závažné téma

Včera jsem psala článek a vzhledem k důležitosti tématu jej dávám na blog v předstihu. Tenhle signál pomoci bychom měli znát všichni a někteří z vás se s tím možná už i setkali jako já před několika dny. 

A myslím, že je důležité, abychom všichni tohle gesto volání o pomoc znali a mohli pomoci všem, kteří trpí domácím násilím a nemohou si říct o pomoc verbálně. Proto tuhle informaci sdílím.

Všechny informace k tomuto nelehkému tématu najdete v mém článku.

Já věřím, že nikdo tady z nás neprožívá nic podobného. 

Pokud proboha ano, třeba vám článek pomůže.

Mějte klidný den.

O pomoc si lze říct gestem, kterého si agresor nevšimne. Gesto je tichým výkřikem.

Marta Dušková

Během pandemie se stupňuje i domácí násilí, před kterým se nedaří obětem chránit. Napříč kontinenty se začalo šířit mezinárodní gesto Signalforhelp - Signál pomoci. Mezinárodní symbol je kódované gesto pro upozornění na domácí násilí, které může zachránit život.

Většina obětí si ve většině případů nemůže říct o pomoc slovně, verbálně požádat o pomoc, ale tohle gesto je vlastně tichým výkřikem a měli by si jej zapamatovat všichni, aby porozuměli a mohli pomoci.

„Mezinárodní znamení, kterým můžete naznačit, že zažíváte domácí násilí, aniž byste zanechali důkazy, které by proti vám mohl použít násilný člověk:
Ukažte otevřenou dlaň proti kameře, posuňte palec v dlani ruky a zakryjte ji v pěsti jinými prsty.
Pokud vám někdo ukáže toto znamení, reagujte akutně. Buďte v klidu; nepište osobě, která vám ukázala znamení, nemluvte nahlas o tom, co vám ukázala, stačí zavolat policii 158
V době, kdy se stále více a více ocitáme za čtyřmi zdmi, kdy jsou děti neviditelné, kdy je oběť násilníka skoro celý den zavřená, musíme být tak opatrní, aby změny rychle přehlížely nebo se schovaly.
Zveme všechny pedagogické pracovníky, aby učili své studenty, studenty a studenty o výskytu a formách násilí a informovali je o této příležitosti zavolat pomoc. Určitě je důležité zdůraznit vážnost znamení, které nelze v žádném případě zneužít, protože nechceme, aby ztratilo smysl a hodnotu.
I v těchto časech můžeme udělat změny a možná můžete zachránit život. A nezapomeň, nejsi sama, nejste sami. #SignalForHelp #signálypomoci“ 

Zdroj https://www.facebook.com/signalpomoci/

Názor redaktorky

Přiznávám, že tenhle symbol znám teprve několik dní, ale je dobře, že se začíná šířit i u nás a šíříme jej dál i my v našem magazínu. Jen těžko se lze vžít do týraných obětí a do toho, co prožívají, když to člověk sám nezažil. Ale jen litovat nestačí. Od teď se budu hodně dívat na ruce. A prosím, šiřme povědomí o signálu pomoci dál.

Pokud tenhle článek čte někdo, kdo pomoc zrovna potřebuje, je tady přehled organizací, které mohou pomoci.

Kde hledat pomoc? 

Bílý kruh bezpečí pomáhá obětem a svědkům trestných činů Telefon: 116 006, 257 317 110 

ROSA specializuje se na pomoc ženám, obětem domácího násilí, a jejich dětem Telefon: 602 246 102

proFem centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí Telefon: 608 222 277 

Acorus pomoc osobám ohroženým domácím násilím Telefon: 283 892 772

povídání o Baronovi

 

Předpokládám, že většina z vás už podle fotografie bude vědět a virtuálně dokonce znát autorku a ilustrátorku knihy Příhody placatého čumáčku. Ano, je to Sabi a mně už se kniha líbila dřív, ale teprve teď se mi hodila jako dárek Alánkovi k 6. narozeninám. Má je sice až v červnu, ale já každý rok nakupuju s předstihem, co mě zaujme a navíc od dubna do července máme jedny narozeniny za druhými a v červnu dokonce dvoje najednou. 

Kniha je k dostání v mnoha knihkupectvích na eshopech, ale já jsem si ji vybrala přímo na eshopu Sabi a nejen kvůli přímé podpoře autorky, ale taky kvůli podpisu autorky.

Do knihy jsem včera nahlédla a i kousek přečetla a vlastně je mi trochu líto, že jsem ji nekoupila k nám domů, protože tohle by mě bavilo číst dětem večer před spaním.

Tak dnes malé nahlédnutí do knihy s moc hezkými ilustracemi.

Často na blog dávám tipy na dárky a různé recenze na knihy a výrobky, a tohle jsem rozhodně nemohla opomenout. A měla jsem z této malé recenze větší radost než obvykle. Obvykle to dělám jen jako tip na dárek a jako inspiraci pro vás a nezáleží mi na eshopu, kde jsem výrobek koupila. Tady je to jiné. 

Tady mám navíc dobrý pocit, že tady píšu a možná trochu podpořím někoho z naší "party". I když Sabi moji podporu, myslím, ani nepotřebuje vzhledem k hezkým komentářům a recenzím, které jsem četla k této knize. 

Mějte pěkný den a moc děkuji za všechny komentáře, které mi zanecháváte pod příspěvky.

 

nedělní připomenutí

Asi skoro každý z nás ví, co je dnes za den. Přinejmenším učitelky, kterých tady v našem blogovém společenství je docela dost. 

Neděle Den učitelů.

V posledních letech se na tento den dost zapomíná a proč tomu tak je, se trochu zmiňuji v článku níže, který dnes vyjde. A připomenout jej v právě této nelehké době mi přišlo trochu jako moje povinnost. 

Tak dnes další významný den.

Mějte klidnou neděli.

P.S. To úvodní foto už tady bylo. Je z loňska, kdy se začínalo s online školou a byla i u nás doma.

Má svoji tradici, přesto je dnes opomíjen

Marta Dušková

Den 28. března patřil tradičně v České republice Dni učitelů již od roku 1955. Den byl stanoven na den narození Jana Ámose Komenského, učitele národa a patrona českého školství a oslavoval práci a poslání učitelů. Den učitelů je právě dnes.

Na Den učitelů se v poslední době zapomíná a možná je to i z důvodu, že od roku 1994 je z rozhodnutí UNESCO stanoven za Světový den učitelů 5. říjen. Ani jeden z těchto dnů není v České republice zařazen mezi významné dny.

Ocenit a připomenout práci pedagogů a učitelů je důležité obzvlášť v této složité době, kdy učit na dálku je mnohem těžší, než když jsou děti v lavicích. Příprava na výuku je jiná, příprava studijních materiálů je pravděpodobně těžší a trvá déle. Péče o žáky a studenty stojí větší úsilí, a i pravděpodobně více času než v běžné výuce. Těžší je i udržet pozornost menších dětí nejen v základních školách, ale i při online výuce mateřských škol.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy tradičně právě na Den učitelů uděluje nejlepším učitelům a pedagogům medaile MŠMT. Slavnostní předávání medailí bylo z důvodu epidemiologických opatření proti šíření viru COVID-19 letos odloženo a nový termín bude stanoven v závislosti na aktuální situaci.

Názor redaktorky 

Učitelé si zaslouží respekt i uznání, i když ne na každého učitele vzpomínají či budou vzpomínat děti a rodiče v dobrém, jak už to v životě bývá. Společnost si obecně práce učitelů příliš neváží a není respektována, i když jsou to právě oni, kdo ovlivňují budoucnost společnosti.

Ale zdá se mi, že někteří rodiče přehazují dnes své povinnosti a výchovu dětí na školu. Výchova dětí k respektu a úctě nejen k učitelům začíná v rodině, a pokud se nám výchova nedaří, škola už to nenapraví. Všichni voláme po svobodě, ale je zajímavé, že pokud se to týká školy, klidně se svojí svobody k výchově dětí chceme vzdát a přehodit to na školu. Svoboda znamená nejen práva, ale i povinnosti. A vychováváme příkladem, naše děti jsou naším obrazem.

poselství...

Světový den divadla, který je právě dnes, jsem nemohla opomenout a přiznávám, že jsem o něm ani předem nevěděla.

Tak to byla zajímavá osvěta i pro mě. Divadlo miluju a myslím si, že má důležitou roli v životě lidstva od nepaměti. 

Článek sem dávám trochu s předstihem, vyjde teprve dnes dopoledne. 

A proč název příspěvku poselství, jak souvisí se Světovým dnem divadla? A kdo jej letos přináší? To se dozvíte v článku.

Mějte klidnou sobotu.

P.S. Ráno jsem se zkoušela sečíst a brzy jsem skončila. A to jsem si myslela, že už jsem o sčítání, které začíná dnes, psala tolikrát, že to bude brnkačka. U otázky na plochu našeho domu jsem skončila. To si nepamatuju, musím počkat, až se můj muž vzbudí a udělat to s ním. Už jsem si tuto povinnost chtěla odškrtnout. No, uložila jsem si rozdělaný formulář, ale protože jsem heslo vymýšlela několikrát, a furt to nebylo v pořádku, nevím teď vlastně, jaké heslo jsem tam dala... To bude ještě zajímavé. Možná začnu zase znovu.

„Prkna, která znamenají svět…“

Marta Dušková

Na dnešní den připadá Světový den divadla a poprvé byl slaven v roce 1962. Byl zaveden v roce 1961 Mezinárodním divadelním institutem. Světovému dni divadla předchází mnohem mladší Světový den divadla pro děti a mládež, který se slaví 20. března a Světový den loutkářství 21. března.

Tento den má připomenout důležitost divadla jako umělecké formy a je příležitostí zamyslet se nad jeho rolí. Divadlo svoji důležitost v lidském životě prokázalo v historii už mnohokrát.

Letošní rok stejně jako rok 2020 je ovlivněn světovou pandemií a oslavy v divadlech se tedy neuskuteční vzhledem k tomu, že řada divadelních budov a kulturních center je uzavřena.

Součástí Světového dne divadla je vždy Poselství, které každý rok vydává k tomu dni některý významný divadelník a poselství se čte před večerními představeními po celém světě, v rozhlase i v televizi. Už v roce 2020 a stejně letos vzhledem k virové pandemii je nutné se obejít bez živého divadla, a tedy i bez čtení poselství, ale tato situace nemění nic na důležitosti tohoto prvku.

Autorem prvního poselství ke Světovému dni divadla byl v roce 1962 Jean Cocteau a v roce 1994 zvolila mezinárodní divadelní komunita jako autora poselství Václava Havla. V letošním roce je autorkou poselství divadelní, filmová a televizní herečka z Velké Británie Helen Mirren.

foto helen-mirren.org

Helen Mirren je jednou z nejznámějších a nejuznávanějších hereček, kterou můžeme znát z divadelních, filmových i televizních produkcí z celého světa. Za své skvělé a všestranné herecké výkony získala mnoho cen, mezi nimiž nechybí Oscar z roku 2007 za film Královna.

Helen Mirren: Poselství ke Světovému dni divadla 2021

„Tato doba je pro živá vystoupení velice nepříznivá a řada umělců, techniků a mužů i žen za scénou i na scéně musí bojovat o přežití v oboru, který je již tak plný nejistoty. Snad jim ona neustálá nejistota dodala také důvtip a odvahu, díky nimž pandemii překonají. I v těchto nových podmínkách našli díky své představivosti nápadité, zábavné i dojemné způsoby, jak komunikovat – z velké části samozřejmě přes internet. Už od počátku své existence se lidé vyprávějí příběhy. Překrásná kultura divadla nezanikne, dokud budeme naživu. Potřeba tvořit, kterou pociťují scénáristky a scénáristé, designérky a designéři, tanečnice a tanečníci, zpěvačky a zpěváci, herečky a herci, hudebnice a hudebníci, režisérky a režiséři, nikdy nevyhasne. Už velice brzy se opět plně rozvine a projeví se s novou energií a v nových pohledech na svět, který všichni společně obýváme. Už se nemohu dočkat“.

Podrobné informace ke Světovému dni divadla 2021 jsou zveřejněny na stránkách Mezinárodního divadelního ústavu https://iti.idu.cz/mezinarodni-den-divadla/ .

sebrané spisy...

pardon, vtipy. Dnes se mi zachtělo trochu humoru a to jakéhokoliv, už tady nakonec dlouho myslím nebyl. Tak ho dnes posílám i vám třeba pro lepší den. 

Dnes jsme se Sárou vstávaly ještě dřív než obvykle, ani nemůžu napsat v kolik, pro hodně z vás je to ještě hluboká noc, a i pro mého muže, tak mám pocit, že už mám půl dne za sebou. Nakonec moje kamarádka Bára mě denně ráno zdraví s pozdravem "dobré poledne" a má skoro pravdu.

Napsané tři články, a tak jsem si odpočinula při výběru vtipů.

Vtipů je všude plno, je jich hodně, o to těžší je vybrat ty pravé. 

Tak snad se mi to dnes aspoň trochu povedlo.

Mějte klidný pátek s úsměvem.

nebe nad hlavou aneb 3x3

Nebe fotím pořád, tak mi fotografická výzva od Dáši Pohled k nebi nepřišla nijak těžká. Ale velmi jsem se mýlila. Vlastně by měl být název dnešního příspěvku Číhání na nebe, páč nic jiného to nebylo. 

Každý den bylo nebe jednolité bez mráčku v barvě tmavě šedé, takže v podstatě nebylo vůbec co fotit. Za normálních okolností fotím nebe často, ale nemám žádný termín. V sobotu se mi konečně poprvé povedlo něco vyfotit. 

I ta fotka v úvodu je ze soboty. 

Takže sobotní 3x3:

Další focení je z pondělí, v neděli se opět fotit nedalo. 

Nebe bylo naprosto nezajímavé a šedé.

V úterý ráno se opět nedalo fotit. Když jsem odpoledne uklízela v patře domu, řekla jsem si, že nafotím oblohu z okna, čekat nemělo smysl, jak jsem se přesvědčila další dny. V patře by bylo mnohem lepší fotit z naší velké terasy, ale odtud nebe nefotím vlastně nikdy. 

Odsud je vidět domy sousedů a nechci narušovat jejich soukromí.

Z toho okna jsem několikrát fotila koně, ale tentokrát je nebylo vůbec vidět.

Tady úterní 3x3 a opět zataženo.

Mám ráda výzvy, tak jsem se snažila splnit i tuto, i když si myslím, že na blogu jsou mnohem krásnější fotky nebe, než se mi tentokrát povedlo zachytit, ale i tak mě to bavilo. Dáši, děkuji za výzvu.

Všem přeji pěkný den ať už se sluncem či s mraky.

čtení z díla Karla Čapka

V poslední době se mi nakupilo vícero zajímavých kulturních počinů. K akci Čteme pro vás Karla Čapka, kterou připravila Městská knihovna Mělník k výstavě Život a doba spisovatele Karla Čapka i přes zavřené dveře, jsem psala už tři články, ale čekala jsem na zveřejnění všech tří video povídek, abych dala na blog najednou.

Během února se v nových prostorách knihovny natáčelo a tři Čapkovy povídky četli herci z Nového divadla Mělník. Je to moc hezký počin a třeba přijde vhod poslechnout si čtení na dlouhé zimní večery i vám.

První povídkou je Košile z knihy Trapné povídky od Karla Čapka.

Další čtení je Dášeňka aneb život štěněte.

A naposledy Povídka starého kriminálníka z knihy Povídky z druhé kapsy.

Musím říct, že mě tyhle kulturní počiny v současné nelehké době těší a zajímají. Dělat kulturu v této době není zrovna lehké a jsem ráda, že se to děje.

Tak mějte klidný a zdravý den ať už s Čapkem či bez něj.

kultura online aneb pozvánka na výstavu

foto zdroj muzeum

Kdo máte chuť na trochu výtvarného umění, tak vás zvu na zítřejší online výstavu obrazů Jaroslava Mokrého s názvem Léta s paletou. Kdo nechcete čekat, některé obrazy si můžete prohlédnout na webových stránkách muzea. Navíc je zde popsán přímo autorem příběh k obrazu, který je tam nově, takže v mém článku, který vyšel o víkendu, jej nenajdete. 

Tak dnes trochu kultury třeba pro hezčí den anebo abychom nezakrněli z nedostatku kulturních zážitků.

Online výstava obrazů Jaroslava Mokrého Léta s paletou

Marta Dušková

Regionální muzeum Mělník zve na online výstavu Léta s paletou ve středu 24. března a ve čtvrtek 25. března portrétisty a krajináře z Lysé nad Labem Jaroslava Mokrého, který maluje od 16 let a mimo jiné zhotovil kopie obrazů křížové cesty pro kostel sv. Jana Křtitele v Lysé a maloval i kopie obrazů Petra Brandla v Národní galerii. Bližší podrobnosti k akci https://www.facebook.com/events/4141951139148382/ .

Sám autor o své tvorbě říká:

„Moje touha malovat se objevila již v mých školních letech, ale doopravdy jsem začal malovat v šestnácti letech. V době, kdy jsem byl v Písku na vojně, dověděl jsem se, že tam žije akademický malíř F. R. Dragoun a že je to žák Maxe Švabinského. Vzal jsem několik svých kreseb a když jsem vypátral, kde bydlí, troufnul jsem si u něj zazvonit. Od té doby jsem se stal jeho žákem. Bylo to v r. 1975. Našel jsem v něm spřízněnou duši.

V letech 1978 - 1983 jsem večerně studoval Střední odbornou školu výtvarnou, tedy Hollarku. Bez studijního volna. Vyučil jsem se v Nymburce elektromechanikem a v této profesi jsem pracoval až do r. 1992. Odešel jsem z ČKD, udělal si malířské léto, ale zakrátko jsem si musel hledat jiné zaměstnání. Také jsem požádal v pražské Národní galerii o možnost udělat si několik kopií barokních obrazů Petra Brandla. Velice moc mi to pomohlo při práci na mých vlastních portrétech.

Pracovně jsem zakotvil u ČD. Považuji to za velmi důležité. Režijní výhody mi umožnily jezdit za krásami přírody nejen po Čechách, Slovensku, ale posledních dvacet let, jsem mohl malovat přímořskou krajinu, hlavně v Itálii. Maluji v plenéru. Snad ještě jedna věc. Půl života jsem se v duchu zlobil na mého tátu, že mě nechal vyučit, namísto nějaké výtvarné školy. Druhou půlku života jsem rád. Mohu malovat co chci a jak chci. Tedy realisticky. V tom nalézám radost, o kterou se s vámi mohu podělit“.

Jaroslav Mokrý

Malířovy obrazy je možné si již dnes prohlédnout na www.muzeum-melnik.cz . Fotografie použité u článku jsou z archivu muzea.

dobrý počin

archiv Kolektiv Nesladim

Jak víte, často na blogu dělám propagaci dobrým a záslužným projektům lidí či subjektů, které ani neznám. A tak nemůžu vynechat projekt, který vymyslel člen naší rodiny.

Jak už většina z vás ví, dcera Linda je divadelní režisérka, učí na DAMU (vrátila se do své Alma mater),jako pedagog učí občas i ve Francii, kde vystudovala doktorát. 

Některé její projekty či divadelní představení v její režii už byly na blogu zmíněny.

Linda se už delší dobu zabývá spánkem a jeho poruchami a zmínka o představení Dům bez spánku už tady byla a mohli jste shlédnout i video ukolébavku se stejným názvem. 

(Linda není ráda, když o ní píšu, takže už raději končím).

A teď k tomu projektu. Použiju slova Lindy viz níže. 

Tato kampaň vznikla a je prací kolektivu Nesladim. 

Text je z 19. března před prvním zveřejněním kampaně. 

Linda Dušková: S Kolektiv Nesladim zítra spouštíme malou video-kampaň NOT LAZY, BUT TIRED, která upozorňuje na problémy se spánkem u teenagerů. Celý se to seběhlo na výzvu Národního Ústavu Duševního Zdraví během jednoho týdne a za nulovej rozpočet.

Mám z toho radost a moc děkuju za nasazení dobrým lidem, kteří se na týhle punkový rychlo-akci podíleli, hlavně potom Denis Safarik, Lubomír Krupka, Zdeňka Valečková, Lucie Špačková, ale i všem, komu jsem za poslední týden volala a konzultovala scénář, střih nebo chování kachen ve Stromovce

Ozvalo se hodně lidí, kteří nám chtěli pomoct a to je v týhle době fakt strašně skvělej pocit. Díky moc.

S Nesladim už sice chystáme nový projekt, ale spánek máme pořád pod dohledem. První krátký spot zveřejníme už zítra

Níže můžete shlédnout všechny tři spoty kampaně, jsou krátké do minuty, které vznikly ve volném čase a bez nároku na honorář všech zúčastněných. A jsou moc zajímavé a za mě si potlesk zaslouží. 

Mějte pohodový vstup do nového týdne.