děti v muzeu aneb nezvyklý zážitek

Včera jsme strávili nějaký čas v mělnickém muzeu, které děti už dokonale znají, protože jsme tam byli za poslední roky mockrát. 

Já jsem tam měla především pracovní setkání k výstavě Imaginárium bratří Formanů, která se právě stavěla. Na přání Matěje Formana jsme si dali schůzku, abychom si o výstavě popovídali, protože v pátek už na to nebude čas. 

Povídali jsme si v kavárně muzea a Lola i Alan poslouchaly napjatě, protože divadlo milují a vyprávění bylo rozhodně zajímavé. 

Až přepíšu z diktafonu a napíšu slíbené dva články, do jednoho by se tak rozsáhlá akce nevešla, můžete si taky přečíst. 

Po skončení je vzal pan Forman do ještě rozestavěné výstavy, která bude ve dvou sálech muzea a já si dopíjela kafe: já je přivedu v pořádku zpátky. 

Nafotila jsem kousek fotografické výstavy v kavárně a vyrazila za dětmi. 

Fotit se ještě moc nedalo, sály jsou plné kulis, ale už tak to ukazovalo, že výstava bude nádherná a interaktivní, tak jen malá ochutnávka na prvních dvou fotografiích. 

Tak kde mám děti? No ona je kolegyně odvedla do druhého sálu do divadelní dílničky.

Děti díky ochotnému Matěji Formanovi měly zážitek, který jen tak někdo nezažije. Prolézaly kulisy rozestavěné výstavy ve dvou sálech a ještě si vyzkoušely dávno zapomenuté techniky kinematografie.

Ve vstupních prostorách je výstava Svět zvířat. Babi, vyfoť mě u všech fotek! 

Takže Alánek tisíckrát jinak.

A i u vstupu to dýchalo atmosférou připravované výstavy.

V muzeu si děti nakoupily nějaké dárečky. Lola skleněný přívěšek a králíčka a Alan dvě zvířátka a ještě to měly i s přednáškou. 

Babi, víš, že ta zvířátka jsou plněná pískem?

Jsou krásná, a tak mi bylo odpuštěno, že jsem nechtěla v pondělí v zooparku zaplatit za příšerného plyšáka 210 korun!

Babi, nafoť nám je. 

A protože ráno si většinou vzpomenou, tedy Lola si vzpomene, a probíhá kontrola blogu, co tam je za fotky, musí tady být i prezentace nákupu😀

Mějte pěkný den. Teď jsem se musela zamyslet, co je vlastně za den. 

Při nabitých dnech se mi zdá, že se mi prodlužuje život a s dětmi jsem už dva týdny. A ono to bude teprve týden. Já nemám pocit, že to rychle utíká. 

Naopak, jako by se do jednoho dne vešly dva, ráno bylo už tak dávno.