první květ...

První květ třešně, ale další rozkvétají před očima. Tohle jsem fotila včera ráno a odpoledne jich tam bylo už podstatně víc. 

A aby to nebylo jen o jediném květu, tak ještě tip na dárek. Vymyslela a koupila jsem dárek vnukovi k narozeninám. Je to malíř, tak rozhodně něco k tvoření. Mám z toho radost. Nakoupila jsem na Lidl.cz jak stolní malířský stojan v kufříku crelando® Stolní malířský stojan v kufříku | Lidl.cz, tak i sadu štětců.

A to je dnes vše. Pohodové svátky všem.

přání a domácí kino

Nejdříve všem přeji pohodové velikonoční svátky. Už jsem tady několikrát psala, že tyto svátky nemám ráda vzhledem ke zkušenostem z mého dětství a dospívání, a tak je budu slavit v sobotu Velikonoční výstavou chovatelů, kam půjdu i s vnoučaty. Kdo máte chuť si přečíst, proč nemám Velikonoce ráda, můžete si přečíst tady, kde jsem o tom psala.

Dnes mám pro vás dva filmové tipy, které mám v hlavě už pár týdnů. Oba filmy byla náhoda, nebyly vyhledávány. Snad se vám je povede najít.

První film V lepší společnosti je inspirován nejznámějším (já jsem ho teda neznala) nevyřešeným případem pohřešované osoby v New Yorku, věděla jsem to a přesto jsem doufala do poslední chvíle, že viník bude potrestán. Stalo se v roce 1982 a do dnešní doby se nic nezměnilo. Film byl natočen v roce 2010. Film je zajímavý a tajemný do poslední chvíle, alespoň pro mě byl. Tak, když na něj narazíte, třeba vás taky zaujme. Po shlédnutí jsem četla recenze a opět jsem měla dojem, že jsem viděla úplně jiný film anebo se jednalo o náročné diváky, kteří měli jiná očekávání... I já občas kouknu do Klubu náročného diváka.

Inspirováno nejznámějším případem zmizelé osoby v historii New Yorku. All Good Things je milostným příběhem a záhadou vraždy zasazeným na pozadí newyorkské dynastie realitních magnátů. Produkce a režie Andrew Jarecki (režisér na Cenu akademie nominovaného dokumentu Capturing the Friedmans a producenta filmu Catfish), film byl inspirován příběhem Roberta Dursta, potomka bohaté Durstovy rodiny. Durst byl podezřelým, ale nikdy nestanul u soudu, z vraždy své ženy Kathie, která zmizela v roce 1982 a nikdy nebyla nalezena. Ve filmu hrají Ryan Gosling, Kirsten Dunstová a Frank Langella jako mocný patriarcha, a zachycuje emoce a komplexnost této skutečné nevyřešené záhady. 

V lepší společnosti (2010) | Galerie - Z filmu | ČSFD.cz (csfd.cz)

Druhý film se jmenuje Těžký zločin a po shlédnutí máte dojem, že tohle se stát rozhodně mohlo a třeba i někde stalo, ale tenhle film není inspirován skutečností. Sledujete soud a vše s ním spojené a téměř do poslední chvíle věříte, ale ono je vše úplně jinak a to je trochu šokující. Jen ten úplný závěr má zbytečně nádech romantiky, ale možná tam má být naděje, nevím. Nicméně tenhle film jsme shlédli s mužem společně až do konce. 

Tak třeba vás zaujme. Hledala jsem pro vás oba filmy a ten druhý jsem našla ke stažení na webu Filmplanet.to | Online filmy a online seriály zdarma. Oba filmy mají dobré herecké obsazení, které také zajišťuje kvalitu filmu.

Jednoho dne se hezké a sexy advokátce Claire Kubik naráz zhroutí celý svět. FBI spojí jejího muže Toma s vraždami nevinných civilistů během utajované vojenské operace před patnácti lety. S pomocí skvělého právníka, který pracoval u armády, bojuje Claire za očištění Tomova jména, ale dostává se čím dál blíž k vládnímu tajemství. Nyní riskuje kariéru - a dokonce i vlastní život - aby odhalila pravdu.

Těžký zločin (2002) | ČSFD.cz (csfd.cz)

K filmům přidávám ještě dvě recenze jako vždy. Ještě jednou pohodové svátky všem.

chata na bankovce

O Hrabalově chatě v Kersku jsem už tady několikrát psala. Bohumil Hrabal má letos 110 výročí od svého narození a chata jako muzeum se otevře v polovině května. K výročí byla vydána i pamětní bankovka, tak myslím, že dnes sem tenhle příspěvek, který už vyšel v našem magazínu, patří. Tak snad vás zaujme. Použité fotografie jsou z archivu kraje.

Pohodový vstup do nového týdne všem.

Hrabalovu pamětní bankovku bude možné zakoupit v květnu

Marta Dušková

Hrabalova chata v Kersku, kterou zakoupil Středočeský kraj v roce 2020 od soukromého majitele, se otevře v polovině května veřejnosti. Od narození spisovatele Bohumila Hrabala letos uplyne 110 let a legendární chatě se navrátí původní podoba jako v době, kdy tady Hrabal žil a psal.

Polabské muzeum, které chatu spravuje, představilo v pátek 22. března na jarním veletrhu Sběratel pamětní bankovku právě k výročí narození Bohumila Hrabala. Grafický návrh vytvořil Matěj Gábriš a na rubu bankovky je vyobrazena chata, která nyní bude sloužit jako muzeum. Bankovku bude možné zakoupit přímo v Hrabalově chatě již v květnu za symbolickou cenu 200-250 Kč.

Rezervace prohlídek na chatě je možná od 28. března na stránkách Polabského muzea Polabské muzeum - Udělejte si výlet za zábavou a věděním (polabskemuzeum.cz). Expozice bude připravena tak, jako kdyby si spisovatel jen na chvíli odběhl.

Podrobné informace v článku Polabské muzeum dnes slavnostně v rámci jarního veletrhu Sběratel představilo pamětní bankovku ke 110. výročí narození Bohumila Hrabala na webu Středočeský kraj - Webový portál Středočeského kraje (stredoceskykraj.cz)

kytky, Sára i tvoření

Dnes ráno jsme se Sárou fotily pár detailů ze zahrady. Než sem dám to aktuální, tak pár fotek ze středy, kdy jsme rozváželi velikonoční nadílku, protože se všemi se nesejdeme a chtěla jsem, aby ji děti měly před velikonočními svátky, protože tam byla i nějaká výzdoba. Mezi nadílkou byly opět vyškrabávací notesy, které jsem už dětem kupovala a vím, že je mají rádi. Hned škrabaly, takže malá ukázka ze středeční tvorby.

A teď dnes ráno. Sára musela chodit se mnou, ale fotila jsem ji, když ležela přede mnou. Ráno svítilo sluníčko a teď už prší. Sára spí někde v domě.

Mějte pohodovou sobotu.

P.S. Tenhle keř blafuje každý rok. Rozkvete na něm nějaký parazit a správné kvetení teprve přijde. 

superpotravina ano či ne?

Někdo jídlo moc neřeší, někdo jí rád (jako já) a někdo potraviny řeší možná až moc. Tak dnes zase třeba kapku osvěty. Než jsem článek psala, spoustu věcí jsem nevěděla nebo si neuvědomovala, ale přiznám se, že mě téma zaujalo. Třeba zaujme i vás.

Mějte pohodový den.

Je „superpotravina“ zdravější než běžná potravina?

Marta Dušková

Pojem superpotravina je v současné době skloňována ve všech pádech a její prezentace v médiích vyvolává dojem téměř zázraku a superpotraviny jsou často inzerovány jako zázračné léky, které jsou důležité pro zdraví, energii a krásu či dokonce mají zmírnit i zdravotní potíže.

Jsou ale skutečně lepší a zdravější než běžné potraviny? Rozhodně nejsou ničím výjimečným a rozhodně nepředčí normální potraviny a vědecké důkazy o jejich úžasných vlastnostech neexistují. Nemají navíc ani žádnou přidanou hodnotu ve srovnání s vitamíny a minerály, které se vyskytují v běžných potravinách.

Je třeba si uvědomit, že žádná potravina není sama o sobě tak zdravá, aby mohla být jedinou složkou potravy. Superpotraviny mohou být vítaným doplňkem vyvážené a pestré stravy, ale nahradit ji nemohou. A ze zdravotního hlediska ani nemají nic výjimečného ve srovnání se zeleninou a ovocem.

Pokud se člověk stravuje vyváženým způsobem, smíšená potrava dodává tělu dostatek všech živin, které potřebuje i bez vychvalovaných „superpotravin“.

Pojem „superpotravina“ nemá jasné vymezení a často je tak označováno různé exotické ovoce, zelenina, bobuloviny, semena nebo klíčky, ale i řasy a různé čaje. Nejčastěji zmiňované jsou bobule acai, nejrůznější druhy mořských i sladkovodních řas (např. chlorella), aloe vera, chia semínka, plody goji, maqui, noni nebo moringa. 

Mezi domácí a regionální „superpotraviny“, které se objevují jako nový trend, patří všechny druhy ovoce a zeleniny (např. červená řepa, špenát, kopřivy, brokolice) či luštěniny (fazole, čočka, sója atd.). Obecně platí pravidlo „čím barevnější, tím lepší“ – například exotické bobule acai lze nahradit místními tmavými bobulemi (např. ostružiny, bezinky, borůvky, třešně, červené hrozny).

Tématem se zabývá dopodrobna NZIP v článku Trend „superpotravin“ | NZIP, kde mimo jiné je i varování, na co si dát při konzumaci „superpotravin“ pozor:

„Superpotraviny“, ať už je člověk konzumuje čerstvé, sušené, nebo ve formě pyré, mohou přispět k vyvážené stravě a doplnit ji. Je však třeba mít na paměti, že exotické potraviny (bez ohledu na to, zda jsou konzumovány celé, nebo jen jejich části či výtažky) s sebou nesou určité riziko výskytu hypersenzitivní reakce nebo alergie. Kromě toho se mohou vyskytnout lékové interakce. Opatrnost se doporučuje zejména u koncentrátů, které jsou užívány izolovaně – nejčastěji ve formě doplňků stravy. Je vhodné zvážit i to, zda opravdu chcete upřednostňovat potraviny přivážené ze vzdálených zemí před místními sezónními potravinami. Dlouhá přeprava zanechává mnohem větší ekologickou stopu a potraviny převážené přes půl zeměkoule z principu nemohou být čerstvé. V úvahu byste měli vzít i to, že metody pěstování a zpracování potravin v exotických zemích někdy nepodléhají přísným kvalitativním a hygienickým normám, které jsou běžné v Evropě (například z pohledu používání pesticidů). Exotické ovoce se někdy sklízí ještě nezralé, aby bylo možné je přepravit dříve, než se zkazí, kvůli transportu se tak i dlouho skladuje nebo určitým způsobem zpracovává. Je pak otázkou, kolik ze zdraví prospěšných složek, které jsou obsaženy v čerstvých zralých „superpotravinách“, zůstane v konečném produktu, který se dostane na talíř vám“.

ze života...

Dnešní téma není zrovna veselé, nicméně patří k životu, i když téma smrti je v Česku spíše tabu a většinou se mu vyhýbáme. Možná proto jsem si tohle téma sama vybrala. 

Minulý týden jsem dělala zajímavou reportáž. Týká se sice našeho regionu, ale dozvěděla jsem se zajímavé informace, které jsem nevěděla. Třeba téma zaujme i vás. Na fotky týmu, o kterém píšu, se v případě zájmu podívejte u článku Když je práce posláním… (kanalem.com)

Pohodový vstup do nového týdne nám všem.

Když je práce posláním…

Marta Dušková

„To, co děláme, je méně než kapka v moři. Ale bez této kapky by tady něco chybělo.“ Matka Tereza

Nezisková organizace Hospic Tempus, která poskytuje domácí hospicovou a paliativní péči na území okresu Mělník a Praha východ, letos slaví sedm let. Sedm let je v životě člověka jen malý životní úsek, ale sedm let se věnovat lidem v jejich nejtěžší chvíli, být podporou nejen fyzickou, ale i psychickou, oporou pro celou rodinu, to je dlouhá doba. Hospic Tempus oslavil 7 let 13. března a na oslavu pořádal 14. a 15. března Den otevřených dveří. Do zákulisí tam, kde je práce posláním, tedy nahlédli i lidé, kteří aktuálně služby nevyužijí.

Dita Brezováková předsedkyně organizace přibližuje činnosti Tempus Hospic: „Zaměstnanců máme dvanáct, zdravotní sestry, lékaři, sociální pracovnice a pečovatelky. Snažíme se rodinu zajistit ve všech oblastech, služby jsou jedinečné, řešíme jak zdravotní služby, tak i sociální dohromady. Máme i psychologa. Pečovatelky tady pracují od roku 2020, jako zdravotní sestra tady pracuji sedm let já. Ze svých zkušeností mohu říct, že si neumím představit, že bych tohle řešila ve 30 letech, musela jsem mít už něco za sebou a vidět tu důležitost ve vlastní rodině, vnímáte, že ostatní by to mohli také takhle prožít, ale nemají tu podporu. Jdete tedy pomoct, aby to i druzí zvládli. Jsou to laici a potřebují podporu. Já jsem si to osobně takhle srovnala v hlavě a nepřipadá mi, že bych byla vyhořelá. Ani jsem neuvažovala o tom, že bych skončila. Tahle práce mi dává smysl. Dávám do toho hodně energie, ale pořád vidím tu důležitost. Dostáváme i zpětnou vazbu z rodin a tam je cítit, jak moc je to pro ně důležité. A to je ten impulz, která vás vede dál. Ano, někdy je člověk vyčerpaný, to je jasné. V tomto případě je důležitá podpora celého týmu“.

Jaký je rozdíl mezi domácí péči a domácí hospicovou péči?

„Domácí péče je vedena pod praktickým lékařem a pacient po propuštění z nemocnice na začátku dostane poukaz na 14 dní péče a následně již poukaz vystavuje praktický lékař, pokud je péče potřeba. Ale v domácí péči často končí hospicoví klienti, tedy paliativní a většinou se k nám už nedostanou. Nemají informace, že existuje nějaká domácí hospicová péče. V domácí péči pak většinou nezbyde na konci života než toho klienta převézt do nemocnice, protože nejsou na tuhle péči zařízeni, nemají ty možnosti a ani čas. Já, když jsem jezdila za domácí péči, tak jsem měla třeba 16 klientů denně, a když je mezi nimi hospicový pacient, který vyžaduje 8hodinovou péči, tak to nelze zvládnout. My máme hospicové klienty dva nebo tři denně. Jsme pro celou rodinu, někdy potřebuje větší podporu rodina, někdy klient. Takže my nepospícháme z rodin, jsme tam prostě pro ně. Hospicová péče má čas na klienty, má svého vlastního lékaře a klienti mohou zůstávat v domácím prostředí“.

Jak jste financováni? Z darů?

„Ano, částečně a máme smlouvu hospodářského zájmu se Středočeským krajem, takže ty sociální služby hradí kraj. Rodiny samozřejmě přispívají podle zákona, ale zdravotní služby se oficiálně jsou přes zdravotní pojišťovny a rodina se spolupodílí na nákladech. A ještě navíc děláme pro rodiny hned, když jdou do péče, řešíme s nimi i úřad práce a ten se snaží do týdne do rodiny přijít na sociální šetření, protože vědí, že se tady hraje o čas. Jakmile proběhne sociální šetření, rodina získá finanční příspěvek. Takže si mohou zafinancovat celou péči a něco se jim vrátí zpět“.

Hospic Tempus poskytuje ve spolupráci s praktickými lékaři a nemocnicemi odbornou domácí hospicovou péči ve vlastním sociálním prostředí klienta. Provozují rovněž půjčovnu kompenzačních pomůcek. Zde je možné si zapůjčit polohovací lůžka a antidekubitní matrace, koncentrátory kyslíku (zde je nutné doporučení od lékaře), chodítka a mechanické vozíky, hygienické pomůcky (WC židle a podsedáky, sedačky do sprchy) či polohovací pomůcky.

Hospic Tempus sídlí v Mělníku v Bezručově ulici 108 a žádosti o přijetí do péče je možné řešit na telefonu +420 720 557 554 (Po–Pá 8:00–17:00 hod.). Další informace včetně kontaktů jsou zveřejněny na webových stránkách Domů - Hospic Tempus.

máte rádi jazz?

Zvu vás na výstavu, více informací v článku, který přidávám. Nějak teď vůbec nestíhám, mám hodně práce, ale kdo nemá že? Navíc si práci diktuju sama, vlastně to mám tak ráda... Každý den si teď v duchu notuju píseň včelích medvídků "nestíhám, nestačím". 

Výstavu soutěže Jazz World Photo navštěvuju každý rok a pokaždé sem dávám reportáž. 

Tak dnes opět po roce.

Mějte pohodovou sobotu.

Jste naladěni na jazz? V MKD je právě výstava Jazz World Photo 2023

Marta Dušková

Masarykův kulturní dům v Mělníku hostí již tradičně další ročník putovní výstavy Jazz World Photo, která je závěrem mezinárodní stejnojmenné fotografické soutěže. Na výstavě je prezentováno třicet vítězných děl 9. ročníku mezinárodní fotografické soutěže v loňském roce. Výstavu v hudebním sále a hale MKD je možné shlédnout do 2. května 2024.

Vítězové roku 2023 jsou HERVÉ ESCARIO / FR, DARIUSZ KWAPISIEWICZ / PL a DRAGOSLAV NEDICI / RO.

V letošním roce 2024 se soutěže zúčastnilo 126 soutěžících z 25 zemí světa. Vítěz bude vyhlášen 20. dubna 2024. Světová soutěž jazzových fotografů je vyhlašována každý rok a své počátky má už v roce 2013. Porota vybere každý rok tři vítěze a součástí putovní výstavy je třicet vybraných fotografií z daného ročníku. Jazz World Photo je neziskový projekt, jehož cílem je propagovat jazzovou fotografii i v kontextu příbuzných žánrů jako blues, funk a další. Vítězové a porotci se každoročně setkávají na hlavním koncertu mezinárodního festivalu Jazzinec v Trutnově.

„Jazz je celoživotní vášeň. A rád ji poslouchám objektivem svého fotoaparátu“, říká zakladatel Jazz World Photo Patrick Marek.

Jazz World Photo – Fotografie Jazz & Passion