náš rodinný slang - druhá část

archiv: madame coquette

O našem rodinném slangu jsem už psala tady náš rodinný slang a dnes jsem se rozhodla pro pokračování, protože některá slova či výrazy jsou hodny zaznamenání, abychom nezapomněli. Jen je mi líto, že jsem nezaznamenávala už slang našich dětí, protože ne na všechny výrazy si vzpomenu, ale moje vnučka Lola myslím překoná všechny. To, že má jako "nejsvětější trojici" kaku, pájí a dudu (rozuměj deku, plyšovou velkou pandu a dudlíka), není až tak velmi vtipné, i když se směji pokaždé, když začne soupravu vyjmenovávat, že ji nutně potřebuje a k tomu ještě počítá na prstíky jedna dva tři :-)
Můj syn, když byl malý, doufám, že to jsem ještě nepsala, měl podobnou soupravu, která však čítala pouze dvojici pája a didi, to byl polštář na spaní a dudlík. Ještě dnes si vzpomínám, jak byla pro něj tato souprava naprosto nepostradatelné a vyprat ušmudlaný polštář bylo nadlidské úsilí, protože se ho nechtěl ani na chvíli vzdát a nechtěl, aby byl čistý a voňavý. Vzpomínám, když jednou měsíčně dorazila moje máma z Moravy, hned ve dveřích vždy spustila: panebože nemůžeš mu ten polštář někdy vyprat, vždyť je jak prase. Jako kdybych to nevěděla sama a moje odpověď vždy zněla, mami, prala jsem jej před dvěma dny. Syn jej tahal prostě po celém bytě, neobešel se bez něj ani na nočníku...
Situace se opakuje a kaku Lolinky vypadá stejně :-)
Lolinčin slovník v poslední době, ještě samozřejmě neumí moc mluvit, obsahuje velmi neslušná slova, která však nemají tento význam, naopak jsou výrazy pro velmi slušné záležitosti, až velmi prozaické, řekla bych.
Před časem měla období, kdykoliv někde viděla plyšového krtečka či krtečka v jakémkoliv ztvárnění, začala na něj ukazovat a velmi hlasitě volat na celé širé okolí:  kokot, kokot :-) Vím, že je to legrační, trochu to i slovo krtek připomíná a smáli jsme se všichni, jen jsem dceři nezáviděla ty pohoršlivé pohledy kolemjdoucích...
Ovšem teď máme něco naprosto výstavního! Doufám, že neurazím všechny slušné lidi, ale musím to slovo napsat na přímo, nemohu ho vypískat či vytečkovat, páč to by nebylo ono.
Pro Lolu je čepice a i klobouček na hlavu jeden druh a tak má pro pokrývku hlavy stejné slovo. Když byla s mámou na nákupech po Praze, zvedl se trochu vítr a klobouček se válel na chodníku. Vyděšený výraz obličeje korunovala Lola ještě výkřikem na celou ulici: Jéé, "piča" !!! Tak takhle říká každé pokrývce hlavy:-). Je třeba předeslat, že obě slova, která od rodiny samozřejmě nikdy neslyšela, říká VELMI srozumitelně, takže jim opravdu rozumí každý. Myslet si tedy, že všichni procházející kolem slovu nerozuměli, je bláhové.
Ať žijí rodinné slangy a dětské žvatlání!