upír z Feratu aneb ponožka v hlavní roli

naše současná Máňa

Slyšela jsem zajímavou hlášku, která mě přinutila k zamyšlení. Někomu se porouchala pračka a důvodem poruchy byla údajně vcucnutá ponožka.
Hurá, tak už to konečně vím! Po několika desetiletích praní v pračce mám konečně záhadu objasněnu. Vždy jsem si říkala, jak je to možné, že ponožky mizí. Do pračky je dám vždy  pěkně spárované, barva k barvě, vzor ke vzoru a po vyprání jsem se nikdy nechtěla smířit s tím, že při věšení prádla vždy nějaká schází a po každé jsem prolezla celou pračku, veškeré okolí, ale nikdy jsem ji už nenašla.
Nechci si připustit, že se tady jedná jen o jiný druh Upíra z Feratu, který nejede na krev, ale na ponožky :-). My jsme první naší automatické pračce říkali Máňa. Po praní ve vířivé pračce to byl pro nás zázrak, takže bylo nutné ji personifikovat.
Ale kdyby byl v pračce tak velký únikový prostor, aby mohla vcucnout ponožku, proč ji nezajímají mnohem menší kousky jako např. tanga?. Ta mi nikdy nechybí. Mohla bych říct třeba i kapesníky, ale ty neperu, páč používáme papírové. I když to také není vlastně pravda, protože ty někdy vyperu také. Ty ovšem pračka v žádném případě nevcucne, byť bych si to zrovna sebevíc přála. Ještě nikdy jsem však nezjistila, že by zmizelou ponožku vcucla pračka.
Ale třeba každá pračka miluje něco jiného. Některá ulítává na ponožkách, jako ta moje, některá třeba na tangách a některá má třeba ráda látkové kapesníky. Je zajímavé, že mojí pračce asi ponožky chutnají, takže s nimi nemá problém, a pokud přestane prát, zjistím, tedy respektive můj muž, že vcucla něco mnohem záhadnějšího jako např. hřebík, šroubek, matku či kancelářskou sponku. Tyto záležitosti jí však zřejmě nechutnají, takže začne stávkovat v okamžiku, kdy je plná vody a operaci je nutné provádět za použití všech ručníků, osušek a dalších látkových komponentů, které se v domácnosti nacházejí.
Teď si uvědomuji, že pokud nemám pravdu a moje pračka na ponožky nejede, pořád vlastně nevím, kde zmizelé ponožky jsou. Čekám vždy nějakou chvíli, že se opět objeví, takže schovávám jejich sestřičky a když zjistím, že už mám pěknou řádku sirot, které zřejmě již nikdy svoje dvojče nenajdou, teprve je s těžkým srdcem odkládám.
Některé záhady mi nebudou zřejmě odtajněny do konce života. No jsou věci mezi nebem a zemí .....Jen mě těší, že v tom určitě nejsem sama.
No nic, jdu se podívat, zda mi Máňa vrátí vše, co jsem jí na pár chvil zapůjčila a běda, jestli bude chybět jen jediná ponožka!!