novoroční superměsíc

Byla to náhoda. Nevěděli jsme o tom předem a ani tedy nelovili záměrně.

Večer jsme se s mým mužem na zahradě dohadovali, zda je úplněk či nikoliv. 

Můj muž tvrdil, že mu měsíc připadá jako švestka, takže není celý. 
Já jsem zase viděla na měsíci obličej, fakt oči, noc a pusu a kulatý se mi zdál dost, a tak jsem přesvědčovala nás oba, že to úplněk je.
Letěla jsem domů pro foťák s tím, že z toho nic asi nebude, bude to rozmazané, páč je tma a blesk nechci použít ani teď kvůli zkreslení. Můj muž seděl na židli a fotil na mobil a já poskakovala po zahradě a stoupala jsem si pod světlo a snažila se fotit ze všech úhlů.

Přišli jsme do domu a mně to nedalo a začala hledat na chytrém netu, kdo z nás má pravdu. 

Dočetla jsem se, že je nejen novoroční úplněk, ale přímo superměsíc. 

Byla to náhoda, a kdybychom nebyli venku, pravděpodobně se to zítra dočteme ve zprávách, tedy vlastně dnes.

Fotek je hodně, protože se měsíc neustále měnil díky mrakům a taky po zjištění, že superměsíc tak často nebývá, jsme šli na zahradu znovu. Dnes téma tedy celkem jednotvárné.

V každém případě i v nevědomosti, anebo možná právě proto, to byl zážitek a užili jsme si to. Já s poetikou a romanticky, můj realistický a velmi prozaický muž s životně důležitou otázkou, zda přistáli Američané na Měsíci či to byla jen kamufláž.

Na některých fotkách jsou měsíce dva,
tedy jeden skutečný a druhý odraz, což jsem doteď nepochopila, jak je to možné.

Můj muž fotil na mobil a má zachyceno totéž, takže to není chyba "na vašem přijímači".
Fotky na blogu jsou tedy jen moje, na mobilu to přece jen nebylo úplně ono.

Jak jsem stahovala fotky úplňku, objevila jsem ohňostroj ze včerejška. 
Jediná fotka. 
Líbil se mi ohňostroj v mezeře mezi domy, kde svítil měsíc. 

Celkem se to povedlo.