.

Ale dýni jako vázu to můžu. Už vloni jsem zkopírovala nápad mojí známé a do vydlabané dýně jsem dala zavařovací sklenici s vodou a do toho něco živých květů. Dekorace vydržela asi měsíc.

Letos jsme koupili dýni za stejným účelem s tím rozdílem,

 že vevnitř je odříznutá plastová láhev od piva. Lip tam drží.

Váza naší předsíni sluší, stejně jako loni.

na mostě

Pár posledních týdnů tady skoro bydlím. Obzvlášť tento týden téměř každý den. 

Jako pachatel se vracím na místo činu :-), kde jsem strávila většinu svého pracovního života.

Čtvrť Nusle znám téměř dokonale. 

Studovala jsem zde, bydlí tady matka mého muže, takže se sem pořád vracím.

Ve čtvrtek jsem jela autem a byla jsem odložena u metra. Potřebovala jsem vybrat nějakou hotovost.

Můj muž mi říká, tak konečně můžeš aspoň vyzkoušet ten most pro pěší postavený přes magistrálu, když pořád tvrdíš, že je na dvě věci, páč člověka tam nikdy nevidíš.

Musím přiznat, že to byl neotřelý pohled na Prahu. Byla jsem na něm poprvé.

A neměla jsem pravdu. 

Pořád tam někdo coural a já musela čekat, páč jsem jej nechtěla mít v záběru. 

Měla jsem ale chvíli času, tak jsem se kochala.

storka o světlech, přepravci a vyzobané

Krásná nová lampa z Vivre na úvodních fotkách není dnes v hlavní roli, i když by si to zasloužila.
Je úžasná a mám z ní radost.

Tento příspěvek jsem původně vůbec napsat nechtěla.
Nakonec mě k napsání přivedlo několik důvodů.
Zaprvé web Svět svítidel, který jsem objevila náhodou. 
Jsou zástupci mnoha renomovaných značek, takže tomu odpovídají i nižší ceny. Odchází nám světlo v horní koupelně a přiznávám, že mě to fakt potěšilo. I po čtyřech letech se v domě ještě najde nějaká památka po minulých majitelích, i když se snažíme je vytlačovat a spoustu změn se už událo, všechno nestíháme, a zrovna toto světlo mě už iritovalo.
Ale toto má svůj vtipný příběh a to je druhý důvod, proč sem tato světla do koupelny dávám. Mimochodem jsou moc krásná. Hlásím tedy mému muži, nesvítí světlo nad zrcadlem nahoře v koupelně, jdu hledat nové. Sotva s tím začnu, můj muž schází ze schodů dolů a hlásí mi, mám pro tebe smutnou zprávu, nic nehledej, já jsem to opravil.
Hergot, ty mě štveš (no řekla jsem to trochu drsněji), já jsem se tak těšila. To musíš vždycky všechno opravit?! Jako minule tu varnou konvici?! 
Přiznávám, tu nemusel opravovat, i když jinak opraví vše. Tady jsem neměla konvici pořádně zastrčenou v zásuvce :-) Kdybych byla blondýna, tak by se hodilo říct, no blbá blondýna, takhle vyzobaná slunečnice...
Druhý den mi muž hlásí, tak začni hledat něco hezkého, ta zářivka nahoře se přehřívá a brzo odejde. No, nevím, jestli mi nechtěl jen udělat radost...
Hurá, hledám.

Od včera jsou světla doma a čekají na instalování.
Nejsou však kouzelná. Má to jeden naprosto zásadní negativní dopad. Ta zářivka byla po ránu celkem shovívavá, tato světla to bude horší. 
Od teď motto každého rána - neznám tě, ale umeju tě :-)
Dalším důvodem dnešního příspěvku je pokračování kauzy s PPL, o které jsem už psala ve dvou dílech a pro všechny, kdo sledovali a fandili, se hodí, abych napsala pokračování. 
Přiznávám, že jsem teď v případě PPL nezaplatila dvakrát zboží předem, jednak měli nějakou akci, že jsem neplatila poštovné a druhak jsem si chtěla vyzkoušet, jak to bude s placením kartou. 
Řidič mi již dvakrát hlásil do telefonu bez mého přičinění, když dorazil a ohlašoval se: vy budete platit kartou, že jo? 
Co na to říct? 
Povedlo se. Nevím, jestli jsem dokázala víc než jen v našem regionu, ale je to úspěch.
Sice v PPL někde běží nápis na světelné tabule s mým jménem a upozorněním: pozor, potvora, chce platit jen kartou, vezměte si proboha terminál!!!, ale přece jen se mi něco malého povedlo a nebyla jsem za ovci.
Není to tedy vítězství. Nemám z toho nějakou radost, ale přece jen jsem trošku možná hnula "zeměkoulí"... A doufám, že nejen pro sebe.

mluvící kniha

První dárek k vánocům.

No vlastně toto není první dárek, ale první, který můžu prezentovat. 

Předem sem dávám pouze dárky pro děti, páč dospělí mě čtou a dárky nosí u nás Ježíšek :-)

Elektronická tužka mě zaujala už v loni před vánoci, ale přišla mi pekelně drahá. 

Letos jsem se rozhodla, že ji koupím pro Lolinku a Alánka společně. 

Na Albi jsem koupila knihu Perníková chaloupka společně s elektronickou tužkou. Díky této tužce se obyčejná kniha stane interaktivní mluvící knihou. Kniha funguje na principu optického senzoru pro čtení skrytých kódů. Je to vlastně unikátní výukový systém, který přináší informace a zábavu a má jednoduché zacházení, takže si s tím dokáže hrát i malé dítě. Stačí se lehce dotknout tužkou obrázku nebo textu a ozve se příslušná informace, v tomto případě pohádka, zvuk nebo hudba. 

Musím tedy říct, že jsem od toho nemohla odtrhnout mého muže. 

Musel to vyzkoušet a já mu knihu musela vyrvat téměř násilím s poukazem na to, že je to dárek k vánocům, tak ať to neopotřebovává :-) 

Pohádka je namluvena Josefem Somrem a Zorou Jandovou, balzám na nervy. 
Elektronická tužka je samozřejmě použitelná s různými jinými knihami, viz  sekce Kouzelné čtení, ale vzhledem k tomu, že je to dárek pro čtyři a dva roky, rozhodla jsem se pro pohádku. 
Knihy samotné už mají nízkou cenu, nejdražší je ta úžasná tužka. Nejen, že vypráví pohádku, či jiný příběh podle titulu knihy, ale je možné do ní nahrát i hudbu z mp3 a má další úžasné funkce, které jsem ovšem nedovolila mému muži vyzkoušet, páč už by to nepustil. 
Budu mu ji muset koupit asi taky, třeba s atlasem světa či něčím podobným aspoň pro věk 7-8 let :-).
Jsem tím dárkem nadšená, ale to už jsem byla i přes web. Ale ve skutečnosti je to samozřejmě mnohem lepší. Třeba se tento tip na dárek bude hodit i někomu z vás.
Knížku jde využít i samostatně bez elektronické tužky, protože je s textem a pohádku je tedy možné přečíst. Knihu ilustrovala ilustrátorka a spisovatelka Ladislava Pechová a text napsala režisérka, loutkářka a herečka Bela Schenková, takže Jeníček a Mařenka jsou v dobré společností.





Na Albi jsem ještě koupila dárek k narozeninám, nejen říjen, ale i listopad je u nás narozeninový, a vím, že listopadový oslavenec nečte můj blog, páč na to nemá čas.
Tak si dovolím sem dát jako další tip na dárek. Přišlo nám to s mužem jako dobrý nápad.
Bože, jakostní odrůdové bílé suché víno Ryzlink rýnský umí jako dárek vybrat každý. Vlastně je to dárek, když už nevíte, co... 
Ale toto není obyčejné víno. 
Je to obrovská láhev jeden a půl litru, takže to už je zvláštní a navíc na kovové etiketě je přání k narozeninám. No nakonec podívejte se tady. 
Je to přesně dárek pro někoho, kdo vlastně nic nepotřebuje a vše, co chce, si koupí. 
My máme v naší rodině takových lidí většinu, takže vybírat pro ně dárky stojí velké úsilí. 
A tohle je dárek s nápadem. 
Třeba před vánoci budou mít s kovovou etiketou Veselé vánoce :-)

podzim ve městě

Vlastně by to mohlo být jakékoliv město. 
Fotím, co mě právě teď, v této chvíli něčím zaujme. 

Co už třeba za chvíli bude jiné.Taková všední krása.

Nefotím vždy známá místa, kde by byla snadná identifikace a určení.

Takže procházka pražským podzimem. 
Tedy ona to v pondělí úplně procházka nebyla, šla jsem k dceři dělat babičku.
Jestli máte chuť, pojďte cestou se mnou.

A tady podzimní fotky z terasy.