v krabici

aneb jak jde čas se Sárou. Je jí devět měsíců, takže už je to velká holka. 

Když nám doma připojovali nový internet, protože jinak k nám nikdo nechodí, divil se technik: 

tohle je kotě?! jí není ještě rok? je strašně velká. 

Ale to britky bývají, byla i Justýnka.

Měli jsme již vícero mazlíčků, všichni jste znali Justýnku, ale tohle je naprosto něco jiného.

Sára je moc hodná i zlobivá, klidná i divoká, poslušná i neposlušná, moc milá a někdy malý podvodník, ale hlavně se chce podílet na všem, co se u nás děje. Nesmí u ničeho chybět, i když občas usíná ve stoje, ale když se něco děje, přece nebude spát. Překoná se se sebezapřením, aby jí nic neuniklo.

Miluje, když přijede Tesco a stačí říct, že přijel pán a už se nesnaží využít otevřené dveře do domu k útěku a poslušně čeká, až bude vše doma, a pak jde s námi vybalovat zboží. 

Miluje prázdné tašky, takže jakmile je nějaká prázdná, je její a vleze si do ní a z tašky na nás prudce vyskakuje a chytá nás za nohy. 

Sára miluje schovávání. Vždycky se někde přikrčí a čeká. Pak na mě skočí zpoza rohu a já se fakt leknu. No jako malé dítě, ještě, že nedělá baf...

Zkrátka Sárinka miluje akci a vaří se mnou, s mým mužem instaluje nové dveře, chodí se se mnou sprchovat, tedy čeká, až se osprchuju... Jinak neustále za námi chodí a jen odpoledne si zaleze nahoru do postele a chvíli spí. To je jediná chvíle "naší svobody"

Včera přijelo Sárinčino malé tesco. Ne není to z Tesca, jen tak říkáme jejímu balíku plnému jejích dobrot. Krabice ji nějak extra nezajímají, ale včera jsem měla krabici na židli. 

Nejdřív si vlezla na stůl a se mnou vybalovala: no, to je pro Sárinku, koukala a všechno očichávala.

Do prázdné krabice hned plavně skočila a já jsem ji sotva zachytila, aby nespadla i s ní. Vydržela se v ní hrát za mojí asistence, vyskakovala z krabice, tahala mě za rukáv a okusovala nejen mě, ale i krabici. Měla jsem konečně možnost cvakat foťákem a něco z toho vyšlo.

Chtěla jsem odejít, a tak jsem dala krabici na zem, okamžitě z ní vyskočila a už ji nezajímala. 

To s taškami si vydrží hrát i sama a musí mít pořád nějakou v kuchyni na zemi. Po čase ji musíme vyhodit roztrhanou, ale ty smutný očička, když to vidí, vás přinutí dát jí k dispozici další. 

Takže v kuchyni na zemi se furt válí nějaká papírová taška.

Naše malá kočkovitá šelma poslouchá mě, ale mého muž miluje a tráví s ním hodně času v tělocvičně u stolu s počítačem. 

Všemu rozumí, co jí říkám, můj muž s tím má trochu problém mluvit tak, aby rozuměla. Ale to má někdy i s malými dětmi. Někdy jí nerozumí. 

Já rozumím všemu, co mi povídá, říká, fňuká či naznačuje. Tedy dosud jsem rozuměla naprosto všemu.

Před pár dny začala používat zvláštní posunky, které dělá jenom na mě a většinou, když čeká u dveří a já s ní jdu konečně ven. Začne tak zvláštně kroutit hlavičkou nahoru ke stropu a do stran a přitom mi kouká do očí a já nevím, co to přesně je. Ale vzhledem k tomu, že ji nijak neštve, když říkám: broučku, co mi chceš, co říkáš, tak to asi není podstatné. 

Vidím, že jsem se rozepsala, tak už končím. O Sáře jsem dlouho nepsala a na vyprávění by toho ještě bylo opravdu hodně.

Tak dnes vám přeji nejen já, ale i Sárinka pěknou sobotu.

Sára venku a Sára na grilu.