zdání někdy velmi klame

Minulý týden, o tomto hektickém týdnu jsem psala v minulém příspěvku, jsem se nějak zapomněla zmínit o události, která je vtipná, aspoň pro nás s mužem tedy byla a je.
Ve čtvrtek jsem byla do noci na pracovní akci.
Měli jsme zároveň výročí svatby, i když mi to nějak nehrotíme, spíš je to tak, že občas si vzpomene jen jeden z nás a nenechte se mýlit, jsem to právě já, kdo při pracovním vytížení častokrát zapomene, co je za datum.
Pokud si vzpomeneme, dáváme si jen malé pozornosti bez ohledu na to, zda se jedná o kulaté výročí či nikoliv. Na obdarovávání či oslavu přece nemusí být nějaké výročí.
V životě spíše řešíme a oslavujeme úspěchy některého člena naší početné rodiny.
Tentokrát jsem si na výročí vzpomněla včas a už dlouho předtím řešila.
Koupila jsem mému muži knihu, kterou si přál a zároveň floating, který nás sice oba  nudí, navíc já v té rakvi ani nemohu být zavřená, ale objevila jsem místo, kde nabízejí koupel ve skutečné soli z Mrtvého moře a není to náhražka.
Věděla jsem, protože můj muž vstává strašně brzo ráno do práce a já přijdu pozdě v noci, že není možné předání osobně, tak jsem vše připravila na stůl i s přáním a na poukaz na proceduru jsem neprozřetelně napsala: na bolavé klouby. I se smajlíkem a mělo to být vtipné. I když nás už občas klouby bolí, připadáme si velmi mladí a takové narážky se k nám nehodí..
Myslela jsem, že až přijede můj muž večer domů, bude překvapen, že letos jsem si vzpomněla.
Volal mi však už dopoledne, když si neplánovaně odskočil domů, že moc děkuje, a abych si nemyslela, tak on taky nezapomněl a překvapení mě čeká v noci, až přijedu z akce
Přijela jsem pozdě v noci velmi unavená a překvapení to bylo.

Na stole byla kytice růží (fotím až dnes, tak růže už nejsou nic moc), zelené frézie v další váze (později jsem se dozvěděla - zelená kytka, aby v naší kuchyni ladila), malinká plechovka s kvalitním černým čajem (černý čaj jsem milovala, i když byl nezdravý a stejně jej miluju i teď, kdy je prý velmi zdravý) a panebože ... kráječ na knedlíky od Tescomy.

To, že můj muž zapomněl, že jsem přesně tento nový kráječ koupila před měsícem, mě vůbec nepřekvapilo, páč bude ještě hůř.
Ale to, že mi dává takový praktický dárek poprvé v životě, dáváme si dárky, které nepotřebujeme, mně fakt udivilo. U krabice bylo kromě přání ještě napsáno: něco malého na chuť a zahřátí (čaj) a pak něco praktického, vlastně už nepraktického, co budu muset vyměnit, holt jsem sklerotickej.
Výborně, není to tak zlé, aspoň si vzpomněl, že nový kráječ už máme.
Krabici jsem samozřejmě neotevřela, aby se kráječ mohl vrátit. Dva fakt neupotřebíme.
Šla jsem spát.
Ráno byl můj muž pryč a u krabice byl lístek: ta krabice se musí otevřít :-)
Ještě rozespalá si říkám, tak je normální? Jak to chce vracet?
Poslechla jsem.
Krabice nebyla zalepená, tak jsem ji snadno rozbalila a z ní na mě vykoukly krásné mrňavé důchodky s kožešinou vevnitř (o dvě čísla menší, aby byly opravdu roztomilé, páč můj muž ví,že je nikdy na nohy nedám)

Můj muž umí dovést věci do konce a chce, aby to bylo vtipné. U důchodek byla hláška: Haha, to máš za ty "klouby" :-), tak ode mně něco na "studené nohy".
Kdyby nepřijel neplánovaně domů, tak ty úžasné důchodky jsem neměla.
A tak si tady žijem.
Velmi jsem se pobavila, protože vše bylo dokonalé a toto výročí si budu dlouho pamatovat.
No, zdání někdy klame a obal vždy nemusí souznít s obsahem.
Počkej příští rok!
Už mám připomínku v mobilu, abych nezapomněla.
Na vymyšlení odvety mám čas celý rok.

P.S. Důchodky mám vystavené v knihovně i se všemi popisky a přáními, které byly přiložené.