rozhovor aneb příběhy ze života

Rozhovor, kterým jsem dělala minulý týden, je o zajímavém nápadu setkávání se, projekt celkem ojedinělý. Přemýšlela jsem o něm delší dobu, protože mi téma přišlo hodně důležité a moc se mi líbil projekt setkávání. Zpočátku jsem nevěděla, jak na to a děkuji autorce projektu, že do toho šla se mnou. Nakonec, myslím, vznikl zajímavý rozhovor, který je hodně čtený a snad třeba pomůže i osvětě, o to mi šlo. Třeba si někdo dá příště pozor, než něco vypustí do prostoru, nějaký negativní komentář. Ale všechno najdete v článku, na fotku autorky, pokud máte zájem, se prosím podívejte u článku Eva Suchá: Nemám ráda škatulkování a nálepkování… (kanalem.com). 

Mějte pohodový vstup do nového týdne.

Eva Suchá: Nemám ráda škatulkování a nálepkování…

Marta Dušková

Kavárna Café Živel v Mělníku se stává jednou za dva měsíce místem přátelského setkání rodičů a dětí s PAS, ADHD a dalšími originálními dušičkami. Místem povídání, sdělování zkušeností či rad a v neposlední řadě je místem odpočinku rodičů a hraní dětí v dětském koutku či na zahradě. Setkání se uskutečnilo už podruhé a další bude v září. Tento moc hezký a neobvyklý projekt se setkal s pozitivními ohlasy. Nápad na pořádání těchto akcí se zrodil v hlavě provozovatelky kavárny Evy Suché. Provozovatelé Eva a Luboš jsou sami rodiče jedné originální úžasné dušičky. S Evou Suchou jsme se sešly a povídaly si právě o setkávání s originálními dušičkami.

Moc se mi líbí, jak nazýváte při setkávání děti originálními dušičkami. Proč originální dušičky?

Nemám ráda škatulkování. Právě i autismus, je to spektrum, je to PAS a děti v tomto spektru jsou různé. Někomu to pálí, někdo má známky drobné retardace, někdo má horší vnímání, je to strašně široké a přijde mi hovořit jen o autismu dost zavádějící. Nemám ráda škatulkování, nálepkování, prostě mi všichni přijdou jako originální děti. Jsou náročnější, jsou jiné. Proto setkání s originálními dušičkami.

Co bylo prvotním podnětem pořádat taková setkání?

Taková setkání pravděpodobně pořádají nějaké organizace, ale to my nejsme. My setkávání pořádáme jako fyzické osoby. A prvotní podnět byl, že náš syn Patrik je sám originální dušičkou, u kterého byla diagnostikována diagnóza, která je právě tématem setkávání. To bylo zásadní a já jsem pak začala hledat pomoc na internetu a dostala jsem se na facebooku do několika skupin, které sdružují právě rodiče takových dětiček s různými poruchami. Tam se rodiče svěřují. Někdo si tam vylévá srdíčko, protože už toho má dost, někdo potřebuje poradit třeba ohledně příspěvků, nebo potřebuje poradit s tím, jak dítě rozmluvit, prostě se na této platformě předávají zkušenosti. Spoustu maminek píše, že nemají kamarády, že se od nich odpoutala i rodina, protože to jejich dítko je jiné a nikdo z okolí s nimi nechce mít nic společné. Ale je to i naopak, píší maminky, které mají úžasnou rodinu a úžasné přátele. Ale někteří tam chodí právě z toho důvodu popovídat si, protože nikoho nemají a cítí se sami. Tak jsem si říkala, že když máme prostor a vlastně tuhle problematiku sami řešíme, tak proč neudělat pravidelná setkání, aby si rodiče mohli popovídat osobně a nemuseli čekat na odpověď na položenou otázku delší dobu. Tak to nakonec i probíhalo, všichni si sesedli k jednomu stolu a povídali si, co které dítě a jak, srovnávali, radili se. Na internetu to není osobní a bezprostřední a osobně toho proberete víc. Vypovídáte se. Někdo přišel pro radu, někdo naopak uměl poradit. 

A myslím, že pozitivní bylo i to, že jste byli uzavřená skupina.

Ano, kavárna se v době setkání zavřela a děti a rodiče se tady cítili dobře.

Téma autismu a jiných specifických poruch se sice probírá v současné době hodně často, ale stejně si myslím, že spoustu lidí to nechápe. Vím, že takové nepochopení jste sama zažila se svým synem. Můžete nám odvyprávět, co jste zažila?

Určitě. Byla jsem se synem na nákupu v potravinách a on chtěl jogurt, který byl ve vitríně s posuvnými dvířky. Syn nevěděl, jak se to otvírá a začal zlobit a vztekat se. Chtěla jsem mu zrovna ten jogurt podat a kolemjdoucí starší paní pronesla, že by mu hned jednu plácla. Mě to v tu chvíli naštvalo, protože to dítě za to nemůže. Je to jeho projev, protože tyhle děti, když moc nemluví a neumí říct svoje emoce, tak to dávají najevo zvukem, křikem, prostě se zlobí a tím vyjadřují to, co jiným způsobem nedokáží. Kdyby to dokázal říct, tak prostě řekne „mami, mně to nejde otevřít“, ale neumí to, tak se prostě zlobí. Mně jde většinou všechno jedním uchem tam a druhým ven, ale nemám ráda komentáře od lidí, kteří nás neznají a mají hned potřebu komentovat a ubližovat. Většinou mě to nevytáčí, ale tentokrát ano a měla jsem potřebu reagovat, tak jsem jí slušně řekla, že syn je prostě originální dušička a není nutné cokoliv komentovat. Paní se bez řečí otočila a odešla.

Mně tedy tohle přijde jako zasahování do osobní svobody i v případě, že by váš syn nebyl originální dušička. Období vzdoru prožívá v určitém věku každé dítě a to, jak se k tomu stavím, je moje věc, nikdo nezná můj příběh a nechodí v mých botách.

Přesně tak, každé dítě má období, kdy se prostě vzteká. I k tomuhle mám vlastně příběh. To už je možná dva roky, kdy se v krámu Patrik vztekal a přišla ke mně paní a říkala mi, že její syn tohle předváděl do šesti let. Bylo to normální dítě a ona mi říkala, že už z toho byla hrozně zoufalá. Někdo jí poradil, ať dělá to samé, co dítě. Takže když syn zase s sebou seknul, ona toho měla už dost, lehla si v krámu na zem vedle něj a začala se tam také válet. Už byla tak vyčerpaná, že tam začala řvát stejně jako syn, který se na ni podíval a řekl něco v tom smyslu „mami, tohle mi nedělej, děláš mi ostudu“. A od té doby byl klid.

Tak to je opravdu názorný příklad, ten mě tedy rozesmál. Nevím, jestli bych já našla odvahu jako ta maminka.

Skoro každé dítě má prostě období vzdoru a nelze ustupovat. Udělá to člověk poprvé a dítě zjistí, že to funguje a příště si něco vynutí stejným způsobem.

Ano, i já mám takové zkušenosti jako máma tří dětí. Jen mě zaráží, že někdo si myslí, že má právo komentovat něčí konání a mluvit do výchovy.

Přesně tak, nezná naši rodinu, nezná mě, nezná příběh.

Vím, že se setkáváte s příběhy podobnými jako váš, nejsou bohužel ojedinělé. A pro příklad by bylo dobré některé vyprávět. Nebudeme jmenovat aktéry, i když jejich jména známe.

Já jsem dokonce požádala o povolení příběh vyprávět. Paní má autistického syna a byli s celou rodinou na nákupu. Syn dostal v obchodě záchvat, vztekal se, takže jej maminka vynesla ven a čekala na manžela a druhé dítě u auta. Syn ječel, válel se po zemi a maminka čekala, až ten záchvat přejde, protože nic jiného se ani dělat nedá, nejde to ani po dobrém ani po zlém. Vedle na parkoviště v té chvíli přijeli zřejmě manželé a po vystoupení z auta začali sledovat celou situaci pro maminku nelehkou. Paní přišla blíž a začala natáčet na mobil. Pán se k ženě přidal a nezapomněl poznamenat krutou větu: „vidíš, proto nechci mít děti, ty patří do klece“. Maminka s chlapečkem se rozbrečela a připadala si zřejmě, jako by byli součástí nějakého představení.

Tak to je neuvěřitelné a kruté. Sami rodiče mají s nemocným dítětem už tak život těžší. A když už nepomáháme, proč jsme schopni ubližovat?

I když by to nebylo autistické dítě, neměl by si tohle nikdo dovolit a komentovat tak hrůzným způsobem. Mně při tom příběhu běžel mráz po zádech…

Teď se vrátíme k těm setkáváním. Jak často se budou konat?

Setkání plánujeme pravidelně jedenkrát za dva měsíce.

Jaká je odezva na tato setkávání?

Některé rodiny po prvním setkání mi psali, že přijdou zase. I se už ptali, zda bude setkávání pravidelné. Chceme mít vždy i nějaký program. Při prvním setkání jsme se věnovali s lektorkou relaxaci a meditaci, zájemci kreslili i na papír své emoce a učili se techniky, jak zvládat emoce. Moc se to líbilo a některé maminky projevily zájem o samostatnou relaxační hodinu, takže plánujeme tyto hodiny pravidelné. Na příštím setkání tady byla pro děti muzikoterapie.

Myslím, že osvěta je hodně důležitá a snad dnešní naše povídání pomůže, aby se dostala i k lidem, kteří svými komentáři dokáží hodně ublížit a ani nevím, kde berou to sebevědomí někomu mluvit do života.

Když už jsme u té osvěty, já mám ještě další skutečný příběh. Maminka byla s autistickým synem na nákupu a syn moc rád nakupuje. Syn nemluví, vydává zvuky, takže byli prostě hlasitější, než je obvyklé. Všichni se otáčeli, člen ochranky za nimi neustále chodil a pozoroval je. Paní se u kasy omluvila, že má hlasitější dítko. Chlapeček si u pokladny vzal lízátko a maminka, když platila, na lízátko v ruce syna upozornila. Vše bylo v pořádku, a když už byli u auta, vyběhl za nimi člen ochranky a začal maminku napadat, že syn určitě ukradl lízátko a že to musí zkontrolovat. Maminka byla otřesena tímto chováním. Pán z ochranky nazval syna zlodějem, i když maminka se snažila vše vysvětlit, přesto byly znovu kontrolovány účtenky, zda bylo lízátko opravdu zaplaceno a poté pán bez nějaké omluvy odkráčel.

Všimla jsem si v poslední době, že maminky, kterým vadí nepříjemná pozornost okolí, nechávají dětem na trička tisknout nápisy „jsem autista“. Někdo to prostě neřeší a někdo se s tím prostě nesrovná. Tričko je nepřehlédnutelné, takže již mají maminky zkušenost, že to na veřejnosti, třeba na koupališti pomáhá. Lidé jsou ohleduplnější, někdy možná až moc, jsou lítostiví. Já tedy nejsem úplně zastánce takového řešení, není to úplně přirozené, ale chápu, že někdo toho má prostě dost, každý jsme jiný.

Jak a kde prezentujete pozvánky na setkání?

Na našem facebooku, na stránkách kavárny a ve skupinách, ve kterých sama jsem registrována.

Přijíždějí sem jen lidé z mělnického regionu?

Ne, byli tady i lidé z Náchodu, z Litoměřic, od Mladé Boleslavi a samozřejmě Mělník a okolí. A někteří z nich sem začali chodit s dítětem na kafíčko i mimo setkání.

Mně nezbývá než poděkovat za velmi zajímavé povídání a popřát hodně dalších krásných setkávání, kterým moc fandím.

Poznámka redaktorky:

PAS jsou poruchy autistického spektra a označuje se takto celá řada poruch nervového systému jako autismus, Aspergerův syndrom a další související stavy. Dnes už se jedná o jednu diagnózu, dříve byly poruchy oddělenými diagnózami. Symptomy této diagnózy jsou obvykle rozpoznány mezi prvním a druhým rokem věku. Jsou to lidé jako my ostatní, jen vyžadují jiný přístup a je jen na nás, jak empatičtí a vnímaví budeme ke svému okolí. Příčina poruchy autistického centra není zcela jasná a může objevit tedy v jakékoliv rodině.

chcete se zapojit?

Právě začalo hlasování v anketě Strom roku, která probíhá každý rok. Najdete v seznamu finalistů strom z vašeho okolí? Líbí se mi tahle anketa, kde se hledají stromy s příběhem. Na úvodní fotce je nominovaný strom z mělnického regionu jerlín z Obříství, u kterého Bedřich Smetana komponoval Prodanou nevěstu. Já už mám hlasování za sebou.

Mějte pohodovou sobotu.

Hlasování pro Strom roku 2023 již začalo

Marta Dušková

Nominace do letošního roku ankety Strom roku 2023 byly ukončeny a v pondělí 24. července bylo spuštěno hlasování. Odborná porada z nominací vybrala 10 nejzajímavějších stromů z 83 nominovaných ze všech krajů.

Odborná porota jezdila celý červen po České republice a poslouchala příběhy stromů, fotila, obcházela a obdivovala, aby nakonec vybrala ty nejzajímavější, ze kterých je možné vybírat strom roku a hlasovat až do 8. října 2023.

Mezi finalisty je z mělnického regionu jerlín při statku Lamberk v Obříství, který nese i kulturní odkaz. U tohoto stromu komponoval Bedřich Smetana slavnou Prodanou nevěstu. Stáří jerlínu japonského se odhaduje asi na 180 let a jeho obvod je 342 cm.

Seznam finalistů 2023:

🌳 Havlíčkův dub

🌳 Mladějovický dub

🌳 Zábořská lípa

🌳 Divadelní lípa

🌳 Nepomyšlská lípa

🌳 Jerlín Bedřicha Smetany

🌳 Krásná Pepina

🌳 Stojí hruška v širém poli

🌳 Lípa na školní zahradě

🌳 Stiassná (šťastná) katalpa​

Čestný titul Stromy hrdinové získaly tři stromy:

🌳Čtyři Volyňské lípy

🌳Rýznerův akát

🌳Jasan na Mezné

Nejvíce nominací měl Středočeský kraj se šestnácti kandidáty, do finále se dostala šestice krajů. Hlasování je spuštěno na webu Hlasování – Strom roku, kde je uveden seznam všech finalistů. Více informací k finalistovi z mělnického regionu na Jerlín Bedřicha Smetany – Strom roku.

život je jen náhoda...

Ano, dnes mě napadla takhle píseň v souvislosti s dnešním příspěvkem, kterou si často zpívám většinu svého života. Před pár dny jsem fotila dva rozkvetlé keře ibišku na zahradě a říkala jsem si, že ještě něco nafotím do zahradního příspěvku na blog. To jsem nestihla. 

Dnes ráno na mě vyskočila smutná zpráva. Včera ve věku 56 let odešla charismatická zpěvačka s krásným hlasem a zajímavými písněmi Sinéad O´Connor. Měla jsem ji ráda, takže tato smutná událost na můj blog patří, takže milý deníčku...

Ať už se mohl zdát její život někomu jakkoliv kontroverzní, byl to její život a příběh znala jen ona. 

O jejím životě dnes píší všechna média, nemám potřebu psát cokoliv sem na blog.

Jako vzpomínku sem dávám píseň, která ji proslavila a já jsem ji měla ráda.

R.I.P.

Mějte pohodový den.

na chvíli detektivem a loutkohercem

Minulý týden jsme s dětmi v muzeu navštívili dvě interaktivní výstavy. Strávili jsme v muzeu hodně času a na jedné výstavě děti hledaly stopy zvířat a učily se stopy poznávat. Na druhé výstavě hrály divadlo s loutkami. Všichni jsme si výstavy užili, vlastně jsem čekala s výstavami na ně, vernisáže už dávno byly. Fotek je hodně, takže na všechny, pokud chcete, se můžete podívat zde u článku V mělnickém muzeu se můžete stát na chvíli detektivem či si zahrát divadlo (kanalem.com), na blog dávám jen výběr z obou výstav.

Mějte pohodový den.

V mělnickém muzeu se můžete stát na chvíli detektivem či si zahrát divadlo

Marta Dušková

Regionální muzeum Mělník připravilo pro malé i velké návštěvníky nejen na prázdninové období dvě zajímavé výstavy.

V malém sále muzea je možné shlédnout výstavu s názvem Detektivem v přírodě, která se věnuje pobytovým stopám různých živočichů. Výstava odpoví na otázky, jak prozkoumávat své okolí, jaké živočichy je možné při tom objevit a odhalit jejich záhady. Výstava je interaktivní a děti se učí hledat a poznávat stopy zvířat. Expozici je možné navštívit až do 29. října.

Rodinná loutková výstava s hernou a soutěží s názvem Kašpárku hraj! vítá návštěvníky ve velkém sále muzea. Návštěvníci se zde potkají s princeznami, vodníky, čerty či draky, kteří je zavedou do atmosféry starých časů. Nejstarší papírová divadla pocházejí z konce 19. století, rodinná loutková divadla z období první republiky. Soubor maňásků československé výroby podniku Komenium pochází z druhé poloviny 20. století. Pro děti je již tradičně připraven hrací koutek, kde si mohou vyrobit vlastní loutku a nechybí ani pátrací soutěž o krásné ceny. V sále je postaveno malé jeviště, kde si děti zahrají s loutkami svoje vlastní představení. Výstava je instalována až do 17. září.

Další informace k výstavám na webu Regionálního muzea Mělník Akce a výstavy - Oficiální stránky Regionálního muzea Mělník (muzeum-melnik.cz).

zoopark známý neznámý

Zoopark Olovnice jsem objevila čirou náhodou. Při psaní dalšího článku o Cyklohráčku, tentokrát o výletech, jsem narazila na pro mě překvapivou informaci na zastávku s názvem Zoopark Olovnice. Bydlíme v mělnickém regionu deset let, víc než sedm let o něm píšu. Nechápu, jak to, že se ke mně tahle informace nedostala. Jezdíme s dětmi do Zelčína a o tomto zooparku jsem psala už několikrát. Když přijely děti na prázdniny, už byl plán jasný, jeden den strávíme na místě, kde jsme nikdy nebyli. 

Někde na nějakém blogu jsem náhodou objevila informaci, že do zooparku se musí objednávat, tak jsem si tam zavolala a mluvila přímo s majitelem. Podivoval se této nepravdivé informaci a já si s ním domluvila i povídání pro článek. Nemyslím tedy, že by zoopark propagaci potřeboval vzhledem k překvapivé pondělní návštěvnosti, ale pro mě je důležité dát o něm vědět čtenářům. Nedávám sem všechny fotografie už kvůli lidem na fotkách, pokud si chcete prohlédnout všechny, tak můžete u článku V Zooparku Olovnice se setkáte mimo jiné se lvi, tygrem či roztomilými surikatami (kanalem.com). Článek najdete v kopii níže i tady.

Mějte pohodovou neděli.

V Zooparku Olovnice se setkáte mimo jiné se lvi, tygrem či roztomilými surikatami

Marta Dušková

Zoopark Olovnice nabízí možnost vidět desítky zvířat v rodinném prostředí aneb zvířátka na dosah ruky. Zoopark se rozkládá ve víceúrovňovém terénu, který překvapí svojí rozlohou. Ve všech koutech parku je spoustu zeleně a je vysazována i nová v podobě malých stromečků.

Hned při vstupu do zooparku přivítá návštěvníky výběh surikat, za kterými mohou děti tak blízko, jak to jen tato roztomilá zvířata dovolí. Stejně tak je možné trávit čas se spoustou morčátek, která na rozdíl o surikat lze pochovat. V dalším výběhu vítají návštěvníky roztomilé kozičky a rozkošné prasátko, které čekají na pohlazení a krmení.

Mezi další zvířata, která jsou v zooparku k vidění, patří mimo jiné tygr a lvi, krásná zvířata, která ovšem hladit není radno, dikobraz, lama a desítky dalších. V parku je myšleno i na odpočinek a po celé trase prohlídky jsou odpočinkové zóny se sezením, odkud je možné pozorovat zvířata.

O historii i provozu zooparku vypráví Miroslav Vedral, zakladatel zooparku.

Zoopark rozhodně není výdělečný podnik, je to spoustu práce, času a starostí a člověk to musí dělat s láskou. Co vás vedlo, jaký byl prvotní impulz, k založení zooparku?

Moji rodiče tady odjakživa chovali zvířátka, táta byl ve svazu chovatelů a pořádal dokonce velké výstavy v místním mlýně, dokud nebyl mlýn vrácen po revoluci v restituci. A pak jsme to tady u nás začali každý rok rozšiřovat. Jednou přišel známý, jestli se může podívat na zvířata a pak se ptal, proč to nemám otevřeno veřejnosti. Začali jsem tedy dobrovolným vstupem pro toho, kdo chce přijít a najednou se z toho stal veřejně přístupný park. Lidi sem chodí rádi a máme plno dobrých recenzí. Snažíme se, aby tady bylo dobře hlavně zvířatům a pak teprve lidem, a když se lidé vracejí, máme radost.

Kolik je v zooparku druhů zvířat?

Původně jsme tady měli asi 52 druhů zvířat, ale vzhledem k tomu, že nemáme licenci zoologické zahrady, tak jsme podle zákona o zoologických zahradách museli počet zvířat snížit, některá prodat, takže nyní máme 19 volně žijících druhů zvířat a zbytek jsou domácí zvířata. Omezili jsme například papoušky, nějakou drůbež, bažanty.

Jak dlouho funguje zoopark?

V tomhle rozsahu asi 6 let, ale jinak, jak jsem říkal, vlastně od malička. Nyní pořádáme komentované prohlídky pro školy, většinou se tady běžně pohybujeme mezi lidmi, takže v případě zájmu je informujeme o svých poznatcích o zvířatech. Jak se o zvířata starat, jak je chovat, je i možné u nás nějaké zvíře koupit. Morčátko, králíčka, dikobraza či klokana, ale tam už je zapotřebí, aby člověk byl zkušený chovatel. Máme otevřeno každý den po celý rok. Nebereme žádné dotace ani příspěvky od státu. Oba s manželkou máme ještě svoje povolání, abychom mohli zoopark provozovat. Jsme rodinný podnik a na provozu se podílí celá rodina.

Slovo redaktorky

Přestože píšu o mělnickém regionu už několik let, Zoopark Olovnici jsem objevila náhodou při sbírání informací pro jiný článek asi před měsícem či dvěma. A výlet s vnoučaty o prázdninách dostal letos jasnou podobu. Jet na místo, které nikdo z nás nezná. Udělat reportáž byl už druhotný plán. Překvapila mě celkem velká návštěvnost, nečekaná v pondělní dopoledne. Nebyli jsme tady určitě naposledy.

Informace o zvířatech v zooparku Olovnice, a nejen o nich jsou zveřejněny na webu zooparku Zoopark Olovnice - Úvodní stránka

prázdninové tvoření s dětmi

S vnoučaty jsme strávili pět dní prázdnin a navštívili jsme nový pro nás neznámý zoopark, prozradím v samostatném článku, stejně jako dvě výstavy, které jsme viděli. Jedna z nich se týkala všeho kolem divadla a to taky ovlivnilo naše kreativní tvoření. Tedy spíše tvoření dětí, já jsem pomáhala jen s loutkami. Podobné si právě děti vytvářely přímo na výstavě a tvořili jsme je i my doma už před třemi lety, což mi Lolinka v muzeu nevěřila, tak jsem musela příspěvek na blogu najít jako důkaz.

Úvodní fotka je právě z tvoření z muzea. Motýla vytvářel děda pro mě.

Tak pojďte na malou výstavu tvorby dětí.

Přeji pohodový den.

Na úvod tvoření od Alana po příjezdu na prázdniny - kytky pro mě. A tady už je tvoření obou. Lola tvořila divadlo a vše okolo, já některé loutky a Alan si vytvářel domek pro zvířátka a ta dáma je prý chovatelka. 

Dinosauři na krabici, které jsem musela nafotit, pocházejí z knih se šablonami, které jsem dětem zakoupili jako dárek na uvítanou v Lidlu a bylo to dobré rozhodnutí. Trochu něco jiného.