Naše včerejší cesta Prahou. Ne, nebyl to výlet. Tentokrát pravidelná prohlídka na neurologii, kam chodím od úrazu každého půl roku. Jeli jsme odpoledne a já myslela, že bude magistrála ucpaná jako obvykle a já si stáhnu okénko a budu si fotit svoje pracovní cesty, když jsem pracovala v Praze více než 12 let, při kterých jsem prošlapala tolik bot. V centru to jde jen pěšky, protože přímo k cíli vás nic nedoveze.
Nakonec jsem vše fotila přes sklo auta, takže fotky jsou asi jen pro mě, na prohlížení to moc není. Zrekonstruované nádraží mě při každé cestě zaujme a krásné je i vevnitř. Obrazy na stěnách...
Co si prosím tě fotíš?
Svoje cesty. Tamhle je policejní muzeum, je krásné a spolupracovala jsem s nimi na nějakých projektech. Ježíš, jedeš rychle, fotku jsem nestihla.
Tamhle je vrchní soud, tam jsem se nachodila a ráda, vždy tam bylo příjemné jednání...
A tak fotím, co stihnu a trochu vzpomínám.
Dnes nezastavujeme. Zpátky se vracíme za tmy. Díky focení mi ale ta cesta celkem uběhla.
Paní doktorka, se kterou se znám už téměř pět let a nevypadá to, že bych tam jen tak skončila, je se mnou spokojená. Chválí, jak jsem aktivní (no aktivní jsem byla kdysi), hlava dobrá, jen ta chůze...
Asi mi pomáhá moje povaha, ničím se netrápím, nelituju se, i když nejsem úplně soběstačná a potřebuji pomoc mého muže, ale beru život tak, jak přichází a užívám si ho...
A protože jsem začala malovat až po úraze a možná i díky péči paní doktorky, vezu dárek - obraz Za starobylou zdí.
První slova paní doktorky jsou: ježíš, to jste malovala vy?! No to je krásné. A já jí to i věřím...
Ještě několikrát mi děkuje během vyšetření a já mám radost, že jsme dobře vybrali s mým mužem...
Tak to je dnes vše.
Vlastně dnešní příspěvek je více méně jen pro mě. Do mého blogového deníčku.
Mějte pěkný den.
Marti, mně se Tvoje fotky moc líbí. Praha viděná zase trochu jinak. Připomíná mi to naše cesty, vím, že z jedoucího auta se špatně fotí. Pokud to jde, tak muž přibrzdí, někdy i zastaví, abych mohla fotit. Cesta tak líp utíká.
OdpovědětVymazatMějte všichni hezký den.
Fotky z auta mají svoje kouzlo. Taky to občas dělám. Jsem ráda, že jsi u lékařky dopadla dobře. Měj hezké dny.
OdpovědětVymazatMarti i když píšeš, že fotky jsou spíše pro Tebe, tak mně se líbí. Hlavně, že Tě paní doktorka pochválila a že se cítíš v pohodě a snažíš se bojovat. To je moc dobře. Já Ti přeji, aby bylo stále lépe. Obraz určitě potěšil. Měj krásné dny v pohodě a hlavně ve zdraví.
OdpovědětVymazatMoc hezký příspěvek! Tu pochvalu si zasloužíš!
OdpovědětVymazatMarti, měj hezký večer. Helena
Marti, vždyť blogy jsou takové naše deníčky a tento příspěvek sem určitě patří. Je super, jak přistupuješ k životu po úraze, věřím, že i díky tomu se Ti daří lépe.
OdpovědětVymazatMěj hezké dny. D.
PS: Mám v ruce knihu Krásné Vánoce a v ní vidím Lolu a Alana, že jsou to Tvá vnoučátka?
Dáši, ano to je Lola a Alan a moje dcera. Kniha vyšla už vloni a zmiňovala jsem se o ní i na blogu. Mám ji taky doma už od loňska. Jsi všímavá. Měj pohodový den.
VymazatNáhodou, Marti, se ti snímky z auta moc povedly! A také ti jako ostatní přeji, aby ti bylo stále lépe a ještě jsi toho hodně nachodila. A tomu prevítovi, co tě srazil a nechal bez pomoci, nepřeji nic dobrého.
OdpovědětVymazatJiřina z N.
Marti, prima fotky. Já z auta skoro nefotím, jen když jsme projížděli přes hory z Kosova do Albánie, tak jsem fotila, protože na dálnici nezastavíš, že...
OdpovědětVymazatMoc děkuji všem za milé komentáře a potěšilo mě, že se vám fotky líbí. Mějte všichni pěkný den.
OdpovědětVymazat