měla to být jen malá inventura!!!

No, dělám ji skoro každý den. Zahrada je malá, takže téměř vše je vidět hned. 

Ale vyrostl velký keř růží a zakrývá vodotrysk. No tam sem teda dnes ráno ani neměla chodit, protože na mě jukla práce, co jukla, ona řvala jak tur. 

Všechno mi tam zarostlo za poslední týdny, kdy jsem měla jinou práci.

Trochu mě s tím pohledem smířily teda keře růží, které už začínají mít poupata. 

Včera jsem si natrhala malou misku třešní. 
Ještě nejsou úplně dozrálé, ale jsou moc dobré. 

Začínám plnit příkaz mého muže. Odjídám, páč tohle se nemusí odpeckovávat.

Na studni se opět objevila malá maceška. Vypadá to, že už tady s námi bude. Doufám, že se ji nebude snažit můj muž zachraňovat jako vloni na podzim. Pinzetou ji vykořenil ze studni a zasadil do květináčku. 
Chvíli vydržela, ale zapomněli jsme ji zalévat.

Tak teď bude na studni a necháme ji svému osudu. Příroda se nemá ohýbat.

Pivoňky pořád nerozkvetly. Vypadají stejně už několik týdnů.

Tak a teď mi vypnuli proud!!!

Zapomněla jsem, je to ohlášené. Nemůžu si ani uložit tento příspěvek. 

Jdu napustit vodu do vany a očistit teda tu zahradu.

Doufám, že mi do 11 hodin, kdy opět proud půjde, příspěvek nezmizí.

Ježíš, je to jak blackout od Báry! Jsem bez elektřiny nemožná. Ranní sprchu jsem měla studenou, poslední zbytky vody, ale stihla jsem to. 

Plánované mytí hlavy, na hlavě mám korelu (rozuměj toho papouška), musím teda odložit.

Za chvíli přijede Jakub, protože dnes se pracuje na nové střeše nad sezením na zahradě. No, jsem jeho máma, tak co by se měl lekat, ne? 
Stačí, že se každé ráno leknu v zrcadle já. Ale za chvíli už to docela jde.

Panebože, uklidni se, je to jen na pár hodin.

Nechci žít bez elektřiny.!!! Aspoň, že můžu psát. 

Možná do větru, páč nevím, jestli mi to na blogu nezmizí.

Pak si něco plánuj...

Z poklidného rána a focení zahrady a naprosto nezajímavého příspěvku se najednou stalo něco akčního, skoro dramatického. No, má to rozhodně děj.

No jasně, mohla bych si zkopírovat tohle moje psaní do wordu, než mi dojde baterka v notebooku. 

Ale to už by nemělo to napětí a zmizela by ta nejistota. 
A už slyším Báru, měla jsi to napsat v ruce.

Nejsi vůbec připravená na blackout. Ale já bych to po sobě už nikdy nepřečetla.

Ne, nejsem. 
Rozhodila mě už ta ranní nestandardní očista, kdy jsem chytala domnělé poslední zbytky vody. 

Neumím si představit den bez sprchy. 
Ani tu není v blízkosti žádný potok a Labe daleko. 

Na druhou stranu, kdyby to bylo všude, myslím bez elektřiny, nikdo by se ode mě neodtahoval, páč bychom smrděli všichni.

Tak teď vstal můj muž a řekl debilovi a kreténovi: proč si napouštěla vanu??? 
A mohla jsi se osprchovat v klidu, voda nemá nic společného s elektřinou. 
To si pleteš s naším minulým a předminulým bydlením, kde jsme měli vlastní vodárnu a brali vodu ze studně.

Panebože, tak já se jdu asi osprchovat znovu?!

Ježíši, proč ještě nespí??? Tohle jeho sdělení mohlo počkat, než příspěvek zveřejním.

Dobře, tak to nebyl blackout. 

Ale aspoň hoďku jsem v tom žila. 
Nevím, jestli si tohle někdy přečtete, ale kopírovat to nebudu.

Slyším, jak si můj muž připravuje v kuchyni kafe. Chci na něj zavolat, ohřej si vodu na plynovém sporáku. Ale zarazím se. On není debil.

Za chvíli přijde a říká: já jsem si zapnul konvici a čekal. 
Pak jsem si teda napustil do rozpustné kávy teplou vodu z kohoutku a rychle, páč si mě zblbla, že voda není.

Nevíš, proč jsem si to neohřál na sporáku?! 

Vlastně já bych ho nezapálil. 

Proč ne? Zapalovačem.

A tak si tady žijem. 

A za dlouhý příspěvek dnes může můj muž!

P.S. Dnes hrajeme  poslední den. Ještě se můžete připojit, kdo má zájem.

rychlé jogurtové lívanečky

Dnes odpočinkový a naprosto nekontroverzní příspěvek o jídle. 
Já moc sladké nevařím, ale honila mě mlsná a došla mi zásoba zmrzliny, kterou mám pořád pro tento případ v mrazáku. Zmrzlinu můžu v kterémkoliv ročním období. 
Ale stejně mám chuť občas na něco domácího z mouky. 
Měla jsem chuť na palačinky. Bylo málo mléka.

Vzpomněla jsem si, že jsem někde zahlédla lívanečky s jogurtem. 
Bílý smetanový jogurt je u nás v lednici pořád. Přidávám ho i do salátů.

Začala jsem hledat na netu. Byla to hodně rychlá příprava. 
Rychlejší než palačinky. Tohle musím zařadit do jídelníčku.

A tady je recept, já jsem teda dávala skoro vše od oka:

2 vejce a 200 g bílého jogurtu, špetku soli rozmícháme v míse, přidáme vanilkový cukr, deset polévkových lžic polohrubé mouky a tři čtvrtě prášku do pečiva.vVše smícháme v těsto a hned smažíme.

Jsou lahodné a lehké, skoro jako kynuté.

Úžasná záležitost.

Tak abych nemusela příště hledat, než si to zapamatuji, dávám do virtuálního adresáře.

Tohle by mohla být i rychlovka ke kávě pro návštěvu.

Tuhle laskominu jsem si dělala k večeři už asi před měsícem. 
Vždy si rychle zapíšu recept a zveřejním, až přijde čas.

A sladké je pravda tady u mě výjimka. Bylo to moc dobré, ale jen pro mě, můj muž to nejí.

Až mě zase bude honit chuť na sladké, tak si to udělám a s jahodami a jogurtem to je fakt lahoda.
Ještě připomínám, do zítra hrajeme. Tak, kdo má chuť, ještě je čas se přidat.

prokletá!!!

V pátek jsme si s mým mužem uvědomili, že některá slova v naší rodině se stávají prokletými a možná je na čase je zařadit do slovníku sprostých slov.
U nás je toto slovo v posledních letech sedačka či pohovka, je jedno, jak to nazvu, výsledek je stejný.
Poslední anabázi s pohovkou do tělocvičny jsem popsala před rokem. Na konci to však bylo pro zasmání a směšné je to i dnes, protože původní firma, která nemohla sedačku najít, mi psala ještě za půl roku, že objednávku ruší. Dávno jsem ji zrušila.
V pátek jsme plní nedočkavosti čekali na novou sedačku do obýváku. Povedlo se mi ji zničit, když jsem se na ní válela po úraze víc, než po šesti letech mohla vydržet a snést a eko kůže celá popraskala. Můj muž si vzpomněl, že ani dovoz této nebyl bez problémů. Museli jsme reklamovat barvu polštářů, které přišly místo v barvě bílé k černé sedačce v černé. Čekali jsme tři měsíce na výměnu.
Před týdnem jsem objednala a očekávala od dodavatele nějakou zprávu, že už se to veze. Není to nic neobvyklého, každý eshop oznamuje odeslání zásilky předem. 
Vše začalo ve čtvrtek, kdy mi přišla sms, že dnes nám budou dovážet objednané zboží a platba kartou možná není a víc než osm tisíc mám zaplatit hotově.
Volám řidiči, že mám teda problém, páč v době karet fakt osm tisíc nemám a v celém domě se najde tak stovka. Vím, že za to nemůže, ale žádám ho, aby vyřídil, že měli ohlásit dovážku aspoň den předem a ať dorazí až po dvanácté hodině, odjíždím pracovně a vyberu hotovost.
Nejde to, tak se domluvíme na pátek, super. Moje intuice mě bůhví proč upozorňuje, že jsem zasela velký problém.
Volám Báře, že dorazí nová sedačka, a jestli by nemohla přijet autem s vozíkem, náš malý getzík nemá ani kouli. Ve sběrném dvoře mají ovšem otevřeno jen v sobotu anebo ve čtvrtek.
V pátek ráno si píšeme, jo auto na sobotu mám, musela se dohodnout s mužem, páč Bářino auto taky nemá koule. A prý doufám, že bude nějaká snídaně.
Jo něco jo, suchý chleba, páč tady nějaký šílenec pořád nakupuje, dnes má dorazit i nová střecha na sezení venku, a tak nejsou prachy.
Asi Pavel viď?
Ne, tentokrát jsou obě rozhodnutí jeho, já v tom nejedu.
Zdá se mi teda podezřelé, jak všechno krásně klaplo a stará sedačka nám tady nebude strašit týden. Navíc se příští sobotu všichni sejdeme na oslavě narozenin mého muže, tak si neumím představit na naší malé zahradě sedačku. No, vnoučata by to určitě potěšilo.
A tak čekáme. 
Já jsem mezitím ve čtvrtek napsala nespokojený email dodavateli sedačky, že nekomunikuje se svými zákazníky. Nebudu to popisovat, ale za zveřejnění odpovědí to fakt stojí. Jedná se o firmu Avenberg, kde jsem letos bez problémů nakoupila velké křeslo. Čtěte prosím od konce, stojí to za to:

Promiňte, ale mluvíte furt stejně. Nakupuji přes net víc než deset let a pořád, takže mám určité zkušenosti, a všechny eshopy, zdůrazňuji všechny!!!, a že jich je spousta, informují o tom, že předali zboží dopravci a píší informace o tom, kdy je zhruba možné zboží očekávat. Toto je jediné, co jsem svými emaily chtěla sdělit. A při mojí minulé objednávce č. 201903192 jste mě informovali předem. Vůbec už nevím tedy, o čem se tady bavíme. To by už bylo docela na článek do novin a já jsem novinářka. Končím, prosím už nepište. Dušková

Dobrý den,

náš eshop je nastavený tak, že dopravce má povinnost zákazníka kontaktovat den dopředu. Jak již jsme Vám psali viz níže tak jsme se za dopravce omlouvali.

Nikdo z Vás nedělá hlupáka, pouze jsme se Vám snažili vysvětlit nastavení doručování. 

S pozdravem Avenberg Team

Dne 23.05.2019 v 15:25 Marta Dušková napsal(a):

Stačilo napsat, že od vás zboží odešlo, jako mi to dnes napsal jiný eshop. Děláte ze mě hlupáka, vše, co jste napsala, je mi samozřejmě naprosto jasné a známé.

Dobrý den,

bohužel nemáme přístup do interních záležitostí dopravce a nedokážeme informovanost z jejich strany zákazníkům ovlivnit. Za dopravce se omlouváme a děkujeme za pochopení.

S pozdravem Avenberg Team

Dne 23.05.2019 v 13:41 Marta Dušková napsal(a):

Jak jsem psala, přišla mi první sms dnes ráno a to je všechno. Jsem zvyklá, že weby, u kterých nakupuji, vždy sami oznamují, kdy zboží pravděpodobně dorazí.

Dobrý den,

den dopředu by Vám měla přijít informační sms zpráva s číslem zásilky a v den doručení Vás řidič kontaktuje. V případě že Vám termín doručení nevyhovuje, tak se lze dopravit přímo s dopravcem a termín posunout.  Nikde bohužel neuvádíme že je možná platba kartou, lze to pouze v hotovosti. Děkujeme za pochopení.

S pozdravem Avenberg Team

Dne 23.05.2019 v 9:43 Marta Dušková napsal(a):

Dobrý den,

nakupujeme u vás už podruhé a ráda bych vyjádřila velkou nespokojenost s vaší komunikací se zákazníky. Předpokládala jsem totiž, že nám bude oznámeno odeslání zboží pár dní předem. Dnes přišla sms o dodávání zboží a já musela volat řidiči a dohodnout se s ním na jiném termínu. Nelze přece proboha předpokládat, že v době plateb kartami mám snad u sebe osm tisíc v hotovosti. Obvykle mám v peněžence tak sto korun. Navíc také pracuju a dnes odjíždím dělat reportáž do Mělníka, takže nelze předpokládat, že po ranním oznámení snad budu doma na značce. Bylo by vhodné oznamovat odeslání zboží aspoň dva dny předem. Vyjadřuji tímto svoji nespokojenost s vašimi službami a další nákup v budoucnu u vás si rozmyslím.

V pátek ve tři hodiny furt nic. Nejdřív volám řidiči, pak další číslo, které jsem v souvislosti se zásilkou našla. Nikde to nikdo nebere. Najdu si teda na netu firmu FOFR, já ji neznám, ale můj muž říká, že mají všude reklamu, jak jsou úžasní a skvělí. Ovšem nikde nemají telefon či email. Pro jistotu. Pouze kontaktní formulář. Opisuju tedy číslo zakázky z mobilu, páč v emailech nemám ani ťuk a při té příležitosti zjistím, kde je pohovka.

Je tam napsáno, že adresát nezastižen a má upozornění ve schránce. Můj muž letí do schránky, nic tam není, nehledě na to, že jsme doma na značce a navíc má řidič můj telefon.

Kupodivu mi velmi rychle přijde odpověď s omluvou, že řidič zapomněl zboží naložit a zda se mohou dohodnout na jiný termín. No jak mohou, musí ne?! A v pondělí opět musím něco zrušit. 
Už nikdo neodpovídá. Jak dlouho nám bude trčet sedačka na zahradě, nevíme. 
Můj muž poznamenává, že teda nemusel Báře kupovat snídani za sto pade, aby si měla z čeho vybrat.

V pondělí ráno po sedmé telefonát: chceme se dohodnout, kdy máme přivést tu sedačku. 
Ježíš, no dnes, v pátek jsem psala, panebože,

Prý jsem hodný člověk. Dlouho mě můžete natahovat jako gumu. Pořád to jde, ale v jednom okamžiku praskne, a pak už to nejde spojit. A nejsem ovce, takže já se budu ozývat vždy kvůli nepravostem ať už mým či jiných. V pondělí nic nedorazilo. Kolem třetí už zase píšu. 
Kopíruju emaily, páč se mi to nechce vyprávět a ani já sama, nebýt těchto důkazů, bych tomu už nevěřila. Anabáze je tak dlouhá, že ji možná nebudete číst. Píšu si to vlastně pro sebe. Netušila jsem, že příspěvek budu psát od pátku několik dní. Opět čtete odspodu.

Kolikrát to po mě budete ještě chtít??? Termín jsem vám dala dnes ráno. Už ani nevím, jestli tu sedačku vůbec chci. Já už vám žádný termín dávat nebudu. Urychleně do prostě doručte a ať mi laskavě někdo předem zavolá. I když dnes jste mi taky volali a bylo to k ničemu. Opět zapomněl někdo naložit?! Za takové jednání byste se měli stydět a dopravovat zboží zdarma!!!

Dobrý den,

Omluvme se za způsobené problémy s doručením zásilky. Můžete nám tedy dát termín kdy budete na adrese a my ji znovu doručíme.

Děkuji a přeji krásný den,

Adéla Józsová

Dobrý den,

jsou skoro tři hodiny a naše zásilka 2522240583 dosud opět není doručena, přestože jste mi ráno volali. Bude vůbec dnes doručena???, telefon, který je u zásilky uveden na vašich webových stránkách opakovaně nikdo nezvedá. Tato anabáze je teda dost děsná. Ve čtvrtek pošlete sms, že tento den dovezete zásilku, bez předchozího upozornění. Předpokládáte, že jsem doma a že v době karet budu mít u sebe v hotovosti 8000. Nemám, takže po dohodě s řidičem se odkládá dovoz na pátek a já musím rušit domluvenou schůzku. V pátek pošlete mi omluvu, že řidič zapomněl zboží naložit. Dnes v pondělí ruším další schůzku a zboží není nikde. Můžete mi závazně sdělit, kdy zboží někdo doveze??? Tohle jsem ještě nezažila. A na sledování zásilek je pouze poznámka o infu dnes ráno a to už neříkám, jak strašně mě vytáčí vaše předchozí nepravdivé poznámky, že adresát nebyl zastižen. Sedím na zadku a čekám. Dušková

No promiňte, dost jste nám zkomplikovali život. Na zítra máme dohodnut odvoz staré sedačky do sběrného dvora, objednané auto, kde jsou jen v sobotu a ve čtvrtek. Chtěli jsme to takto souvisle, aby nám to tady nestálo dlouho. Pokud nedovážíte přes víkend, vlastně mám práci i přes víkend, takže by to muselo být zítra dopoledne anebo v neděli odpoledne, zbývá tedy jen pondělí, kdy budu muset zrušit další schůzku, stejně jako jsem ji musela rušit dnes. Nejsem fakt na značce, pracuju atd. Dušková

Dobrý den,

Velice se omlouváme, ale zásilku ráno řidič zapomněl naložit.

Je možné se s Vámi domluvit na jiný den doručení?

Vaše zpráva	Vážení, celý den čekám na zásilku č. 2522240583 a volám řidiči, který nebere telefon. Do této chvíle zboží nedorazilo. Chtěla bych vědět, kde je. U zásilky u vás je napsáno, že adresát nebyl zastižen a ve schránce má upozornění. Znovu opakuji, celý den jsem doma a ve schránce nic není. Žádám o rychlé vysvětlení. Dušková

Dnes je úterý. Ráno přišla sms, že nám budou zásilku doručovat. Už přestávám doufat, že tu sedačku někdy uvidím. Včera jsem začala hledat jinde. Bohužel této odpovídají sedačky řádově o 100% dražší. Už si vzpomínám, já tu sedačku vlastně nechci!
Dnes v úterý v 11.11 sedačka dorazila. 
Nedovezl ji avizovaný FOFR, ale TOPTRANS. Proč? Ovšem řidič nemá rudl. Dva obrovské balíky, na kterých je vtipný nápis přes celé balíky viz úvodní fotka, přenáší tedy s mým mužem s nemocnými zády. Nápis jsem si musela vytvořit. Ten skutečný je tak obrovský, že bych ho musela fotit z letadla. Díky za upozornění, jinak by to člověk nevěděl.
Ještě, že máme obývák v přízemí. Už jsme zvyklí tahat velké věci oknem, jinak bychom to nedali. 
Už nikdy nechci kupovat žádnou sedačku.
Sedačka je na značce. Celé přízemí domu je vzhůru nohama. Včera už nebyla energie uklízet a přemýšlet, zda nebudeme muset něco měnit a obracet celý barák na jih.
Nějak mě minula radost z nového kousku.

dešťové perly

Po dešťové noci je naše zahrada samý "drahokam". Kapky deště mě okouzlily. 

Takže dnes aktuálně zahrada po dešti.

A další kontrola stavu naší zahrady.

Už jsem psala, že letos jsme poprvé vysadili jahody do truhlíků. Po letech jsme vysadili vůbec jahody poprvé. Zelených je tam spoustu a už je tam jedna červená. 

Ani se mi ji nechce odtrhnout, páč se s ní kochám.

Pivoňky pořád nechtějí rozkvést, přestože na květ mají už několik týdnů. 

Jsme tentokrát nějak pozadu, všude už kvetou.

Třešeň je úplně obsypaná a má větve až k zemi. Stačí si lehnout a jen tak trhat do pusy. 
Tedy za pár dní to půjde. 

Můj muž se děsí té úrody. Já třešně miluju a jsem schopná sníst na posezení plnou velkou mísu. Prostě jím, dokud je to přede mnou. 

Můj muž mi tedy říká: letos to sníš všechno, to se nemusí odpeckovávat!!!

No, když mi natrháš každý den několik kilo, tak to určitě stihnu :-)

Špačci je ještě neobjevili a já jsem ani nepřipravila kožešiny v podobě strašáků.
Život se skládá z krásných maličkostí. Trvalo mi dlouho, než jsem to pochopila.

Mějte pěkný den.

P.S. Ještě připomínka pro ty, kdo si nevšimli. Do pátku běží hra o tři.

sejdeme se v MB

Třetí zastavení putovní výstavy Každý den je dar se po Náchodě a Brně uskuteční v Mladé Boleslavi. Název mého příspěvku napovídá, že tam budu taky. 

Praha i Mladá Boleslav je pro mě téměř ve stejné vzdálenosti, ale výstava v MB je dřív.

Jak byla úspěšná vernisáž v Brně, si můžete přečíst tady, kde je rozhovor s Věrkou. 

Z rozhovoru kradu pár slov:

Sama Věra Fina si nemocí prošla, v nemocnici ale sobě i Bohu slíbila, že pokud se uzdraví, chce pomáhat ostatním. „Vernisáž výstavy Každý den je dar nabízí 12 obrazů ze zvířecí říše, každý obraz nese jméno pozitivní charakterní vlastnosti, která přísluší jak tomu zvířeti, tak lidem,“ popisuje výstavu autorka a dodává: „Je takovým zastavením, abychom v tom shonu života dokázali zastavit a zamyslet se – proč tu jsme a kam směřujeme. Protože ta nemoc mě osobně směřovala tímto směrem. Tenkrát jsem ještě neměla ani tušení, že jednou budu psát, malovat, vydávat kalendáře,“ usmívá se umělkyně a maminka v jednom Věra Fina.

Třeba se v Mladé Boleslavi setkám s někým z vás. Už mohu prozradit, co se mi povedlo na podporu Věrčina projektu, kromě toho, že něco málo na podporu Sadu nadějí jsem již věnovala.
Vzhledem k tomu, že jako novinář mám právo psát o regionu Mělnicko, napadlo mě, když už tam chci jet soukromě, požádat o výjimku a napsat o vernisáži, i když se jedná o Mladou Boleslav, která není v mém regionu. Prostě jsem chtěla podpořit projekt i jinak. 

Povolení jsem dostala i s prostorem, který možná ani nenaplním. Přiznávám, že jsem měla velkou radost. Takže pokud reportáž z vernisáže napíšu a bude dobrá, vyjde v Mělnickém deníku a pravděpodobně i Mladoboleslavském. No, jak pokud napíšu, já už ji napsat musím 😃 a ráda.

Kdo si chcete užít kulturní celý večer, můžete ještě shlédnout v mladoboleslavském divadle slavnostní premiéru klasického amerického dramatu Kočka na rozpálené střeše.

Film s krásnou Elizabeth Taylorovou a Paulem Newmanem jsem viděla několikrát a myslím, že jsem viděla i v divadle. Stojí to určitě za to.

A ještě pár slov Věrky, které kradu od jiného novináře viz odkaz výše:

Výtěžek z výstavy i dalších projektů poputuje na stavbu Sadu nadějí. „Bude to místo pro onkologické pacienty. Zároveň bude sloužit jako poděkování – všem, kteří nemocným pacientům pomáhají, lékařům, rodině… Chtěla bych zde vystavit kapli, sochu anděla naděje v životní velikosti. Chtěla bych, aby se to stalo místem setkávání, aby si zde každý mohl zasadit svůj strom naděje. Naděje je totiž síla, která nikdy nesmí pohasnout,“ říká autorka Věra Fina a sama mluví ze své zkušenosti. „V nemocnici po operaci na jednotce intenzivní péči jsem slíbila sobě i Bohu, že když se uzdravím, začnu pomáhat,“ popisuje Fina. 
A tak se také stalo - umělkyně za svoji charitativní a veřejnou činnost získala již několik ocenění. 

S Věrkou komunikuji po telefonu, přes email a hlavně přes facebook, ale osobně se vůbec neznáme. Tak teď to napravíme.

Těším se, že tam třeba potkám i někoho z vás.

P.S. Věrka se za umělkyni nepovažuje a naposledy jí tak říkala maminka, když se jí něco "nepovedlo".

můj barevný svět

Dnes trochu umění. Můj barevný svět je název vernisáže malých malířů. 

Pro nás to byla druhá výstava Ateliéru kreativního malování. 
Při loňské výstavě jsem něco málo o ateliéru psala, tak jen trochu opáčko. 
Děti si na hodině vyberou téma, které chtějí malovat, samy a chvíli o tom hovoří. 
Pak malují úplně samy bez pomoci. 

Po té si musí samy dílko odprezentovat a stát si za ním. 

Tento způsob rozvoje malého človíčka mně přijde úžasný. 
Je úplně jedno, jestli se bude dítě nakonec věnovat výtvarnému umění či nikoliv.

Ale teď k sobotě. Bylo tam hrozně plno, takže se mi i špatně fotilo. 
Stihla jsem ale vyfotit ještě halu prázdnou v přípravě.

Ve vstupní hale, kde jsme čekali na otevření, dostali Lolinka a Alánek k výstavě poupátka pivoněk z naší zahrady a dětské časopisy. Původní záměr koupit každému růži nám poněkud nevyšel. Před odjezdem se u nás strhla taková silná bouřka, že se nedalo ani přejít k autu, takže jsme museli vyjet později, než jsme plánovali a nákup růží bychom nestihli.

Na výstavě mělo každé dítě tři svoje výtvory a jeden společný s dalšími dětmi. Výstava byla rozdělena podle výtvarných témat a podle věkových kategorií dětí. Nebylo snadné najít mezi desítkami a desítkami výtvorů ty naše. Na fotkách vidíte radost dětí, když jsme konečně našli ty jejich.

Ale už dost povídání. Pojďte na výstavu. 
Nakonec bylo fotek tolik, že některé jsem musela spojit do koláže.

Tady jsou krásná výtvarná díla a jejich prezentace.

Na závěr koláže, které se už nevešly. Nechtělo se mi vzdát žádných fotek. 
Některé prezentace jsem bohužel zapomněla nafotit.
Mějte hezkou neděli. Já mám dnes poslední pracovní den a čeká mě opět hasičská soutěž. 
Příští týden si dávám pauzu, protože moje nemocná hlava trochu začíná stávkovat, tak psát budu jen na blog.