stalo se aneb lampička v hlavní roli

lampička  v hlavní roli

z archivu představení

Tento týden jsme se zúčastnili premiéry naší dcery, což je samo o sobě velká událost. Ne proto, že to byla premiéra, těch už bylo hodně, ale proto, že představení se konalo po dlouhé době v Čechách. Do Francie, kde dcera, žije, pracuje a studuje, se na premiéry jen tak nedostaneme.
Jednalo se o scénické čtení představení Pinnochiův popel od autora Jokum Rohde a v hlavní roli měl být králík, ale podle mého soudu to byla naše lampička, kterou jsme zapůjčili :-)
Ne, bylo to opravdu dobré představení, výborní herci a samozřejmě výborná práce režiséra, a to soudím ne dle sebe, páč já nejsem úplně objektivní, ale podle reakcí publika a mnohokrát opakovanému potlesku. Děkujeme za krásný zážitek.
Před představením jsme se zastavili v restauraci na malou večeři. Nestává se nám často, že potkáme cizí úžasné a ochotné lidi, kteří se zachovají jako my ve stejné situaci, pořád to ještě není běžné. Pořád nás to překvapuje.
Můj muž jídlo nedojedl, protože mu nějak nesedlo a nebylo mu dobře, je po operaci a od té doby má problémy se zažíváním. Mladá hezká holka v roli číšnice při odnášení zbytků jídla vznesla dotaz, jestli bylo jídlo dobré. A po vysvětlení mého muže, že na vině není opravdu kuchař, ihned přispěla účastně s radou, co používá ona sama na zažívání a že by to mohl zkusit. Překvapeně jsme poděkovali za víc než zdvořilostní frázi..
Po malé chvíli dorazila dívka s krabičkou prášků, ze které odsypala do pytlíku s rčením, nejdříve to vyzkoušejte, ať nekupujete zajíce v pytli. Byli jsme v šoku, to nebyla standardní obsluha a na dlouho v nás zanechala příjemný pocit.
Další událostí tohoto týdne byl  za prvé moc hezký rozhovor s naší dcerou v novinách v tištěné i on line podobě Jsem cynik a věci říkám na rovinu. Rozhovor byl vlastně pro mě, protože dcera má projektů tolik, že zapomínám a nestíhám a tady jsem získala trochu ucelenou informaci :-)
A za druhé vyšel článek to pravé mateřství druhé dceři blogerce v časopise, což považuji také za velmi dobrý počin. Synovi sice nevyšel žádný článek a ani rozhovor se nekonal :-), ale měla jsem možnost s ním strávit po dlouhé době více času a vím, že ve své práci je velmi úspěšný, i když práci programátora vůbec nerozumím. To práci holek aspoň trochu. Nechci to zakřiknout, mám radost, že všem našim třem dětem se daří.

Dále se stalo, že už úplně rozkvetl vánoční kaktus, takže mi trochu nahrazuje kochání zahradou.
A nakonec jsem si rozšířila obzory a dozvěděla jsem se od dcery, jak se uspávají miminka a děti a případně i dospělí. Včera se uspávalo zvukem z vysavače prostřednictvím mobilu. Nazývá se to bílý šum. Zjišťuji, že mám opravdu velké mezery a některé nové poznatky mě nějak míjejí... .
Týden byl plný zážitků.