kočičí láska...

Tento článek mi žádnou novou informaci vlastně vůbec nepřinesl. Všechno vím, všechno znám, jako brouk Pytlík😂. Jen jsem se přesvědčila, že rozumím kočičí řeči, tedy řeči našeho jezevce.
O tom, jak se naše Justýna změnila za poslední rok, jsem už psala před dvěma týdny. Je to najednou velký mazel, chová se jako pes a je to zřejmě tím, že jsme už dva roky s ní hodně doma, hodně s ní mluvíme a hodně se jí věnujeme.
Teď ty dva týdny je další změna a projev velké lásky. Jakmile se natáhnu na sedačku a jsem na boku, okamžitě vyskočí na konferenční stůl a odtud ke mně. To sice dělala furt, ale vždy si lehla vedle mě. Teď objevila kouzlo mého těla a lehá si na mě. Musí to být pro ni nepohodlné, protože neví, kdy se pohnu, ale já jsem trpělivá, a když na mě usne, ani se nehnu. Sice je to tíha, jezevec opravdu vypadá a váží jako jezevec, takže mě tlačí, mačká mi plíce, hůř se mi dýchá. 
Nechápali jsme, proč ta změna. Jsem asi nemocná, protože kočky jsou léčitelky a na sebe stahují neduhy člověka. No to jsem ale vlastně poslední tři roky pořád, zítra mám smutné výročí - tři roky od té doby, co mě porazilo auto zezadu na chodníku a já letěla vzduchem prý 17 metrů na druhou stranu silnice. A všichni se divili, jak jsem mohla přežít. Rozbila jsem tělem i přední sklo auta.
To je proto, že jsi taková měkkoučká od té nehody, míní můj muž. No nechtěl říct přímo tlustá, páč je teď tlustý taky, tak to něžně zaobalil. 
Z článku vyplývá, že je to velký projev lásky. A z deseti způsobů projevu kočičí lásky u nás neplatí jen jeden. Justýna nám nežužlá uši. 
Jinak u nás platí všechno. A ještě tam chybí poctivé mytí. To mi dělá každou chvíli. Někdy mě jen tak olízne jeden prst a já vím, že je to poděkování za pohlazení či pochválení, ale někdy má pocit, že jsem snad špinavá a jede místečko vedle místečka a meje mi třeba celou ruku až po loket. 
A i když není vždy její jazyk příjemný, má ho drsný, tak držím. Nedovolím si uhnout, to by mi přišlo jako urážka nejvyšší úrovně. Naopak mě těší tenhle projev přízně.
Držím, protože ji miluju každým dnem víc a víc, stejně jako ona mě.
A ještě něco pro zasmání z internetového kočičího gangu, který sleduju na facebooku a toto mi nejvíc připomnělo Justýnu, která mi před časem zničila na klávesnici ctrl.

Kopíruji na blog deset způsobů kočičí lásky a u nás momentálně vítězí šestka - zalehnutí. 
Jo a to hnětení není jen na stehně, ale na každé části těla, která je v dosahu u nás obou.

A jak je to u vás?

Manžel vám řekne, že vám to sluší, děti vás obejmou, kamarádka koupí kanystr vína. No jasně, ale jak sakra poznat, že vás miluje vaše vlastní kočka?! Vypadají zdánlivě chladně, ale nenechte se zmást, dávají vám najevo svou náklonnost, jak jen mohou!

1. Dotýká se vás svým čelem. Tuto část těla kočky opírají pouze o nejmilovanější osobu v domácnosti. Tehdy uvolňují endorfiny a zažívají ryzí pocit štěstí.
2. Otírá o vás tváře. Kočky mají na bocích tlamičky pachové žlázky, ze kterých vylučují svoji esenci a otíráním ji přenášejí na vás, tedy na svoji největší lásku. A samozřejmě svůj soukromý majetek.
3. Ocas nahoru. To značí (narozdíl od psů, pozor, ti ho mají nahoře, když jsou rozrušení a ne zrovna pozitivně), že když vás kočka vidí, v hlavě jí běží něco jako: “Jé! To jsi ty! Jsi boží! Jdu za tebou, ty fešáku!”
4. Oční kontakt a pomalé mrkání. Když se na vás kočka dívá tímto takřka svůdným pohledem, je to jako by vás líbala očima.
5. Zapne motorek. Předení může být důsledkem nervozity i obav, ale pokud vám leží v klíně s přivřenýma očima a každý její výdech a nádech provází zvuk malého motorku v hrdle, buďte si jistí, že vás miluje.
6. Zalehnutí. Když vymění svůj pelíšek za vaše tělo, měli byste se cítit poctěni. Dává přednost časově nevypočitatelnému spaní ve vašem klíně (obličeji, zádech, zadečku…) před ničím nerušeným spánku na svém místečku.
7. Hněte vám stehno drápy. To jsou chvíle, kdy je kočka šťastná a tak trochu nostalgická. Hnětením si připomíná chvilky hnětení cecíků své maminky.
8. Olizování vlasů a žužlání ušních lalůčků. Znamená to, že vás kočka považuje za jinou kočku. Ale to není všechno! Obětí tohoto láskyplného a tak trochu nechutného aktu nemůže být jen tak nějaký člen smečky, nýbrž jen ten nejoblíbenější. Je to známka nekonečné důvěry a přátelství.
9. Nošení mrtvých myší a ptáčků. Ať už máte doma lenocha, nebo ne, pořád je to šelma. Tím, že vám přinese svůj úlovek, vám dává najevo, že jí není lhostejné vaše prázdné bříško nebo že pořád nepatří do starého železa a je rychlým a vitálním členem smečky.
10. Povídání. Odpovídá vám vaše kočka na otázky? Mňouká na vás při různých příležitostech? Nemyslete si, že je to jenom kvůli jídlu! Kočky vynalezly mňoukání jenom kvůli lidem a ta vaše teď vydává zvuky jen proto, aby si získala vaši láskyplnou pozornost.

hledám barvy aneb krása detailu

Včera ráno jsem prošvihla krásné svítání se všemi barvami, páč nebyl čas. 

No dnes není žádné svítání, žádné barvy, žádné slunce. 

Je to vždy kouzlo okamžiku. Kolem mě je jen šeď. 

Mě normálně počasí nějak zvlášť neovlivňuje, ale letos už mi fakt chybí barvy a není nikde na obzoru ani ta nudná bílá v podobě sněhu. 

I tu bych uvítala.

A tak dnes hledám trochu barvy venku.

A hledám barvy i doma.

Anebo si je prostě maluju, jako začátkem týdne.

Tak třeba potěší snaha o barevný příspěvek i vás.

mýty kolem vlivu masa na zdraví

Musím přiznat, že masožravec v naší rodině jsem já. 
Většinou je maso mužská záležitost. 

Můj muž se bez masa obejde klidně několik dní, já mám ale absťák po pár dnech a nestačí mi ani kousek masa ve fejkové číně, kterou uvařím, či v těstovinách. 

Po určité době to spraví jen flák masa, a pokud bych si měla vybrat z nabídky nějaký zákusek, zvítězí řízek.

Zajímavý rozhovor s lékařkou rozhodně stojí za poslech a v podstatě mému životnímu stylu nahrává.
Tématem je červené maso, které údajně škodí zdraví nejvíc. 

My doma nedáváme přednost červenému masu, ale ani se mu nevyhýbáme. 
Naše strava je celkem pestrá a byla by pravděpodobně stejná, i kdyby rozhovor méně odpovídal našemu životnímu stylu. My se totiž moc ovlivnit nedáme. 
Kampaně ohledně nezdravých rajčat, banánů či mléka už jsme zažili několikrát a v době temna měly vysvětlit nedostatek daného produktu na trhu. 
Není to, protože to je stejně nezdravé!

V rozhovoru zazní, že názory odborníků tvrdících, že konzumace červeného masa způsobuje onemocnění srdce, mrtvici, obezitu, rakovinu a celkově vede k předčasnému úmrtí, jsou založeny na slabých vědeckých důkazech. 

Nakonec všichni jsme lidé omylní a brát něco jako dogma se v životě nevyplácí.

Každý žijeme jinak, máme jiný životní styl a i jiné chutě.

Já považuji za zdravé hlavně vařit čerstvé jídlo. Dovážku jídla určitě ještě v životě budeme potřebovat, tak proč to uspěchat. 
No, někdy se mi tedy vařit nechce. Dnes jedeme na masáže, takže využijeme zbytky posledních dní. 
Na výběr je zmiňovaná čína, vepřové v mrkvi a špagety s mletým masem. 
Jo všimněte si, že v podstatě všude u nás vládne zelenina.
Naštěstí máme chuť každý na něco jiného, páč od každého je jen jedna porce.

Vloni vyšla studie, která se zabývá právě vyvrácením současných zdravotních doporučení ohledně snížení konzumace masa a především červeného.

Nejsem odborník, takže tady nechci problematiku rozebírat. Z červeného masa si bereme hlavně železo, které populaci chybí a nedostatek mají především těhotné ženy a děti a místo konzumace masa dostávají pilulky. 
Lékařka v rozhovoru vyvrací i mýty kolem škodlivosti konzumace jater, která jsou právě velkým zdrojem železa. Na základě jednoho či dvou případů se usoudilo, že játra škodí těhotným. 
Už se ale někde vytratilo, že se jednalo o konzumaci jater z bílého medvěda či každodenní konzumace konzervy tresčích jater...

Pokud máte chuť, poslechněte si rozhovor.

A můj závěr?

Jako ve všem platí i tady všeho s mírou a poslouchat svoje tělo a já se o to snažím. 

A já si dnes dám mrňavý kousek kuřecího ve fejkové číně.

Tak dobrou chuť.

nápad jménem "zdimalovánky"

foto Tereza Veselá

Možná už jste viděli a znáte. Mě tenhle nápad natolik zaujal, že jsem se rozhodla něco málo napsat. Naše Tereza, fotografka, spolupracuje s některými firmami, které si ji objednávají na produktové foceni. 

Její fotky už všichni znáte, už tady několikrát byly, a pokochat se můžete na jejích webových stránkách.

Před časem si založila i nový blog a na mém blogu ho najdete vpravo v sekci "čtu". Možná jste si ale neklikli právě na téma Zdimalovánky s krásnými fotografiemi tohoto ryze českého produktu.

Mě opravdu zaujal, je to skvělý nápad, jen já to už nemohu samozřejmě koupit. 

Na fotkách vidíte, že děti si s nimi už hrají. Ale vy můžete, tak si to nebudu "sušit" jen pro sebe a hodí se jako dárek i pro dospělé. 

Hlavně mi to přijde hodně originální a nevšední nápad, který za propagaci určitě stojí a koupit můžete na stejnojmenném webu Zdimalovánky.

Já se svolením sem dávám dvě fotky naší Terezy, na ostatní se můžete podívat na jejím blogu.

A dnes ještě info o jednom produktu. 
Ráno jsem objednala tři úžasné knihy, aspoň teda mně přijdou úžasné, pro Lolu k narozeninám, i když je má až v dubnu. 

Samozřejmě je doma nemám, ale momentálně jsou s velkou slevou, tak jsem se rozhodla dát informaci i sem vám, protože, než mi přijdou, akce už být nemusí. 

Nejdříve jsem si je nechala odsouhlasit a pak objednala a i já se na ně těším. 

Všechny tři knihy z edice Zpátky v čase jsem objednala na Knihy Dobrovský a tam si je můžete i prohlédnout. Já sem dávám jen pár fotek z webu pro ilustraci.

Sleva je výrazná, proto dávám info hned, i když jsem je na živo ještě neviděla.

Tak dnes je téma tipy na dárky.

toto se nepovedlo

Život někdy zamíchá kartami a přijdou tresty za naše prohřešky. Někdy oprávněně, někdy máme pocit, že to jsme si nezasloužili.
Nejdříve musím předeslat, že nejsme sběratelé pokut. Za celý život si vzpomínám snad jen na pár. Asi právě proto je náš leden ve znamení pokut. No já věřím na třetice, do třetice všeho dobrého i zlého, aspoň v naší rodině se to tak děje. Takže možná bych měla tenhle příspěvek napsat, až přijde ta třetí ...
Z minulosti si vzpomínám jen na jednu pokutu devět stovek. 
Jela jsem z dvoudenní porady a přemýšlela o všem možném. Vyjíždím po schodech v metru a tam už na mě číhá revizor. 
No, nic tramvajenka mi platí ještě dnes a právě se chystám koupit nový kupón na další měsíc. Ukazuji tedy doklad netušíc žádnou zradu.
Ale jedete na černo. To už neplatí.
Jak neplatí?! Dnes je poslední den.
Dnes je ale čtrnáctého nikoliv třináctého.
To jako fakt?! Vysvětluji, že jsem trochu zaspala dobu, ale že si kupuji kupóny pravidelně už spoustu let a že je to možné najít přece v systému. Nikdy jsem nebyla černý pasažér.
Revizor se sice usmívá, ale je neoblomný a ukazuje mi kamery v metru.
Fakt vám to nemůžu odpustit. Nemám hotové peníze a odmítám si jít vybrat do nedalekého bankomatu.
Dostávám pokutový bloček a rozhoduji se vypravit na dopravní podnik, i když mě to prý bude stát víc než při placení na místě.
Já ale tajně doufám, a vlastně i revizor, že po kontrole v systému mi bude pokuta odpuštěna, páč došlo jen k omylu, nebyl to záměr jet na černo. No už je vám asi jasné, že dnes se individuálně nic neřeší, takže platím stejně jako ten, kdo jezdil půl roku na černo a pokuta se mu vyplatila.
No mně teda rozhodně ne.
Začátkem ledna můj muž vyjíždí na poštu kousek od našeho domu pro obálku. 
Dlouho se nevrací a po návratu hlásí, platil jsem pokutu.
Ježíš, za co?!  Nebyl jsem na ten kousek připoutanej, tak za mnou jeli policajti až k našemu domu s houkačkou. Vůbec mě nenapadlo, proč mě stavějí a trochu jsem měl staženou prdel, páč než jsme se rozhodli, že potřebujeme obálku, jsem si cucl piva.
Otázka byla ale jiná: pane řidiči, proč nejste připoutanej?! Můj muž reaguje velmi vstřícně a nebrání se: dáte mi to za stovku, ne? A dali, hurá. Můj muž po zaplacení ještě otravuje s otázkou: 
mám černou bundu, jak jste prosím viděli, že nejsem připoutanej? No my stojíme stranou, takže když projedete, vidíme zezadu, že pás nemáte.
A ještě dodatek: já se poutám hned, než vyjedeme a můj muž mi říká, prosím tě jedeme jen na úřad v obci, nemusíš se poutat! Tak už pochopil, že musím.
Ve středu zvonek a pošta. Jdu otevřít a pošťačka přes branku volá: to je pro vašeho muže, ať přijde s občankou.
Už podle obálky je jasné, že to není nic pozitivního.
Pokuta za špatné parkování z listopadu v ulici, která nám vůbec nic neříká.
Díváme se na mapu a už se nám rozsvítí. Na tenhle problém si pamatujeme. Jeli jsme večer s Lolinkou do její školy na akci. Nebyli jsme tam poprvé, ale před školou můžete parkovat zdarma jen deset minut.
Je tma jak v pytli a můj muž hledá automat na placení parkovného. Projde ve tmě celou ulici tam a zpátky a automat nikde. Vrátí se k autu: nemůžu najít automat, no snad nám nedají botičku. 
No botičku nám naštěstí nedali, ale pokuta 500 ano po třech měsících, což je samozřejmě lepší. 
Můj muž jde hledat na mapě, kde je teda ten pitomý automat a objevuje ho, světe div se, o dvě ulice dál. No o tom samozřejmě vědí jen místní. Zřejmě tam někde byla cedule s placením přes nějakou aplikaci přes mobil, ale ve tmě vidíte jen tmu.
No dnes jsem se teda zas rozepsala. Na závěr ještě jedna vtipná storka z ledna.
Jedeme do Stavovského divadla na představení, kde se nedá jen tak zaparkovat. Můj muž mě vyhazuje co nejblíže u divadla a jde hledat parkování. Vrací se po hodně dlouhé době a hned mi hlásí: snad nedostaneme botičku. Proč? Ty jsi nezaplatil? Ale zaplatil 250 korun, ale nevydalo mi to žádný lístek. A to jsem volal i na poruchy, které jsou na automatu uvedené, ale nikdo to nebere.
Ježíši! 
Neboj, napsal jsem pro policajty lístek za okno: zaplatil jsem parkovné 250 korun, ale lístek mi to nevydalo!!!
Po divadle je auto na místě bez úhony a můj muž říká: zřejmě už mají automat upraven a snímá SPZ, ale proč tam nemají teda napsané, že z té díry nic nevyleze??!!
Tak takový je náš letošní "horký" leden.
Mějte pěkný nový týden bez pokut a posílám trochu barvy svojí rozkvetlé lilie ve váze.

brány dokořán!

Já vím trochu teatrální název, páč žádné brány se ve skutečnosti vlastně ani neotevřely. 
Zámecký park je přístupný až k zámku pořád, ale včera začala na zámku Veltrusy nová zámecká sezóna. 
Jak vysvětlil kastelán zámku při zahájení, otvírají sezónu už několik let už v lednu. Proč čekat na duben, kdy je počasí dost nejisté, když je vlastně duben už v lednu. 
A proč zrovna tohle datum 25. ledna si přečtete v mém článku, který opět přikládám. 

Vyšel už včera, takže se můžete podívat na fotky, které na blog nedávám.

Jaké dvě akce zahájily sezónu si můžete přečíst v článku.

Zámek Veltrusy už byl na blogu několikrát, ale mně se moc líbí. Krásný zámek.

A co se týká výstavy v infocentru, měla všechny nedostatky pro focení, 
na které se tady často vymlouvám.

Ale, děcka, opravdu!

Děsně malý prostor na focení, tři malé místnůstky za sebou jako tunel, v prvním infocentrum a druhé dvě výstava, takže fotíte z jedné místnosti do druhé, vše pod sklem a ve vitrínách a špatné světlo a použití blesku naprosto nemožné, zkusila jsem asi dvakrát a je to děs. 

Ale výstava je příjemná a i velmi příjemná paní v infocentru. 

Byla jsem ráda, že tam nejsou lidé, protože to bych nevyfotila vůbec nic, takže asi tak.

Ale snad něco k vidění je.

Tak zámecká sezóna aspoň teda ve Veltrusích odstartovala.

Pěknou neděli.

Zámek Veltrusy otevřel brány do nové sezóny

Státní zámek Veltrusy zahájil v sobotu 25. ledna novou zámeckou sezónu. Kastelán zámku Pavel Ecler otevřel pomyslné brány. Již několik let se zámek otvírá v lednu nikoliv tradičně v dubnu. Lednové počasí často připomíná dubnové a sobotní datum bylo zvoleno záměrně jako připomínka výročí uplynutí 50. let od smrti posledního potomka české šlechty rodu Chotků a tím vymření celého rodu, které připadlo na čtvrtek 23. ledna.

Novou zámeckou sezónu odstartovalo na nádvoří zámku slavnostní odhalení kopie plastiky koňské hlavy nad vchodem do zámecké konírny. Plastika zmizela z objektu v poválečných letech a do zámku se již nevrátila. Replika busty byla vytvořena formou fotogrammetrie na podkladě fotografií a 3D model byl vytištěn na 3D tiskárně. Hlava koně nad konírnou se používala nejen jako informace, že jsou zde ustájeny koně, ale i v případě požáru sloužila jako upozornění, že tady je nutné provádět záchranu nejdříve. Koně byli bráni jako vzácný majetek.

Součástí akce bylo otevření výstavy s názvem Pozdrav z Veltrus, která je instalována v infocentru u brány do zámeckého parku a návštěvníci si mohli prohlédnout čas starých pohlednic zámku a parku Veltrus a dobových artefaktů sběratele Kamila K. Brzáka. Výstava je návratem do doby pera, kalamáře a staré Remingtonky, což jsou první sériově vyráběné psací stroje, a pohledem do života na sklonku 19. a začátku 20 století prostřednictvím dopisnic a korespondence tehdejších návštěvníků Veltrus. Expozici v infocentru je možné shlédnout do konce března každý den kromě pondělí od 10 do 12 hodin a od 12.30 do 15.30 hodin.

Po krátké přestávce se v severozápadním křídle zámku pro veřejnost otvírá okruh s názvem Aristokracie začátek konce a v zimních měsících se prohlídky uskuteční zatím jen o víkendových dnech.
Marta Dušková

krajina štětcem

aneb na skok na výstavě. Po těžších tématech něco pro potěchu oka.

Ve středu jsem dělala reportáž z preventivních programů pro školy a kde jinde než v muzeu. 
Je to moje domovská scéna. 
Ne, nebojte, nebudu psát o projektech, které se týkají jen našeho regionu, ale konečně jsem měla čas se zastavit ve vstupních prostorách a prohlédnout si výstavu s názvem Krajina. 
Vernisáž již byla před více než týdnem, ale já jsem šla na jinou vernisáž a tuhle jsem nestihla.

Tentokrát to není výstava dětí, ale absolventů výtvarného vzdělávacího programu. 
Ve vstupních prostorách je málo místa na focení, není kam odstoupit, tak jen malá ochutnávka.

A já si to také užiji s vámi, protože jsem zase spěchala a navíc jsem byla neustále na něco dotazována, páč v muzeu už patřím k inventáři a jsem moc ráda pokaždé za velmi vlídné přijetí.

A jsem ráda, že jsem tu výstavu stihla, páč končí příští týden. 
V našem muzeu se pořád něco děje a všechno vždy nestíhám, 
i když bych moc chtěla a vernisáže jsou nejvíc.
Dnes jdu dělat reportáž ze zahájení zámecké sezóny ve Veltrusích.
Tak trochu kultury bude možná zítra.
Mějte pěknou sobotu, má být mrazivá a já bych potřebovala trochu tepla a slunce.