Nakrmit fakt nezapomínám. Sypu jednou za dva dny, někdy každý den a přeplním tři naše krmítka tak, že hody u nás mají i holuby. A nemohu zapomenout, protože když jsou ráno krmítka náhodou prázdná, ty roztomilí ptáčkové se změní v agresivní monstra. Příšerně začnou řvát, když mě uvidí a zběsile lítat, nadávat a jsou jich najednou desítky. To abych věděla, že všichni mají hlad.
Jde z nich trochu strach.
Jde z nich trochu strach.
A neuklidní se, dokud nenasypu.
Obzvlášť si kupodivu oblíbili krmítko, které jsem sestavila ze zbytku zahradního krbu, když jsme jej inovovali začátkem roku.
V poledne je vystřídá Justýna. Skočí nahoru a rozhlíží se jako na rozhledně.
Už to tak dělá tři dny a nevím, jestli to dělá na truc ptákům, páč vypadá jako policajt anebo se chce na chvíli vyhřát na sluníčku.
Povedlo se mi ji sice nekvalitně, ale konečně vyfotit, protože když mě uvidí, okamžitě seskočí a běží rychle ke mně.
Včera jsem sypala a dnes jsou krmítka skoro prázdná. Dávám každý den víc než kilo, brzo je asi neuživíme. Pravděpodobně si všichni předali info, že u nás je jistota.
Anebo někde je digitální cedule, kde furt běží text:
Běžte k Duškům, tam je pořád jídla dost.
Už to tak dělá tři dny a nevím, jestli to dělá na truc ptákům, páč vypadá jako policajt anebo se chce na chvíli vyhřát na sluníčku.
Povedlo se mi ji sice nekvalitně, ale konečně vyfotit, protože když mě uvidí, okamžitě seskočí a běží rychle ke mně.
Včera jsem sypala a dnes jsou krmítka skoro prázdná. Dávám každý den víc než kilo, brzo je asi neuživíme. Pravděpodobně si všichni předali info, že u nás je jistota.
Anebo někde je digitální cedule, kde furt běží text:
Běžte k Duškům, tam je pořád jídla dost.