dnes o strašidlech...

Dnes pozvánka na další výstavu tentokrát strašidelnou. Slíbila jsem muzeu, že napíšu reportáže ze dvou jejich výstav, ale až přijedou děti. Dětem jsem výstavy slíbila ještě dřív, než jsem věděla, kdy přesně o prázdninách přijedou. Výstavy jsou celé prázdniny, tak jsem věděla, že je stihneme. Tak dnes nahlédnutí na další výstavu, kterou děti měly i s vyprávěním strašidelných pověstí. 

Z téhle výstavy sem nemohu dát všechny fotky, tak kdo chce, může se podívat tady  u článku, který včera vyšel.

K pověstem Kokořínska, Mšenska a Podbezdězí byla vydána i kniha, která je ke koupi v muzeu nebo je možné si ji objednat i na dobírku, pokud byste měli zájem. Informace najdete všechny tady. A jsou tam i videa se dvěma vyprávěnými pověstmi.

Mějte pohodovou neděli.

P.S. Maruško, tady máš další tip na výlet do Mělníku, dvě výstavy v muzeu najednou, jedna v malém sále a druhá ve velkém. Reaguji na tvůj včerejší komentář. V Mělníku je toho hodně a všechno nedávám na blog.

Muzeum ovládla Kokořínská strašidla a straší i v muzejním sklepení

Marta Dušková

Výstava na motivy Pověstí Kokořínska, Mšenska a Podbezdězí s názvem Kokořínská strašidla je k vidění v malém sále Regionálního muzea Mělník. Ale strašidla v životní velikosti je možné potkat i v muzejním sklepení, které samo o sobě působí trochu tajuplně.

Návštěvníci se na výstavě v malém sále muzea setkají s Kokořínským vodníkem, Bílou paní, skřítkem i loupežníkem Klemperou a dalšími strašidly. Výstavu je možné navštívit do 28. srpna.

Součástí výstavy je i soutěž s vodníkem Brčounkem, která byla vyhlášena na muzejním facebooku.

Informace k soutěži z muzejních webových stránek:

„Během prázdnin nasdílíme na muzejním facebooku 5 fotografií z jeho výletů…Soutěžte s námi o publikace Pověsti Kokořínska, Mšenska a Podbezdězí, Pověsti Mělnicka, Neratovicka, Kostelecka a Kralupska a jako bonus občerstvení v muzejní kavárně! Poznejte, kde se vodník Brčounek nachází a nasdílejte pod příspěvky Vaše fotografie z tajemných míst, která jste na Kokořínsku navštívili Vy. Ze všech fotografií na konci prázdnin vylosujeme jednoho výherce! Těšíme se na Vaše tipy na výlety!“

Podrobné informace k soutěži zde Kokořínská strašidla - Oficiální stránky Regionálního muzea Mělník (muzeum-melnik.cz).

retro pohled

Dnes vás zvu na výstavu retro hraček a výrobků, která nemá moc poetický název. Výstava představuje největší soukromou sbírku výrobků Kovozávody Semily a součástí je i soutěžní kvíz, taky jsme si s dětmi zasoutěžili a třeba vyhrajeme stavebnici Seva.

Tak pojďte malinko nahlédnout. Většina výrobků je ve vitrínách, takže fotit moc nejde. 

Mějte pohodovou sobotu a já dnes konečně stihnu jít na návštěvu po několika dnech i k vám.

Výstava retro hraček láká ke stavění v herně v muzejním sále

Marta Dušková

Regionální muzeum Mělník připravilo na prázdniny výstavu s názvem Kovozávody Semily hravě i zdravě. Výstava retro hraček a výrobků z této továrny představuje největší soukromou sbírku výrobků této české firmy z let 1955 až 1993.

Ve sbírce jsou zastoupeny stavebnice a skládačky SEVA, Seko, Alfa a další, plastové mozaiky, společenské a didaktické hry, magnetické mozaiky, ale také hračky do vody a další. Kovozávody Semily svého času vyráběly i domácí a kuchyňské potřeby, které jsou vystaveny ve vitrínách.

Soukromá sbírka Petra Šimra, autora konceptu Svět kostiček byla oficiálně uznána jako největší sbírka v ČR a je zapsána v databázi rekordů a kuriozit. Sbírka se pyšní 160 různými druhy výrobků, které reprezentují značku KZ Semily.

Součástí výstavy je dětská herna s kostičkami SEVA, Seko a dalších stavebnic, které lákají ke stavění. Děti se mohou na výstavě zúčastnit soutěže a vyplnit soutěžní kvíz, kde se hraje o stavebnice SEVA. Otázky v kvízu se týkají právě výstavy a odpovědi je možné nalézt po podrobném zkoumání a hledání. Menším dětem mohou pomoci rodiče.

Expozici plnou zajímavých hraček a dalších výrobků je možné shlédnout ve velkém sále Regionálního muzea Mělník až do 28. srpna.

Podrobné informace k této výstavě jsou zveřejněny na webových stránkách muzea Kovozávody Semily hravě i zdravě - Oficiální stránky Regionálního muzea Mělník (muzeum-melnik.cz).

Magazín Kanál eM přinese v nejbližších dnech reportáž z další výstavy v muzeu, která bude strašidelná.

ranní pozitivní nebe

Po depresivních barvách nebe v posledních dnech konečně barvy, které vzbuzují naději. Dnes zatím necítím ani zápach, tak snad nás čeká návrat k normálu a myslím na ty úžasné hasiče, kteří bojují se živlem nevídaných rozměrů už několik dní.

Tento týden vůbec nestíhám, ale nafotit tyhle pozitivní barvy jsem musela. Dnes je poslední hodně nabitý den. O víkendu jsme doma, ale musím zpracovat všechno, co jsem za týden posbírala.

Už začalo svítit slunce, takže to fakt dnes vypadá hodně nadějně.

Mějte pohodový pátek.

nová růže, výrobky z keramiky a jiné

Nějak nestíhám, ale vyfotit úplně novou růži, která je pro změnu světle fialová a ne růžová, jak je naším zvykem, jsem dnes ráno stihla. Růži jsme dostali letos od dcery jako dárek a poprvé kvete.

Včera jsme jeli s dětmi do HistoryParku na výlet, i když kvůli ovzduší jsme to několikrát zvažovali. Začínalo trochu pršet, ale spálenina byla cítit s přestávkami pořád. Volala jsem nakonec přímo do parku, jak to tam vypadá a na doporučení jsme jeli. 

Zodpovědnost za vnoučata cítím větší než za své vlastní děti...

Chvíli poprchalo, tak šly děti do keramické dílny a vyráběly. Vzduch se zdál čistý, ale když jsme šli ven na různá stanoviště, nebylo téměř vidět Říp, vypadal jako v mlze a opět se linul už známý zápach. 

Nicméně podívejte, co děti včera vyrobily z keramiky. Alánek archeoložku při práci i s kostrou pro maminku, děti si letos opět užily práci archeologa, Lola krásnou sklenici s pivem pro dědu a spoustu dalšího. Reportáž sem dát během pár dnů, až bude zveřejněna.

Den jsme si užili a dnes jedeme do zooparku do Zelčína. Začíná svítit sluníčko, takže ovzduší bude snad už čistější.

Mějte klidný den.

včerejší změny nejen plánů

Nebudu tady o psát o obrovském požáru v Hřensku, protože o tom ví každý z nás už od neděle. Já si tady chci zapsat včerejší den. Nikdy by mě nenapadlo, že požár, který je tak daleko, ovlivní na chvíli i náš život.

Včera brzo ráno vyjdu na zahradu, ještě je tma. Okamžitě ucítím zápach ohně a začnu se rozhlížet, kde proboha hoří a zmateně koukám i na naši střechu. Zápach je velmi intenzivní a nejde jej zaměnit s ničím podobným. Nikde nic nevidím. Otevřu dveře do domu dokořán jako každé ráno.

Jdu začít svoje ranní rituály. Udělám si kafe a jdu psát.

Postupně na mě vyskakují informace o požáru. Později je mezi nimi i aktuálně, že kouř z požáru je už cítit v Kralupech a v Libiši a vidím i na fotce z Kralup, že je i valící se kouř vidět. Hasiči vyzývají, aby všichni nevolali na tísňovou linku, pokud neuvidí stoupat kouř z určitého místa. Doporučují nevětrat.

Po chvíli mi začne docházet, že to, co cítím na zahradě, je známka toho, že pach z kouře dorazil i k nám.

Mám už asi dvě hodiny otevřeny dveře do domu.

Pořád je to ještě v klidu, a protože je zataženo, říkám si, že bychom nemuseli jít do muzea na výstavy, ale když nebude parno, můžeme jet do Historyparku. 

Asi kolem půl deváté další zprávy a už je tam doporučení omezit pohyb venku a nevětrat jako při smogu. Vidím fotky okolních vesnic, které jsou jako v mlze a mně dochází, že zataženo asi nebude a všechno souvisí s požárem, který se mi zdál tak daleko.

Můj muž vstává a hned mi hlásí změnu plánu na dnešní den: jedeme na výlet do Historyparku. Já ho hned informuju, že tam rozhodně jet nemůžeme a vyprávím, co se děje. V parku bychom byli venku 4-5 hodin jako minule a mohli bychom se nadýchat a vyprávím, jak je všude cítit kouř a zataženo není, je to z toho kouře.

Nakonec to tedy vysvětluji všechno dětem, ukazuji jim ten požár a vysvětluju, proč jdeme do muzea, když je zataženo. 

No, jo babi, k muzeu jen dojedeme a nebudeme dlouho venku, viď?

Během odpoledne se zdá, že už se situace trochu uklidňuje, svítí slunce, nebe je modré a děti jsou v bazénu.

Večer ležíme a čtu pohádky, když přijde za námi můj muž a říká, ať si hned zavřeme okno. Zápach se opět šíří a ještě s větší intenzitou. 

Včera ráno o tom píši dceři a ona mi hlásí, že to samé je v Praze. V noci kontrolovala zahradu a sousedy, jestli někde nehoří. Až ráno pochopila, co se děje, stejně jako já na základě aktuálních informací.

Dnes ráno nic necítím, i když se samozřejmě hasí pořád.

Známý sdílí na facebooku článek s názvem Žádná apokalypsa. Přírodě požár v Českém Švýcarsku prospěje, říká botanik.

Možná je to pravda, ale po včerejší situaci se mi po ránu článek nechce číst. A už včera mi o článku říkal můj muž.

Tak takový byl náš včerejší den. Reportáž z obou výstav dám někdy i na blog.

Tak snad dnes bude čistý den a ten přeju i vám. 

Úvodní foto je moje z akce s umělým požárem a hašením.

léto a prázdniny

Jak si užíváme s dětmi prázdniny, vůbec nefotím, ilustruje jen ten pohár v úvodu z kavárny. A nakonec mi to přijde v těch vedrech jako dobrý symbol léta. Dělala jsem v kavárně rozhovor, který byl dohodnutý ještě předtím, než jsem věděla, že děti přijedou. 

Nicméně kavárna Café Živel, o které už jsem tady psala několikrát, má herní koutky vevnitř i venku, takže děti si to užily. Hrály si, pily domácí limonádu, jedly pohár a pak doma jsem rychle musela stáhnout fotku poháru, aby mohl Alan namalovat podle ní svůj pohár. Vlastně jsem konečně splnila slib. Dávno jsem slibovala, že je do kavárny vezmu, ale pořád to nevycházelo. 

Nedávno jsem tady dávala i článek o Café živel a jejich nových majitelích, a můžete si jej přečíst tady na odkaze tak trochu vyzobaná slunečnice: jak se plní sny... (vyzobanaslunecnice.blogspot.com).

Dnes máme v tom vedru naplánovány dvě výstavy v muzeu a pak hned bazén. Ve středu se má snad trochu ochladit, tak pojedeme do History parku a ve čtvrtek do zooparku Zelčín, obojí tady taky už bylo. Tak snad ustanou ta příšerná vedra, abychom mohli výlety absolvovat.

Mějte pohodový den.

Čapkův robot

Jistě většina z nás ví, že slovo robot je českého původu a používá jej celý svět. Vymyslel jej Josef Čapek a poprvé je použil Karel Čapek ve své hře R.U.R. Karel Čapek chtěl původně použít slovo laboři (pravděpodobně od slova laboratoř), to se mu nelíbilo, tak se obrátil na bratra, který vymyslel slovo robot od slova robota. 

Ale o tom jsem psát nechtěla. 

To je jen na úvod.

Teď je naše slovo Robot hlavním tématem výstavy v Bruselu, která se jmenuje ROBOT: Born in Czechia, known all over the world. 

A jelikož mi tato informace přišla docela zajímavá a asi bychom o ní měli vědět, než se třeba výstava objeví i u nás, to je ale jen moje domněnka, napsala jsem o výstavě krátký článek. 

Použité foto je z archivu kraje. Mějte pohodový nový týden.

Robot narozen v Čechách, ale zná jej celý svět

Marta Dušková

Středočeský kraj se zapojil do doprovodného kulturního programu českého předsednictví v Radě EU výstavou o českém slovu Robot, která je prezentována v Bruselu. Výstavu připravil Památník Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše.

Slovo Robot, které vymyslel Josef Čapek a poprvé použil Karel Čapek ve své hře R.U.R., před 100 lety dobylo svět.

Venkovní i interiérová výstava ROBOT: Born in Czechia, known all over the world připomíná nejen světový ohlas Čapkovy hry R.U.R, kdy poprvé při premiéře v roce 1921 bylo slovo robot použito, ale připomíná i současné úspěchy české robotiky.

„Mám velikou radost, že náš Památník Karla Čapka je součástí programu českého předsednictví. Význační hosté se přesvědčili, že vlastně aniž to dosud tušili, všichni umějí nejméně jedno slovo česky. Slovo robot se totiž používá ve všech 24 oficiálních jazycích EU, byť někdy v mírně odlišné podobě,“ říká ředitel Památníku Karla Čapka Zdeněk Vacek. 

Informace o památníku a virtuální prohlídka expozic jsou na Památník Karla Čapka: Titulní stránka (capek-karel-pamatnik.cz). 

Podrobné informace k výstavě ROBOT je možné najít na ROBOT z Čapkovy Strže si podmanil Brusel - Úvodní strana | Informační systém krajského úřadu (kr-stredocesky.cz).

hrát fair play

No není to úplně samozřejmé a spíš je teď viditelnější to nefér jednání, takže psát o férovém jednání šestnáctiletého studenta je radost. 

Bez ohledu na to, že původně jsem chtěla psát jen o úspěších Vojty. 

Rozhovor s ním už tady na blogu byl a pokud si vzpomínáte, je to syn mojí kamarádky Báry, spisovatelky a znám jej od mala. 

Je neuvěřitelně chytrý, je to malý, no teď už velký genius, a ještě sbírá medaile ve sportu, což se mi zdá celkem ojedinělé.

Tentokrát jsem s ním dělala menší rozhovor jen na téma mistrovství ve Francii, kde mu přiřkli rozhodčí celkové vítězství ve finále a on upozornil na to, že mu nepatří. 

Jak i píšu v článku, zasloužil by si cenu fair play a tohle jeho jednání se mi zdá důležitější než samotná zlatá medaile. Dnes velmi pozitivní článek. A mám i povolení na zveřejnění fotek.

Pěknou neděli.

Zachovat se fair play je víc než medaile a Vojta si zaslouží velké uznání

Marta Dušková

Na začátku července se ve Francii na okraji Paříže uskutečnilo otevřené mistrovství Francie, kterého se zúčastnili Italové, Francouzi, Finové, Japonci a Češi. Soutěžilo se v japonském bojovém sportu chanbara, kde soupeři proti sobě bojují pěnovými meči, které imitují reálné zbraně a úkolem je zasáhnout soupeře rychleji, než on zasáhne sám.

V mistrovství ve Francii uspěl šestnáctiletý Vojtěch Beneš, student mělnického gymnázia, který si přivezl ze dvou disciplín zlatou a stříbrnou medaili. V souboji Grandmaster, což je souboj nejlepších z nejlepších, se Vojta probojoval do finále a rozhodčí mu přiznali vítězství. Byl by tedy nejlepší se zlatou medailí.

Vojtěch Beneš však oznámil, že zásah soupeře byl dřív a první místo mu tedy nepatří. Vojtovo férové jednání, které je dnes spíše ojedinělé, si vysloužilo uznání soutěžících i rozhodčích.

Vojto, jaké bylo mistrovství ve Francii a v čem se soutěžilo?

V bojovém umění chanbara se soutěží s měkkým mečem, krátkým i dlouhým, a soutěžilo se i s kopím. Byl jsem nominovaný na základě vítězství v Mistrovství České republiky. Ve Francii jsem uspěl a získal jsem jednu zlatou medaili v boji s krátkým mečem, stříbrnou v boji s krátkým mečem a se štítem, a stříbrnou v kategorii Grandmaster, kde vítězové všech disciplín bojují proti sobě, a tam jsem byl druhý.

Jak jsem slyšela, rozhodčí ti nejdříve přiřkli první místo. Ale ty jsi uvedl, že ti první místo nenáleží. Měl bys dostat cenu fair play, a to se mi možná zdá ještě důležitější než zlatá medaile. To rozhodnutí odmítnout první místo přišlo hned?

Ve finálovém zápase si rozhodčí mysleli, že jsem soupeře trefil jako první, takže zvedli pro mě vlaječky, ale já jsem upozornil, že soupeř mě mečem trefil jako první a měl to být bod pro něj a on tedy vyhrál.

Nebyla to pro tebe nakonec větší radost, než kdybys to nechal být? Možná bys z té zlaté, která ti nepatřila, nakonec neměl ani radost, ne?

Asi jo, moc jsem o tom nepřemýšlel, prostě jsem to udělal, bylo to jasné a pak mi gratulovali i rozhodčí za fair play jednání.

Co ti přineslo tohle mistrovství kromě medailí?

Byly to moje první velké závody v chanbaře v zahraničí a byla to dobrá zkušenost. Byl jsem zařazen do kategorie kadeti, ale byly tam v podstatě všechny kategorie, byla to celková soutěž, takže tam byli i junioři i dospělí. Nedávno jsem skládal v chanbaře třetí zkoušky a mám oranžový pásek. Ve Francii jsou ale hodně dobří, takže i v mém věku mají většinou už černý pásek, tak jsem na mistrovství ve Francii většinou bojoval proti černým páskům.

A jak to je? Po oranžovém pásku je černý?

Ne, po oranžovém pásku je zelený, modrý, hnědý a pak je teprve černý.

I tak jsi zvítězil, to je úžasné. Vojto, jsi členem sportovního klubu Hansoo Taekwondo Mělník. Jak dlouho se věnuješ chanbaře?

Chanbaru trénuju asi tři roky a taekwondo už devět let, takže v taekwondu jsem už mezinárodní závody zažil a i zvítězil, v chanbaře to bylo pro mě poprvé.

Vojta Beneš je úspěšný nejen ve sportu, ale i ve studiu na osmiletém gymnáziu v Mělníku, v různých olympiádách a v další mimoškolní činnosti. Po maturitě uvažuje pokračovat ve studiu na matematickofyzikální fakultě na vysoké škole. Matematika jej baví a věnuje se jí i ve svém volném čase.

Závěrem jen zbývá gratulovat Vojtovi k medailím, vyjádřit obdiv k jeho férovému jednání a popřát mu další úspěchy ve sportu, ve škole i v životě. A poděkovat za rozhovor.