malé všední radosti

Vzpomínka na naše prázdninové tvoření s Lolou a Alanem, které jsem zapomněla vyfotit. 

Využili jsme mých nových nákupů krepového papíru ve 4 barvách, které se rozhodl Alan využít všechny a vytvořil koláž. Lola byla trochu úspornější. 

No vlastně nevím, protože nalepila modrý krepák na celý výkres.

Moji tvorbu jsem prozatím nenašla, ale přidávám košík z papíru, který vytvořil děda pro děti a s dětmi. 

"Babi, koupila jsi dobré lepidlo, konečně drží", sděluje radostně Alan, ale pro jistotu ještě použije izolepu.

Měla jsem to dávno v plánu, už vloni a konečně jsem to udělala. Samozřejmě pozdě, protože mi mezitím vyhořel celý počítač a musel dostat nový vnitřek a některá fotodokumentace se už nedala nikde najít, protože přes několikeré upozornění syna nezálohuju. 

Ono by se všechny moje výtvory stejně nevešly do fotoknihy, musela jsem stejně vybírat vzhledem k počtu stanovených stránek, a některé, které jsem nakonec našla, si vůbec nepamatuju, že jsem malovala, ale malované místo jsem poznala, a už vůbec nevím, kde skončily. Pravděpodobně bych asi všechny našla na blogu, ale na to nebyl čas vzhledem k termínu.

Když tu byly děti, skočila na mě velká sleva, na kterou jsem čekala, protože je kniha jen tak pro mě, nehodlala jsem investovat 600-700. Tak jsem se do tvoření knihy rychle pustila a dost odbyla, ale mám z ní radost. Vyšla na 260 i s poštovným, no nekup to.

Babi, to už maluješ tak dlouho? A tak málo obrazů? Kde jsou všechny, ptá se Lola, protože na návrh knihy se kouká se mnou.

No, to já už fakt nevím a vlastně ani nevím, kolik jsem jich už namalovala a rozdala.

Mějte pěkné úterý.

z nouze ctnost...

aneb co s přezrálými banány.

Dnes tu není žádný recept, protože tohle recept nepotřebuje a vlastně jsem se rozhodla dát sem tuhle mňamku po té, co jsem ochutnala. 

Pro sebe, abych nezapomněla a třeba pro vás, když objevíte doma hnědnoucí banány, které jste nestačili sníst.

Mám ráda žluté banány, ty velmi zralé už mi moc nechutnají a většinou je používám do smoothie. 

Tentokrát můj muž koupil hodně banánů pro děti, když je odvážel z prázdnin do Prahy. 

Děti na banány vzhledem k připravené svačince ode mě na cestu neměly vůbec chuť, tak nám zbyly v docela velkém množství. 

Včera jsem si všimla začínajících hnědých skvrn a bylo mi jasné, že banány nespotřebujeme. V mrazáku mám vždy listové těsto pro "kdyby něco"...

Když jsem řekla mému muži, že upeču banány v listovém těstě, trochu se ošklíbal: no to teda nevím!

Nenechala jsem se odradit, nakonec těsto už rozmrzlo.

Rozbalené těsto jsem posypala cukrem a skořicí, rozdělila na tři díly, protože banány byly velké a víc by se jich nevešlo. 

A každý banán jsem zabalila do těsta, potřela rozkvedlaným vajíčkem a ještě posypala trochu cukrem a šup do trouby. Byla to rychlovka a ty já miluju, v životě jsem se napekla z kynutého těsta už hromady koláčů, buchet, koblih pro naše tři děti, takže složité pečení už mám odbyto.

Bylo to výborné, jen příště nemusí být posypány cukrem na povrchu, bylo to dost sladké a krásně šťavnaté.

A kdybych měla čokoládu a šlehačku, byl by z toho luxusní zákusek.

Třeba jste už taky zkoušeli anebo třeba vyzkoušíte, až vám začnou hnědnout banány.

Po dlouhé době na blogu něco k jídlu.

Mějte pohodový vstup do nového týdne.

Jo a můj muž nakonec také kus snědl a bez ušklíbání...

povídání o hře Chuchel s autorem

O vernisáži k výstavě Zachuchleno jsem se tady už zmínila v souvislosti s prázdninovými zážitky s dětmi a slíbila jsem, že až vyjde článek, kde jsem si povídala s autorem hry, dám jej na blog. 

Tak dnes plním slib a na některé fotografie z vernisáže, které na blogu nebyly, se můžete, pokud budete chtít, podívat u článku. 

A ještě názor naší Terezy k hrám autora: 

"To jsou jediný smysluplný a estetický hry. Máme je koupený všechny". 

Na úvod je kresba Loly, která si druhý den po vernisáži nakreslila svého Chuchla. 

A už pojďme na ten článek, snad vás zaujme.

Mějte pěknou neděli. 

Já momentálně přepisuju diktafon (po tomto týdnu ho nenávidím! no ne že bych ho jindy milovala, je to pracovní nástroj, ale teď ho mám poslední dny přilepený k ruce) a píšu článek ze včerejší akce a vybírám fotky. 

A pak...

Mám v plánu dát si dnes nohy nahoru.

Jaký je váš nedělní plán?

Chuchel je interaktivní groteska pro celou rodinu

Marta Dušková

Výstavu Zachuchleno, která je instalována v Městské knihovně Mělník, zahájila v úterý 24. srpna vernisáž. Návštěvníky vernisáže přivítala ředitelka městské knihovny Hana Lumpeová a představila výtvarníka Jaromíra Plachého, který za vznikem počítačové hry Chuchel stojí. Je autorem designu, výtvarné stránky i animace.

Výstava Zachuchleno: Příběh animace/animace příběhu prezentuje oblíbenou počitačovovou hru Chuchel a prostřednictvím této hry ukazuje animaci v současné podobě.

Návštěvníci vernisáže měli možnost shlédnout i film výtvarníka Jaromíra Plachého, který ukazuje postup vzniku výtvarné podoby Chuchla a jeho příběhů, které se pak ve hře odehrávají. Hra vznikala šest let.

"Už během studia na vysoké škole jsem se stal součástí herního vývojářského studia Amanita Design, kde jsem si mohl vytvořit svoji první počítačovou hru Botanicula a pak přišel Chuchel a teď pracuju na Happy Game. Věnuju se hlavně hrám, ale ve volných chvílích si můžu udělat i knížku. Chuchel je interaktivní animovaný film. Je to vlastně interaktivní groteska a jejím cílem je si to celé užít. Naše hry jsou přívětivé a je dbáno na výtvarnou stránku. Při tvorbě čerpáme z historie animovaných českých filmů, hry jsou vhodné pro nehráče, pro rodiny s dětmi. Chuchel se dá hrát místo Večerníčku a lze si u něj odpočinout", říká výtvarník Vladimír Plachý, autor postavičky Chuchla, který je vlastně vztekloun a naschválníček. A tady vzniká něžný příběh o honbě za třešní, která nakonec za pomoci Chuchla a jeho kamarádů dobře dopadne.

Na výstavu o hře Chuchel láká v knihovně již úvodní instalace velkých praků, ze kterých se střílí do terče. Na výstavě je možné si hru vyzkoušet na počítačích či na herním automatu. Je připravena i animační laboratoř, kde si mohou návštěvníci animaci vyzkoušet a vytvořit si třeba vlastní film.

Jaromír Plachý je výtvarník, vystudoval na vysoké umělecké škole obor animovaný film. Kromě filmu si občas vytvoří nějaký komiks, píše a ilustruje knihy, ale v současné době se věnuje hlavně tvorbě počítačových her, o kterých říká, že jsou přívětivé. Jaromír Plachý je spjatý s Mělníkem, v mělnickém regionu se narodil a neustále se sem vrací za rodinou.

Výstavu je možné shlédnout, zahrát si hru či vytvořit si vlastní film až do konce roku do 31. prosince 2021.

Podrobné informace o tvorbě Jaromíra Plachého jsou prezentovány tady a ukázky jeho tvorby je možné shlédnout na www.jaromirplachy.net.

sněz tu žábu...

Ne, nenutím vás jíst žábu.

Dnes pozvánka na festival francouzského divadla Sněz tu žábu, který letos otvírá 7. ročník a po loňské online prezentaci opět na živo.

Většina z vás o tomto festivalu už četla na blogu několikrát, dávám sem pozvánku v podstatě úplně každý rok a já jsem téměř každý rok na jeden den festival navštívila. Minulý rok jsem ho viděla online téměř celý.

Za zrodem festivalu stojí naše Linda a do festivalového týmu přistoupila před třemi nebo možná více lety, nevím přesně, i naše Tereza jako fotografka. 

Třeba se někdo budete moct na nějaká představení během tří dnů podívat. Věřte, stojí to rozhodně za to.

Nám se s mužem líbí nejvíc program v sobotu a doufáme, že to budeme stíhat. V sobotu je další velká akce v Mělníku, která napadla moji kamarádku před rokem a já byla u zrodu a trochu pomáhala celý rok. Tak uvidíme. 

Pár informací si můžete o festivalu přečíst na Sněz tu žábu,, a pokud si třeba budete moct někdo udělat výlet do Prahy do divadla NoD v Dlouhé, můžete si vybrat z programu třídenního festivalu zde.

A tady je ukázka představení, které bychom chtěli letos vidět, tak snad ho stihneme.

Tak dnes je to vše. Odpoledne mě čeká další akce, ze které budu dělat reportáž a musím říct, že jsem už celkem unavená. Ovšem není divu, že se po nouzovém stavu roztrhl pytel s akcemi, které všichni museli odkládat a navíc, kdoví jaký bude podzim...

Mějte pěknou sobotu.

jak vysoko se dá snít...

Vysoké snění je název unikátního představení v podání souboru V.O.S.A. Theatre, sdružení profesionálů, které se věnuje pouličnímu divadlu a obecně pouličnímu umění, a jak jsem se zmínila už včera, viděli jsme ve středu. Článek vyšel už včera a najdete u něj velké množství fotek, samozřejmě ne všech 400, to by bylo hodně i do magazínu. Tady na blog dávám jen výběr.

V článku se dozvíte, jaké představení to bylo.

Mějte pohodový pátek.

P.S. Doufám, že si najdu čas během následujících dnů na čtení vašich blogů, ke kterým jsem se v posledních dnech nedostala přes velké množství práce, včera opět povídání o blížící se akci a zítra opět reportáž z akce. Teď je toho moc. Za komentáře, moc děkuji, ty stíhám číst.

Vysoké snění zaplnilo podvečerní mělnické náměstí

Marta Dušková

Náměstí Míru v Mělníku ve středu 25. srpna ožilo pouličním představením za doprovodu živé hudby. Vysoké snění je název unikátního představení v podání souboru V.O.S.A. Theatre, sdružení profesionálů, které se věnuje pouličnímu divadlu a obecně pouličnímu umění.

Diváci mohli obdivovat pod širým nebem nejen velké originální stroje, které vycházejí z principů jízdních kol a velocipedů, ale i vysokou akrobacii, prvky žonglování, pantomimu a jiné drobné příběhy.

V podvečerní nabídce byla i hořící pizza, kterou ovšem nikdo nechtěl ochutnat a ta se posléze změnila v hořící provaz. Přes provaz přeskakoval akrobat a na závěr tohoto hořícího vystoupení se hasil požár. Celým programem provázela velmi vtipně konferenciérka, která zároveň po celou dobu akce zpívala krásné písně, šansony za doprovodu harmoniky. Nechyběl ani zdánlivě nešikovný a nechtěný klaun, který předvedl nejen svoji nešikovnost, ale i úžasné akrobatické číslo.

Při velké stavbě z dřevěných trámů, jejichž ukotvení se zdálo být velmi nestabilní, protože nebylo žádné, se diváci báli i dýchat, aby křehká stavba nespadla.

Vše samozřejmě dobře dopadlo a na závěr odměnilo zaplněné náměstí Míru všechny učinkující velkým potleskem, který byl více než zasloužený.

Tato poslední letní úžasná akce z nabídky Mělnického kulturního centra zakončila projekt Mekuc v létě nespí.

Názor redaktorky

Bylo to opravdu velkolepé představení, velmi profesionálně připravené a já jsem si to užila i se svými vnoučaty, která úplně zapomněla, kde jsou a sledovala hodinové představení bez jakékoliv změny svojí polohy.