říkám tomu tvoření...

Včera byl den setkávání a já mám po dlouhé době v hlavě jako vymeteno a myslím, že jsem to velmi potřebovala. Dopoledne setkání pracovní, které se za chvíli přerodilo v osobní. 

Povídala jsem si s člověkem, který je mi příjemný od prvního setkání, kdy jsme spolu dělali rozhovor a od té doby bylo setkání vícero. 

Včera jsme si povídali o tématu, o kterém vůbec nic nevím a potkalo mě až nyní a to je téma legionářů a s tím související květnová vzpomínková pouť ve Francii. 

Večer přijela kamarádka, která ukončila studium titulem inženýr a setkání bylo dohodnuto už dávno. Jednou za čas se takhle setkáváme ne ve dne na pár hodin, ale uděláme si večerní sezení a včera to bylo dlouho do noci. Musím říct, že jsme se hodně nasmáli až do bolení břicha a pravděpodobně jsme rušili noční klid našich sousedů. Kdybych měla dnes říct, čemu jsme se smáli, nevím, možná by si vzpomněl můj muž, který nás častoval humornými historkami z našich obyčejných dnů a vyfabuloval příběhy z naprosto obyčejných věcí, to my u nás umíme.

A povídali jsme si vážně i nevážně a já jsem si naprosto vyčistila hlavu. Tak, že jsem zapomněla, že je dnes svátek a divila jsem se, proč se v našem magazínu nezveřejnil článek v sedm hodin. Chvíli trvalo, než jsem pochopila, že dnes vyjde stejně jako o víkendu až v 10 hodin.

No říkám, mám dnes popletený den a je to vidět i na mém plkání.

Tak jen moje neumělé tvoření, tedy malování z května a června. Už jsem na blog dlouho nic nedávala a přiznám se, že poslední rok maluju míň než v minulých letech, ale pravděpodobně s větší radosti.

Tak opravdu jen malá výstava mého domácího tvoření.

Mějte pohodový den, já ho mám dnes odpočinkový, po náročném dni a večeru mi taky nic jiného nezbývá a včerejší plán, že dnes budu přepisovat nahrávku z diktafonu, vzal za své. 

Takže z května "modré snění"

a "jarní růžová"

a červen "na břehu Labe"

a poslední minulý týden "slunečnice pod Řípem