barvy v každém koutě

 a hned je svět veselejší, i když je zataženo a mlha jako dnes. Po prvním nájezdu do zahradnictví, a určitě ne posledním, se zahrada rozsvítila. 

V zemi kvetou zatím jen tulipány, tedy už odkvétají a na růže a pivoňky si ještě musíme počkat, tak je třeba trochu těm barvám pomoct. 

Obložila jsem studnu jako každý rok, i když vše ještě nekvete, ale už se kochám i z okna kuchyně. 

Včera opět lilo, takže ještě není zasazen rododendron. 

Můj muž říká, že než ho zasadí, tak odkvete. To není až tak důležité. Důležitější je, aby se konečně ujal. Na minulé zahradě neměl rododendron žádný problém a byl krásný i po šesti letech, kdy jsme se stěhovali a nechali ho svému osudu po prodeji domu. Tady doma dáváme rododendron už po třetí. 

A říkám si třikrát a dost. 

Pokud se neukáže jako silný jedinec, nezaslouží si být na naší zahradě.

Včera mě trochu uklidnila sestra, které vše, na co sáhne, krásně roste a kvete, ale prý rododendron taky neumí. 

No vlastně teď, když o tom přemýšlím, by mě to asi uklidnit nemělo. 

Ale vzhledem k tomu, že občas nám tady něco vydrží a je krásné, jsme optimisté, i když víc je těch neúspěšných pokusů. 

Sadíme s láskou a péčí, ale občas se to prostě nepovede. No přiznávám, že žádní zahradníci nejsme. Trochu diletanti, kteří mají zahradu na posezení s kávou či vínem a moc práce investovat ani nechceme. Takže se tady v podstatě vůbec nepleje, seká se tráva, stříhají se růže a keře a vše se sadí se záměrem, aby s tím moc práce nebylo a byl čas hlavně na kochání.

Na druhou stranu díky našim neúspěchům je vlastně zahrada každý rok jiná a občas vyleze něco, na co jsme dávno zapomněli, že vůbec je.

Mějte krásnou a třeba barevnou sobotu.