to už tady bylo!

Já vím, že se opakuju, ale ranní červánky mě dostávají. Jsou krásné, kýčovité, kdyby to člověk namaloval, tak kýč jak "noha", ale jsou pokaždé jiné a trvají tak krátce a během pár chvil nejsou.

Červánky nejsou každé ráno. Toto jsem fotila před týdnem.

Tyhle dva snímky jsem zachytila v pondělí večer. Večerní červánky.
Říká se tomu vůbec červánky? Nejsou jen ráno?
Ano, už dávno jsem dospěla do fáze: Vím, že nic nevím.
Tak červánky se dělí na ranní a večerní. Ještě, že se mám kam podívat. 
Proč mám tedy červánky spojeny s ránem?
A aby to dnes nebylo tak fádní, dnes to venku na červánky rozhodně nevypadá, 
přidávám trochu barvy ze své letošní první.
Moje první kytka do vázy. Tedy letos. Koupila jsem si ji před týdnem. Pořád mi drží vánoční hvězdy, tak jsem asi neměla potřebu dřív. 
Chtěla jsem tulipány, mám gerbery.

salát z červené čočky s kapary

Salát z červené čočky jsem už do mého virtuálního receptáře dávala, ale tentokrát jsem ho upravila trochu jinak.
Dala jsem čočku vařit a zakápla trochu citronovou šťávou, aby čočka neztratila barvu. Bohužel jsem si na šťávu vzpomněla, až někdy v polovině vaření.
Všude píší, že červená čočka se rozvaří. Snažila jsem se a po uvaření krásně držela tvar. Ale stejně to vydrželo jen do té doby, než jsem začala vmíchávat ostatní ingredience. Čočka se hodí tedy i na pomazánky vzhledem ke své konzistenci, ale ty jsem ještě nezkoušela.
Na olej jsem dala cibuli a jednu velkou červenou nakrájenou papriku a vše jsem osmahla.
Po vychladnutí jsem vmíchala do čočky. Kapary jsem tentokrát nekupovala, ale dostala a byly naložené v soli. 
Tak tyhle už nikdy více! Bylo to příšerně slané, a přestože jsem hodně propírala pod vodou, slané to bylo furt.
Salát jsem tedy už moc nesolila, namlela jsem do něj černý pepř a přidala dvě či tři velké lžíce holandského smetanového jogurtu jen na propojení. Není tam vůbec cítit. Mohla jsem ho dát klidně o trochu víc, dávám ho skoro všude, ale stejně jsem opatrná.
Výsledek ochutnal hned syn a chválil, tak do mého virtuálního receptáře patří. 
Zapomínám, tak do něj chodím furt zjistit, jak jsem to vlastně tvořila.

zahradní solitér

Včera jsem psala o pátečním grilování a o nové žulové desce.

Část grilu byla prasklá, ale zbyly dvě součásti, která nás druhý den v trávě zaujaly. 
A společně jsme s mým mužem vymysleli solitér do zahrady, který se nám nejen líbí, ale bude mít ještě další užitečnou funkci a to krmítko. Jsem zvědavá,, jak dlouho bude trvat, než jej ptáci objeví.
Můj vtipný muž říká: měli bychom tu spodní část pořádně umej.
Proč, mě se líbí, jak je opálená.
No vletí tam hrdlička a vyletí vrána :-)

Trochu jsem nastříkala beton barvami, ale jen mírně, abych strhla tu šeď betonu a je hotovo.
A má jméno, říkám jí důvěrně Dáma.

U nás se nic nevyhodí.

páteční grilování a sobotní Pyrrhovo vítězství

Ano, fakt jsme v pátek večer grilovali.

Telefonát syna zněl naprosto jasně: vezu večeři! Moje otázka proč, je plná lednice, byla naprosto zbytečná.

Koupil novou grilovací žulovou desku. Náš starý gril tedy doznal změn notně výrazných. 

Ve starém grilu se grilovalo na mřížce, bylo nutné použít tácky a hlavně občas nám něco hořelo. Hlavně kuřecí bývá hodně zápalné. 

Syn už o žulové desce mluvil, že ji koupí, ale říkala jsem si, že je ještě čas.

A když už ji koupil, musela se nutně vyzkoušet. U nás tedy nemrzne, přesto jsem seděla zabalená v dece a čekala, až šéfkuchař ugriluje panenku a klobásy.

Původní gril už byl navíc prasklý, ale přece jen něco zbylo. Vytvořili jsme s mým mužem solitér, který se nám líbí. Vyžaduje jen malou úpravu, tak o tom až někdy příště. U nás se nic nevyhodí.

Ještě se musím vyjádřit k aktuálnímu tématu.

S výsledkem voleb nejsem spokojená, i když jsem to vcelku očekávala. Přesto to považuji za Pyrrhovo vítězství, protože rozdíl ve skóre je fakt malý a ukazuje názor společnosti.

Nehaním odlišný názor, pokud se nad tím člověk zamýšlel a analyzoval si, i když s tím nesouhlasím, beru to.

Přesto se domnívám, že volby vyhráli ti, kteří to moc neřeší a rozhodují se podle toho, co zaslechli.

Vyslechnuto ve frontě v trafice mým mužem:

No, já vím Drahoš je vzdělanej, ale co nám to přinese? Zeman se o nás postará... 

No a ten Horáček, jak všechny okrad´ v té fortuně? No to je děs, dí paní a jde si koupit los (největší krádež na lidech jsou právě losy :-))

Nově příchozí k osobě v hlavní roli: no ty budeš určitě volit Zemana, viď? Neeeeee nebudu!

No nic.

Život jde dál....

P.S. Foto grilování syn, mě to tentokrát nějak vůbec nenapadlo. Nebyla jsem připravená na lednové grilování.

bílá na zahradě

Sníh u nás nepadá, spíš prší, ale bílá u nás už začíná.

Jen není úplně zimní.

Zatím je jich jen pár, malý, trochu uspěchaný pozdrav jara.

Za chvíli jich bude víc, tedy než mi je otrhají vnoučata. 
Holky milují trhání kytek, ale vždy se ptají: babi, kolik můžeme?

Na internetu jsem našla krásnou báseň od neznámého autora. 

Tématicky se hodí.

Sněženky

30. 8. 2011

V přihrádce staré peněženky,

zbyly mi drobné na Sněženky.

V obchodě krčí rameny:

"tyhle mince už neplatí."

Svět smutný zdá se mi,

než dočtu vzkaz

napsaný kouskem rtěnky:

"Lásko, šel jsem Ti pro Sněženky,

rostou na poli za tratí....:"

A v pátek kromě focení sněženek a básně, jsem si ještě splnila svoji povinnost. 
Tak mám odvoleno a tohle mi zbylo. 

návrat do dětství

Při listování časopisem jsem si vzpomněla, jak kdysi na základce bylo populární vystřihovat si z časopisů obrázky herců a zpěváků a lepit je do velkých sešitů a přebytky vyměňovat jako známky. 

Ovšem naši rodiče stavěli dům a měli tři děti a stěží zvládali život jako takový, takže kupovat mi tenkrát populární časopis Kino a film, či jak se to jmenovalo, bylo opravdu naprosto nicotné  a nedůležité, ale pro desetiletou holku to samozřejmě mělo nejvyšší prioritu, 

téměř otázka života a smrti.

Úroveň mých sešitů, kde se málokdy objevila barevná fotografie tehdy populárních zahraničních hvězd, které jsem všechny znala jmény, aniž jsem shlédla jediný jejich film, zato černobílých fotografií československých herců z novin bylo na kopy, byla velmi nízká. Bylo to jako v zámku a podzámčí. Sice jsem snila o těch krásných sešitech mých spolužaček, ale i tak mě to tenkrát fakt bavilo a čekala jsem, až naši dočtou noviny, abych mohla vystřihovat. Bylo mi deset. No v tehdejších novinách se rozhodně nikdy neobjevila Sophia Loren či Gina Lollobrigida, tehdejší velké herecké hvězdy. Ty se mi do sešitů dostaly náhodou, když někdo měl dvakrát. To byl tenkrát pro mě poklad a radostí jsem ani nemohla spát. Škoda, že se sešity nedochovaly.

Dnes sbírám obrazy, grafiky, fotografie, zkrátka umění.

 Jen už nevystřihuju a nelepím do sešitů

Tedy až do dneška.

Nikdy by mě nenapadlo, že se k tomu téměř po půl století vrátím.

Vrátila jsem se trochu do dětství.

Moc se mi líbí díla velmi úspěšné malířky a ilustrátorky Lény Brauner, na kterou mě upozornila dcera a zamilovala jsem se do její tvorby. V současné době jsou její plakáty nedostupné. 

V časopise jsem našla rozhovor s autorkou a provedla něco, co mi dnes přijde velmi barbarské. 
V dětství mi to tak nepřišlo.

Vystříhala jsem si fotografie děl z časopisu na nepříliš kvalitním papíře a zkrátka nalepila. 

Budu se kochat, dokud si nepořídím autorský plakát.

A možná mě to nakonec přejde. Už nemáme v domě moc míst, kam by se dalo dílo umístit samostatně bez další "konkurence" a tento plakát musí být samostatně.

Tady jsem udělala malou galerii pro sebe z počítače :-)

A tento plakát se mi asi líbí nejvíc.

neobvyklé a nečekané téma

U několika blogerů jsem v posledních dnech objevila zmínku či vyjádření k volbách.
Já vím, že k politice se na blogu nikdy nevyjadřuji a většina z vás se politice také v příspěvcích vyhýbá, ale naše celá rodina dost volby prožívá a ty prezidentské obzvlášť, v podstatě tím teď žijeme, tak jsem se rozhodla, že i já se připojím k řadě blogerů, s jejichž názorem souzním.
Politiku pořád sleduji, i když už ne v tom rozsahu jako v práci, kdy jsem měla politické debaty téměř v náplni práce.
Jsem ráda, že teď už to sledovat nemusím tak urputně a stačí mi projet noviny na internetu a jsem v obraze.
Nebudu vám tady radit či přemlouvat, koho máte volit. 
Já chci volit slušnost a morálku, páč se domnívám, že změnu už tato společnost potřebuje jako sůl a nejen na prezidentském postu.
Překvapuje mě však neznalost lidí na pravomoci prezidenta a i v mém okolí je mu přisuzována moc, kterou rozhodně nemá a doufám, že ani nikdy mít nebude. 
Nejsme monarchie.
Dovoluji si zde prezentovat pár známých informací, které někdo hezky sepsal a prezentoval na facebooku. Autora zde psát nebudu, i tak má dost nenávistných komentářů pod touto svojí zprávou.
A dnes se loučím se slovy, kterými já se v životě řídím: 
nesouhlasím s tvým názorem, ale budu dělat vše proto, aby si jej mohl/a svobodně říct bez nenávistných a ponižujících komentářů.
A zachovejte mi prosím přízeň i po tomto trochu politickém příspěvku.

domeček pro panenky?

Tak to byl teda původně.

Včera jsme domů přivezli nějaké vyřazené hračky od dcery, aby si děti u nás měly s čím hrát.

Byli jsme celý den na cestách, a tak se mi hned nechtělo uklízet po vynesení z auta.

No pravděpodobně ty hračky zas neuklidím několik dní.

Domeček už je obsazen.

Justýna si usmyslela, že je její.

Houby domeček pro panenky.

Domeček pro Justýnu.

A tak si tady žijem. Ještě, že máme celkem velkou kuchyň.

S naším jezevcem se fakt člověk nenudí. V neděli spala celý den doma, tak šla na noční procházku až v devět večer. Marně jsem ji pozdě v noci lákala domů. U nás nemrzne, tak se uložila na zahradě pod svým obvyklým keřem. Ráno volám k snídani. Přiběhne a vyskočí si na malý proutěný stůl u vchodu a domů se jí nějak nechce. Volám: Justýnko, pojď papat, snídaně. 

Naprosto netečný pohled mluví za vše. Několikrát opakuji, ale žádná změna.

Justýnko, a chceš bonbónky? Ta rychlost, s jakou náš jezevec skočí ze stolku a utíká po schodech domů hurá ke špajzu, je obdivuhodná. No poslušná je, jak se jí to hodí.

Dost bylo pohovky, a tak spí na střídačku na domečku, do domečku se nevejde ani náhodou, anebo v košíku, který teda vůbec není její, ale vejde se.

Dušinky

Ta krásná sada tedy není celá moje.

Kabelku vlastním od vánoc.

No krásné pouzdro na mobil nevím, na co by mi bylo.

Jako pravděpodobně poslední na této planetě, aspoň podle pohoršlivých pohledů na můj odložený telefon na veřejnosti, vlastním předpotopní tlačítkový telefon. 

On tedy není starý, mám jej 3 až 4 roky a bylo to moje naprosto vědomé rozhodnutí.

Moje ségra volá a já nestačím doběhnout, hned tedy volám zpět a fakt mě rozčiluje, když to nezvedá několik minut a já nadávám do zvonícího telefonu, dokud se tam neozve: sakra, vždyť mi to zase nešlo zvednout! A to má krátké nehty. Neumím si představit, jak do toho buším já svými dlouhými nehty. Možná časem podlehnu, až mě skutečně začnou iritovat ty pohledy, 

které mi jasně sdělují, jak jsem trapná.

Nevadí, třeba chci být trapná. Navíc už léta mě nezajímá, co si o mně myslí cizí lidé. 

A vlastní? Ty moje úlety znají.

Na počítači jsem každý den, tak nepotřebuji být ve spojení se světem přes mobil, když náhodou nemám v dosahu notebook. Fakt vydržím, když nebudu chvíli vědět o světě. Stačí mi, když to volá a jde poslat sms. Tedy v sobotu jsem se celkem vyděsila, když jsem volala do ordinace kvůli receptu a bylo mi sděleno, že buď mi recept přijde na mobil anebo email.

Ježíš, no jo, oni jsou od nového roku e-recepty.
Proboha, v jakém formátu to posílají na mobil?

Co když ten můj dinosaurus nedokáže recept přijmout?

Ale dokázal to, je to jen sms, tak s ním fakt nemám problém, i když jsem rarita.

No ale já jsem trochu odbočila od toho krásného pouzdra na mobil.

Od Dušinky.

 Tak se všem výrobkům s výtvarným motivem grafičky a výtvarnice Dušany Rapošové říká. 
Její obrazy a reprodukce najdete na Fler.cz.

Pouzdro na mobil mám jako dárek opravdu hodně dopředu a dávám ho na blog s rizikem. Ale oslavenci stačí naše osobní setkávání, nečte blog. Ale hlavním důvodem, proč tady prezentuji toto pouzdro, je, že to bude opět záležitost časově omezená, stejně jako například před vánoci termohrnky s motivem Dušinek, které už samozřejmě nejsou.

Kabelky, tašky a batohy jsou v nabídce na Dara bags pořád.

Obávám se, že i toto nádherné pouzdro není masová záležitost a do narozenin nabídka nevydrží. Tak jsem koupila hned někomu, kdo po nějaké Dušince touží a prezentuji, kdyby se někomu z vás líbilo, ať máte šanci si ho koupit třeba na váš dotykáč.

Já bych si ho taky koupila, ale můj titěrný telefon bych pravděpodobně už z velkého pouzdra nevytáhla.

Dušinky najdete pouze na Alza ve dvou velikostech a s různým designem.

mufloni v Praze

Nemyslím v ZOO, ale volně v Praze.

Kdo zná Thomayerovu nemocnici v Krči, tak jej tyhle snímky nepřekvapí.

Já si pamatuji ještě před zhruba šestnácti lety celé stádo vzadu za nemocnicí v blízkosti Krčského lesa, když jsem tam každý den jezdila na kapačky. Možná tady žijí odjakživa.

Ale včera jsem je poprvé viděla courat beze strachu po areálu nemocnice a pást se u pavilonů. 

V podstatě se k nám začali sbíhat hned, jak jsme se objevili v zatáčce.

Jsou už na lidi zvyklí, ale takhle zblízka z očí do očí to překvapilo i mě.

Ten kontrast města a přírody takhle blízko je úžasný.

Z okna pokoje bylo později vidět v dálce velké stádo snad sto kusů, ale bylo moc daleko.

Povedlo se mi udělat rychle pár snímků, protože na muflony jsem tam nejela. 

Jeli jsme na návštěvu mámy mého muže, která je v nemocnici na vyšetření.
V jednom okamžiku nás dělil od muflonů tak metr, možná si je zítra i pohladím, když mi to dovolí.

Když jsem si doma před odjezdem cpala do své nové kabelky Dušinky svého nezbytného průvodce, 
tak zazněl dotaz: ty si bereš zase foťák? Co chceš proboha fotit?

Nevím, co kdyby...

hand made

Docela mě to chytlo. 

Bez toho patchworku by mě to asi nebavilo, přišlo by mi to moc jednoduché.

Moje snaha pořád není stoprocentní, bůhví jestli někdy bude.

Můj muž mě ovšem neustále chválí po tom, co si patchwork sám zkusil, kritika ustala, už jsem se tady o tom zmiňovala. Je pravda, že nějaký pokrok je znát.

Žlutou tašku jsem dokončila i díky vašim povzbudivým komentářům.

Dokonce jsem ušila další. 

Mají podšívku a vnitřní kapsu. Na fotkách se mi zdají horší než ve skutečnosti.

Zkoušela jsem fotit venku i vevnitř, ale barvy úplně neodpovídají.

Víc asi odpovídají ty před zrcadlem.
Hezkou neděli.