křeslo pro Justýnku

Některé věci mám ráda přesně na svém místě, jako dózy srovnané v polici "na značce", 

ouška hrníčků na jednu stranu, s mým mužem nemůžu mít stejné platíčko vitamínů či prášků, 

páč on nejede po řadě, ale panebože cik cak, 

nesnáším, když někdo sloupne etiketu z ještě nedopité láhve vody, a tak bych mohla pokračovat,

 jsem divná a o svojí úchylce jsem se tady na blogu už rozepisovala a některé z vás i pobavila.

Ale velké věci měním často.

 Jak říká moje sestra, obracím dům na jih kvůli malé váze či obrázku.

Tak jsem přestěhovala z ložnice pro hosty proutěnou soupravu, jíž je možná víc než 25 let, ven na zahradu. 

Vlastně nevím, proč jsem to neudělala už dávno. 

Vypadá to líp než ty původní židle a ještě je k tomu stolek.

Sezení pro nás dva s mým mužem.

Tedy to jsme si původně mysleli. Naivně. Kdo bydlí u své kočky, pochopí.

Naše "bytná" nejdříve obsadila stolek a seděla či ležela mezi námi.

Po několika dnech zjistila, že křeslo je lepší ( v ložnici tato místa vůbec nevyužívala) a už s ní nic nehnulo.

A protože bych ji nikdy nevyhodila z místa, přisouvala jsem si, pokud jsme tam byli všichni tři, židli.

Asi po týdnu náš lovec pokladů, který nachází moc hezké věci odstavené u kontejnerů, přivezl téměř nové proutěné křeslo.

Prý křeslo pro Justýnu.

Smála jsem se. 

Už vidím, jak ji přinutíš. Navíc tady bude překážet před vchodem do domu a nevejde se pod střechu.

Panebože, kam s ním. Je opravdu skoro nové.

Dala jsem jej do patra k šatně, kde je sice naprosto zbytečné, ale je lehké a snadno se přenáší, tak bude sloužit pro případ nedostatku sezení pro naši velkou rodinnou sešlost.

Hned ten samý den Justýna křeslo obsadila. 

Ne že by se na základě tohoto uvolnilo křeslo venku, to je pořád obsazené, když je teplo, ale křeslo doma se jí také zalíbilo.

Říkám se smíchem mému muži: Justýna tě slyšela, že jsi přivez´ křeslo pro ni.

Vím, nejsme úplně normální.

Naše Justýnka má svoje křeslo.

Vlastně dvě, páč venku na to "chlupaté" se teď sedat nedá.

Je to právoplatný člen rodiny. 

Vlastně možná ten hlavní, páč my skutečně bydlíme u své kočky :-)