přerostla mi přes hlavu...

Teď jsem tedy myslela naši obrovskou růži, kterou vám představím, ale vlastně to skoro platí o celém měsíci. Nemoc mě opravdu vykolejila. Nakonec to vypadá, i když jsem byla negativní, že to asi byl covid, následky mám pořád. Moje sestra měla to samé, byla negativní, a když jí po nemoci odebírali krev, zjistili, že covid prodělala. Samotesty prostě nejsou úplně spolehlivé. Odpusťte mi tento nestandardní úvod, to jen na vysvětlení, proč nestíhám blog.

Teď k té růži. Každý rok vyroste k plotu. Ostříhala jsem ji letos stejně jako jindy, ale měla jsem asi víc. Je vyšší tak o metr a půl než jiné roky, musí být podepřená, což tedy vůbec nevypadá dobře a má tolik květů, že to neměla za poslední roky snad ani dohromady. Je z ní strom, který vidím i od souseda z cesty, když jedeme domů. No jo, už jsem tady psala několikrát, že na mě platí, čím blbější sedlák...

Mějte pohodový a zdravý den.

Ještě přidávám další keře růží. Naši proměnlivou růži, kdy byla na keři barva od žluté do tmavě růžové, jsem nestihla vyfotit včas.

P.S. Jo ten zničený rákosový plot je dílem naší umělkyně Sáry, jak skáče k sousedovi, protože zatím se tam opravuje, ale nebydlí, takže má pocit, že jí to tam patří. Soused nám vyprávěl, čeho byl svědkem. Má tam sám asi čtyři kočky, ale když tam dorazila nějaká cizí, Sára ji prý vyhnala velkou rychlostí z pozemku, domácí kočky akceptuje, to je v pořádku, ty tam patří. Soused se smál, že ten pozemek hlídá. Ale i když jej Sára zná, má před ním respektem. Když tam soused pracuje, sedí na zídce na naší zahradě a sleduje ho klidně hodinu a čeká, až odjede. A šup už je tam.