fotografie se silným příběhem

 Dnes vás zvu na zajímavou výstavu, kterou jsem navštívila minulý týden ve čtvrtek. Fotografie nesou silný příběh a zároveň i jejich osud je silným příběhem, proto se s vámi chci podělit. Všechny fotografie se mi sem nevejdou, na ostatní můžete nahlédnout na Kanál eM. 

Naopak sem dávám pár fotografií, které jsem nepoužila. Měla jsem totiž možnost shlédnout sestřih z dokumentů, které se týkaly fotografií. Byla jsem tam v den, kdy bylo vlastně slavnostní zahájení bez vernisáže, výstava oficiálně začínala až druhý den. Tak pár fotek je i z toho filmu kvůli atmosféře. 

Život je jen náhoda a náhoda je i objevení příběhu těchto fotografií.

Ponechávám zde původní název článku, který byl dlouhý a musel se krátit.

Mějte pohodový vstup do nového týdne.

Příběh fotografií Vítězslava Knejfla, vojenského velitele ve středosrbském Rudniku a mělnického profesora

Marta Dušková

Masarykův kulturní dům v Mělníku patří od čtvrtka 27. května výstavě unikátních fotografií Vítězslava Knejfla pořízených v srbském Rudniku během první světové války. Zajímavou výstavu je možné shlédnout do 30. června.

Autorem výstavy s názvem Vítězslav Knejfl na srbské frontě - Životní příběh mělnického profesora je vedoucí oddělení Státního okresního archivu Mělník Dalibor Státník.

Fotografie nesou silný příběh a zároveň i jejich osud je silným příběhem. Zpočátku byly fotografie prezentovány jako fotografie neznámého českého důstojníka. Shodou okolností byla natáčena v Srbsku Českou televizí reportáž o začátku I. světové války a redaktor České televize Karel Rožánek se dozvěděl o fotografiích neznámého autora, natočil první reportáž a byl to silný příběh.

"Vítězslav Knejfl je dnes možná známější v srbském Rudniku než na Mělníku. Tak jako mnozí jiní byl po vypuknutí první světové války poslán na frontu. Po útrapách na haličské frontě byl v roce 1917 převelen do rakouské okupační správy v Bělehradě a posléze se stal okresním vojenským velitelem ve středosrbském Rudniku. Jako Čech, cítící prosrbsky, se snažil svou funkci vykonávat s porozuměním pro dočasně pokořené obyvatelstvo, což bylo v té době velmi neobvyklé. O jeho lásce k místním lidem i krajině svědčí řada fotografií, které během svého pobytu v Rudniku pořídil, a zanechal tak pozoruhodné svědectví o tehdejší srbské společnosti. Fotografie získal před několika lety na internetové burze pan Momčilo Paunović z Rudniku, který je vystavil, za velkého zájmu veřejnosti, v místním kulturním domě.
Shodou šťastných náhod o této výstavě natočil reportáž redaktor České televize Karel Rožánek, a tak se o vojenském veliteli Knejflovi, sloužícím za války v Srbsku, dozvěděli také diváci v České republice.
Dosud nám ale unikal význam Vítězslava Knejfla jako dlouholetého oblíbeného profesora mělnického gymnázia, kde působil téměř od jeho založení, kam se po skončení války vrátil a učil své posluchače až do roku 1948, kdy byl nedobrovolně penzionován. Výstavou tak splácíme dluh, který město Mělník vůči této výrazné osobnosti má", píše Dalibor Státník.

Dana Kalinová, rozená Knejflová při shlédnutí reportáže v televizi poznala na fotografiích svého dědečka Vítězslava Knejfla a měla možnost po návštěvě Rudniku získat informace o pobytu dědečka a jeho rodiny z války, který zvěčnil na svých fotografiích. O fotografiích neměla Dana Kalinová do té doby ani tušení, ostatně stejně jako nikdo jiný v Čechách.

Fotografie z výstavy Marta Dušková.

rozhovor s ...

Dnes mám pro vás překvapení. 

Další z rozhovorů, které jsem napsala, ale tentokrát s osobou, kterou určitě téměř všichni znáte, protože do našeho malého blogového společenství patří už dávno.

Fotografie na blog nedávám, protože už je většina z vás viděla na blogu protagonistky rozhovoru. Pokud si je chcete připomenout, tak je najdete u článku tady v galerii, který vyšel právě včera. Všechny jsou z archivu sběratelky.

A já ještě jednou děkuji za tu možnost, za ochotu odpovídat na otázky a vůbec za to, že jsme se před lety virtuálně setkaly a pořád si o sobě dáváme vědět nejen prostřednictvím blogů. Jinak by nevznikl ani tento rozhovor.

Ale dost už bylo úvodu, pojďte si přečíst rozhovor s...

Mějte pěkný den.

P.S. V článku je panenka z 3D tiskárny, o které se zmiňuji v názvu rozhovoru.

Růžena Šimková: Ve své sbírce mám i panenku z 3D tiskárny

Marta Dušková

Ráda bych vám dnes představila svoji kamarádku, vášnivou sběratelku panenek Růženu Šimkovou. Vlastně jsem tenhle rozhovor chtěla udělat už dávno, ale vzhledem k tomu, že sběratelka pochází z Jihlavy, nějak se to pořád nehodilo.
K rozhovoru mě nyní inspirovala zaslaná fotografie knihy s popisem: už ji mám doma.
O nové knize Od mamuta k modelce regionální spisovatelky Barbory Walterové Benešové jsme již tady psali nedávno, tak jsem se konečně k povídání s mojí kamarádkou rozhoupala.

Růžena Šimková se narodila v Jihlavě a žije tam celý život. Vystudovala textilní průmyslovku obor pletařina a po maturitě nastoupila do Modety, kde pracovala na různých postech několik let. Po letech se dostala Modeta do insolvence, ale Růžena Šimková říká, že jí to pomohlo projít jiná zaměstnání a získat další zkušenosti.

Růži, známe se už několik let, i když jen virtuálně. Můžeš nám říct, jak si na naši regionální spisovatelku přišla a začala číst knihy Báry Walterové?

Barboru Walterovou Benešovou jsem poznala díky tvému blogu. Upoutala mě v rozhovorech s tebou a bavila jsem se při popisu vašich cest na autorská čtení. Díky tomu jsem začala být zvědavá i na její knihy.

Jaké knihy od Barbory Walterové Benešové si již přečetla? Která byla první?

První knihou byla Síla naděje, silný příběh ze současnosti. Také jsem četla knihu na pokračování A pak se zřítilo nebe, která vycházela na Kanál eM. Třetí knihu s názvem Došel nám čas mám rozečtenou.

Čím tě knihy zaujaly a která se ti líbila nejvíc? Bylo důvodem čtení Bářiných knih to, že ji znáš virtuálně celkem dobře z mých vyprávění o našich anabázích?
Důvodem, proč jsem její knihy začala číst, bylo opravdu tvoje vyprávění o ní. Bára (snad jí tak mohu říkat), je velice zajímavá osobnost a její záběr je neuvěřitelný. Těžko říct, která z jejích knih, které jsem zatím četla, se mi nejvíc líbila. Asi to byla kniha Síla naděje.

Ale čtení není tvojí jedinou zálibou či vášní. Tvojí velkou vášní je sbírka panenek. Jak dlouho je sbíráš?
Kdy jsem začala sbírat panenky? Bylo to na jaře v roce 2008. Tehdy jsem si koupila první panenku.

Kdy začala tahle velká vášeň? Co bylo prvním impulsem?

Začalo to úplnou náhodou. Mám ráda ruční práce a tehdy jsem hledala na internetu inspiraci na něco háčkovaného k Velikonocům. A objevila jsem blogy sběratelek panenek. Zjistila jsem, že je nejen sbírají, ale také na ně tvoří. Šijí, pletou nebo jim dokonce vyrábí i nábytek nebo celé domečky. Napadlo, mě, že bych to mohla také zkusit. Jako holka jsem si na panenky také šila. Od myšlenky nebylo k činu daleko, na Lidlu v akci jsem si koupila panenku velikosti Barbie a tím to začalo. Začala jsem díky internetu objevovat svět panenek, který je úžasný. Zároveň jsem si začala kupovat další panenky, ať ty dříve narozené, jak já říkám, tak i ty moderní.

Kolik panenek máš ve své sbírce a které jsou nejcennější?

Sbírka se začala rozrůstat. Přiznám se, že přesný počet neznám. Nevedu si žádnou evidenci. Před několika lety jsme s mužem panenky počítali a tehdy jich bylo 500. Od té doby jich hodně přibylo. Sbírám většinou malé panenky, je to i tím, že máme malý byt a nezaberou tolik místa. Ale hlavně se mi malé panenky moc líbí. Jedna moje blogová kamarádka jim říká "malenky".

Můžeš prozradit, odkud některé panenky pochází?
Ve sbírce mám panenky z různých zemí, nejen ty české. Mám panenky z Rumunska značky Aradeanca, firma už bohužel neexistuje. Pak jsou to estonské panenky zn.Salvo, dál i jiné panenky z bývalého Sovětského svazu. U některých neznám firmu, která je vyráběla. Mám i krásnou francouzskou panenku. Hodně panenek je i z Ameriky, některé jsou z bývalé NDR, to je například známá značka ARI. Pak bych neměla zapomenout na Japonskou panenku Kokeshi. Zajímavostí je i panenka z Guatemaly, tyto etnické panenky si děti dávaly pod polštář, aby se zbavily strachu. Tu mi dovezla bývalá kolegyně z Mexika.

Toužíš po nějaké panence, kterou ještě nemáš? V jakém rozmezí se pohybuje cena panenek?
Každý sběratel panenek ví, že to nebývá levná záležitost. Cena nejdražší panenky, kterou mám ve sbírce, je kolem 7 tisíc, ty nejlevnější jsou v ceně stokorun. Jsou další panenky, které bych si přála mít ve sbírce, ale prostě jsou nad mé finanční možnosti.

Dokážeš odhadnout, na kolik přišla tvoje sbírka nebo se tím, jak to u velké vášně bývá, vůbec nezabýváš?
Přiznám se, že nemám představu o celkové ceně sbírky. Ale myslím si, že by se za ty peníze dalo pořídit slušné auto.

Plánuješ sbírku rozšiřovat anebo rozšiřuješ jen, když tě nějaká panenka hodně okouzlí? Musím přiznat, že vlastníš nádherné panenky a některé mě natolik zaujaly, že jsem v té chvíli zatoužila je sbírat taky.

Většinou panenku kupuji, když se mi zalíbí. Mám ráda i neobvyklé panenky. Tak se ve sbírce ocitla panenka z 3D tiskárny, mám látkové panenky, které byly ušité podle mého přání, dřevěné panenky. Nesbírám jen určitý typ panenek jako jsou třeba Barbie, mám široký záběr. A ráda objevuji panenky, které se vyráběly třeba v 60. nebo 70. letech. O panenkách ráda vypravuji. Jsem vděčná za to, že jsem je potkala a pomohly mi překonávat nelehkou dobu po smrti našeho staršího syna. Dnes mi radost dělají vnoučata. Nesmím na ně zapomenout.

Chtěla bys si na závěr něco vzkázat čtenářům Kanálu eM, který také čteš?

Každý koníček nám obohacuje život. Ať je to sport, umění, četba, ruční práce nebo třeba sběratelství. Takovým koníčkem může být zároveň i práce, která nás baví a kterou děláme s radostí. A myslím, že takovým koníčkem je pro redaktory Kanálu eM jejich práce.

Moc ti děkuji za krásné povídání o panenkách, které nepatří jen do našeho dětství. 
Všem nám přeji klidné dny.

pro malé zahradníčky

Za tenhle úžasný tip na knihu pro děti musím poděkovat Marušce, bez ní bych knihu neobjevila. Dnes je úžasných knih plno, a pokud člověk téma nehledá, jen těžko na ně narazí. Už jsem využila vícero vašich tipů na dobrý nákup, proto dávám tipy ráda i sem.

Zahradničení s kachnou Justýnou se mi teď aktuálně velmi hodí. Lolinka a Alánek se asi před měsícem přestěhovali do nového domu s velkou zahradou. A protože měli slíbený každý svůj vlastní záhonek, už jsme jim pod stromeček nadělili úžasné nářadí s dřevěnou násadou a kovové. Složili jsme sadu, která obsahovala hrábě, lopatu, rýč a motyčku, tedy vše potřebné. Nefotila jsem, tak se můžete podívat na nářadí tady. Je úžasné. 

Nářadí již bylo použito a rozesmálo mě, když musela dcera vymýšlet, kde může Alánek použít motyčku, když všechno ostatní už použil a má zasazeno.

V pondělí jedeme do Prahy, opět preventivní kontrola, a konečně se za dětmi podíváme. A tak mimo dárků ke Dni dětí dostanou oba společně ještě knihu zahradničení. Doufám, že z ní budou mít radost.

Knihu jsem koupila na Megaknihy, ale na netu ji koupíte i v jiných knihkupectvích.

Dorazila předevčírem a nezklamala. Můžete do ní trochu nahlédnout.

Mějte pohodovou sobotu.

asi do věží...

foto archiv zámek Mělník

Dnes se mnou pojďte nahlédnout do zámku s muzikálem. Akce on line sice již byla, ale dnes vám ji trochu mohu přiblížit prostřednictvím záznamů na videích, které byly natočeny.  Takže akce Prohlídka zámku z muzikálem, střípky z natáčení a foto z natáčení třeba pro veselejší den.

Moc děkuji za všechny vaše milé komentáře, které mi zanecháváte. Moc mě těší.

Tak mějme hezký den.

Malé ohlédnutí za akcí Prohlídka zámku Mělník s muzikálem

Marta Dušková

Zámek Mělník uspořádal začátkem května online akci Prohlídka zámku s muzikálem. Na online koncertě vystoupily muzikálové hvězdy jako Marian Vojto, Kateřina Brožová, Bohuš Matuš a další, a i přední české zpěvačky Hana Zagorová a Bára Basiková.

Koncert byl spojen s prohlídkou zámku Mělník a diváci tak mohli nahlédnout do míst, která nejsou veřejnosti běžně dostupná za doprovodu známých muzikálových hitů. Historii rodu představil majitel zámku princ Jiři Lobkowicz.

Kdo jste akci neviděli anebo si ji chcete připomenout, zveme vás na malé ohlédnutí prostřednictvím záznamů z akce a i na malé nahlédnutí do zákulisí. Zajímavé jsou i fotografie z natáčení.

Spojení historie zámku spolu s hudbou je jedinečné.

Záznamy koncertu jsou z archivu zámku Mělník.

malé ranní nakouknutí

Dnes je to trochu monotematické. Pivoňky a třešně. Malá ranní kontrola zahrady já se Sárou. Už je konečně čím se kochat. 

Ale dnes jsem šla jen na pivoňky a zkontrolovat třešně. 

Sice je letos všechno opožděné, ale zdá se mi, že nějak zrychlené. Pozorovala jsem to u pivoněk, kterých máme dva keře. Nejdřív nic, pak během chvíle dlouhé vysoké "paličky" ve zvláštní vínové barvě a než jsem se otočila, kde se vzal, tu se vzal velký keř se spousty poupat. No jestli to bude trvat od poupat do květů jako vloni téměř měsíc, tak to se ještě načekáme.

Třešní se zdá být hodně. No za chvíli bude čas připravit strašáky na špačky v podobě umělých kožešin jako každý rok. Jsem ráda, že to furt funguje. 

Nezapomněla jsem na první rok velké úrody třešní, kdy jsme odjeli na celý den do Prahy a hned jak jsme otevřeli dům do zahrady, bylo s třešní něco jinak.

Ty bestie bez dozoru očesali zbytek stromu, zbývala ještě tak polovina, a nechali tam jen pecky. Corpus delicti je někde na blogu, protože ty pecky jsem tenkrát vyfotila.

Mějte pěkný den.

dnes úsměv aktuálně

Nějak nemám čas a ani prostor na své pravidelné rubriky. Tak dnes po víc než měsíci pár vtipů ze života, ke kterým jsem se rozhoupala vzhledem k aktuální situaci, i když vtipy si ukládám hned, jak mě potkají.

Češi prostě umí rychle reagovat a hned vymyslí něco vtipného na situaci, že se opět mění ministr zdravotnictví a tady mohu říct i svůj osobní názor, že když už se to děje, je dobře, že se před volbami vrací zpět někdo, kdo byl na MZCR tři roky a rezort zná. Bude se tedy rychleji orientovat, než zase někdo nový vytažený bůhví odkud. Promiňte, že tady prezentuji svůj názor, do novin nemůžu, tedy můžu samozřejmě prostřednictvím komentáře k aktuální situaci, ale ten by vyvolal lavinu reakcí, které ani s tématem nesouvisí a je mi celkem jedno zda souhlasných či nesouhlasných, toho se nebojím. Nemám ale čas a ani chuť se situací nějak extra zabývat, navíc nejsem politolog. Díky bohu. 

A obdivuji ty, co dokáží rychle vymyslet něco vtipného. To bych nedovedla a to si myslím o sobě, že jsem vtipná.

Tak s úsměvem do dalšího dne, i když se vám třeba usmívat moc nechce, protože prožíváte situaci, která k smíchu není (jako já v posledních dnech).

Tady dodávám, že ještě zapomněl na koťata.