paradoxy života

V neděli jsem si řekla: a je to tady! 
Už to přišlo. 
Moje kamarádka Bára už dva roky straší a připravuje se na blackout. 
V našem okolí je jediná, kdo je připravena se vším všudy.
Nám v neděli při vichřici jediné teplo a i světlo v tom opravdu doslova temném dni dávala krbová kamna, která jsme ten den milovali jako nikdy dosud.
Krásný pohled na plápolající oheň přinášel ovšem radost sotva pár hodin, ale kolem poledne, když už jsem od půl osmé od rána volala: budiž světlo a furt nic, už to nebylo nic záživného.
Oběd jsme sice měli teplý, páč máme plyn, řízky a domácí bramborový salát, ale to byla jediná skutečná radost a zábava toho dne, když nepočítám odklízení zapomenutých létajících věcí po zahradě a úpravu střechy houpačky, která měla tendenci odletět přes plot k sousedovi.
A já jsem si naplánovala, že konečně začnu s patchworkem a vyzkouším sadu - dárek k narozeninám.
Nemohla jsem však ani stříhat, nejen, že byla tma jak v pytli, ale neměla jsem zbytky látek rozžehleny.
Dodrželi jsme tedy v neděli předepsané nicnedělání a byl to den odpočinku. 
I když ten si já představuji jinak.
Posbírala jsem všechny svícny a odložené svíčky po celém domě, páč my na blackout nejsme připraveni, my s ním vlastně vůbec nepočítáme, a při plápolajícím světle jsme si s mým mužem četli.
Bára má svíčky připraveny na jednom místě, spolu s rýží, čočkou, vodami a dalšími nezbytnými zásobami pro případ katastrofy.
Už jednou vyzvídala, co budeme dělat, až to vypukne, když se nepřipravujeme.
Odpověděla jsem, nastartujeme auto a přijedeme k vám :-)
Z toho čtení, páč od nehody jsem knihu nečetla, mě i dnes pobolívá hlava. Pro můj ještě trochu chorý mozek :-) to byl fakt záhul.
Člověk si v takových chvílích uvědomí, co vše bez elektřiny nemůže.
Během dne sice párkrát nastal nějaký pokus o oživení naší domácnosti, ale trval sotva minutu.
Pátá už odbila a furt nic. 
Světlo do našeho života pořád nevstoupilo
Najednou si můj muž všimne, že svítí pouliční světla. 
A já volám, sousedé už taky svítí. Proč mi ne?!
No koho by to napadlo, že zřejmě poslední pokus energetiků kolem třetí hodiny nám vyhodil pojistky.
Takže jsme si možná ten blackout ještě prodloužili, kdo ví.
A víte, co je paradox života?
Bářina domácnost fungovala tak, jak má, bez nějakých problémů a zásahů venkovního živlu. 
Byla připravena, a jak ji znám, užila by si to :-) 
V pondělí jí vyprávím, jak děsná byla neděle u nás.
Její odpověď mě vlastně vůbec nepřekvapila, panebože ty si neumíš poradit s blackoutem? 
Zahradu máš plnou kamenů, mohla jsi nějaký kámen nahřát na kamnech a šup hned žehlit :-)