Myslím, že v tomto případě funguje zákon schválnosti na sto procent, i když si v zásadě přejete něco naprosto jiného. Svého času jsem dostávala propagační předměty od partnerů, a tak se u nás hromadily hrnky s logem hasičů, policie, protidrogové národní centrály apod., už si ani nevzpomínám. Odmítnout to bylo neslušné, ale netušila jsem, že jsou vlastně nerozbitné. Některé návštěvy tyhle hrnečky požadovali, takže občas se použily. Zabíraly u nás místo několik let, a když se něco rozbilo, tak to byl hrneček, který jsem si koupila, protože se mi líbil.
Nakonec jsme se nežádoucích hrnečků museli zbavit. Dali jsme je do krabice a umístili ke kontejnerům s tím, že třeba se někomu budou hodit. Já funkční věci nikdy nevyhodím.
A hodily, vydržely tam sotva půl hodiny.
Naopak, co nechcete rozbít, to se rozbije.
A nejlépe něco, co jen tak nenahradíte, protože už to nekoupíte. Loňský rok jsme se v tomto teda činili oba s mužem fest.
Rozbily jsme spoustu věcí, pokud vyvíjíte nějakou činnost, tak se tomu nevyhnete. Ale mezi rozbitými věcmi byly i takové, kterých jsem fakt litovala. Normálně to beru jako nezbytnou součást života.
Rozbila jsem cukřenku, kterou už nahradit nejde. Koupila jsem ji spolu s celou soupravou v antiku v Hodoníně v roce 2016 a už ledacos pamatovala. Zamilovala jsem se do ní na první pohled, ale kvůli převozu autobusem jsem si ji hned nekoupila. Za dva dny z domu jsem o nákup poprosila svoji hodnou švagrovou, a pak jsem čekala několik měsíců na to, kdo mi ji přiveze. Takže to má ještě příběh.
Nahradila jsem ji moderní cukřenkou, tedy nahradila, to se nedá.
A protože jsme už byli všichni zvyklí na tu předchozí, tuhle věčně někdo hledá a přehlídne ji kromě mě, protože já nesladím. Koupila jsem ji opět na Bonami, asi jinde nakupovat neumím... Černou kameninovou s bambusovým víkem. Byla jediná, která mě aspoň trochu zaujala.
Koncem roku pokračoval můj muž. Rozbil dózu na sůl, kterou jsem si koupila v roce 2016 na Bonami, ještě jsem ji našla v objednávkách a je vyprodaná a nikde jsem žádnou podobnou nenašla.
Nakonec jsem našla podobnou na Fleru. Tedy vypadala podobně. Nicméně nakonec dorazilo něco obrovského, které neodpovídalo avizované velikosti. No, nechala jsem si ji, ale asi ji milovat jako tu předchozí nikdy nebudu.
Další pokračování v prosinci byla skleněná trojhranná dóza s dřevěným uzávěrem na špagety, pachatel můj muž, kterou jsem si koupila tak před 20 lety v levném obchodě proti Masaryčce v Praze. Ani nevím, jestli tam ten obchod ještě je. Ta dóza stála pár korun, ale o finanční hledisko tady vůbec nejde. Nesouvisí to, některé věci si prostě zamilujete bez ohledu na jejich pořizovací cenu.
Tu jsem teda nahradila krásnou designovou dózou, kterou jsem si koupila jako obvykle na Bonami. Dorazila až letos v úterý, takže tam ještě špagety nejsou. Tu si určitě časem zamiluju, ale stejně budu vzpomínat na tu, kterou jsem měla spoustu let. Tahle nová je sice lepší, lépe se tam budou špagety dávat, ale asi mi bude chybět, že hned neuvidím, jaká je zásoba. Doteď stačil letmý pohled.
Jasně, jsou to jen věci. Ale každý z nás má oblíbené, i když jsou to věci každodenní potřeby a vyhnout se tedy ztrátě je vlastně v plánu.
Obvykle mi není líto rozbitých věcí, protože je to důvod koupit si něco nového. Ale tyto tři případy byly výjimkou.
Mějte pěkný den bez malých či větších ztrát. A teď nemyslím materiální ztráty.
Marti, tvůj článek je zajímavou úvahou s příběhem, který každý z nás prožívá. Také mám oblíbené věci asi jako každý. Já jsem měla dvakrát smůlu na sluneční brýle. Ne, nerozbila jsem je. Ale jedny jsem nechala na lavičce na nádraží v Mnichově Hradišti, když mě manžel hnal na vlak, který nebyl v původním plánu a zjistila ztrátu až v jedoucím vlaku, a další oblíbené jsem ztratila cestou z Jedlové. Oboje byly značkové a příjemné na nošení. Mám sice nové, ale takové už ne. Nádobí naštěstí moc nerozbíjím, v tom je přeborník manžel. Už nemám jedinou sadu porcelánového nádobí, aby něco nerozbil nebo neotloukl. S tím nic neudělám. Špatně vidí a tak se s tím musím smířit...Nové kupuji jen tehdy, pokud něco chybí. Soupravy už neřeším. Za chvíli by stejně zase něco skončilo ve střepech. Přeji ti krásný den.
OdpovědětVymazatMarti, se ztrátami oblíbených kousků nádobí projde za život každý z nás. Když byli naši kluci malí, tak jsme měli šest malých hrnků s obrázky broučků. Jak šel čas, tak zůstal jen jeden a z toho moc ráda pila naše Verunka. Zatím je celý.
OdpovědětVymazatJá lituji brýlí na čtení u kterých se mi ulomila pacička a nešly opravit. Byly lehoučké a měla jsem je moc ráda. Pak jsem měla podobné, ale už to nebylo ono.
Měj hezký den.
Marti, prima článek. Já z poslední doby nejvíc želím čajové konvice z e-shopu Kusmi, kterou jsem dostala od manžela k narozeninám. Pak mi ji nešťastnou náhodou vlastnoručně rozbil. Sice jsme koupili podobnou, ale už to není ono... A minulou neděli jsem si u mámy rozbila podšálek k čajovému hrníčku, který mi naši dali k Vánocům snad před 40 lety... Nebyl moc krásný, ale měla jsem k němu nostalgický vztah...
OdpovědětVymazatJinak jsem si u čtení tvého článku uvědomila, že mi vůbec doma nemáme cukřenku. Sladíme krytalem z velké dózy na cukr, větší sladivé návštěvě dáváme malé kostky na talířek.
Jo - a ta dóza na špagety s číčami je moc hezká
Hezký den
Hezky jsem si početla. Mám na stole cukřenku a slánku - pozůstatky nějakých souprav po babičce a před časem mi můj muž nazobnul víčko od cukřenky! Ale jak píše jára, co nadělám.Taky mám starou skleněnou dozu na máslo a skleněné struhadlo na jablíčka pro mimina.To už dnes neseženeš.
OdpovědětVymazatA co staré kuchařské knížky, to se pochlub. Pa Marti. Jiřina z N.
Marti, mám také své oblíbené kousky, které si střežím, zatím úspěšně. Ale občas něco vezme za své a je mi to líto. Dóza na špagety je krásná, to byl dobrej kup.
OdpovědětVymazatMěj fajn dny. D.
Marti, napsala si to přesně - co má upadnout, to neupadne a naopak.
OdpovědětVymazatTak čas od času postavím k popelnici na nedalekém sídlišti krabici, za hodinku je pryč. Třeba ty jednotlivé kousky ještě někomu udělaly radost.
Opravdu staré věci po babičkách opatruji, ale používám. Nejme přece muzeum :o)
Chválím nové nákupy a zdravím, Helena