třešňové šílenství

Přiznávám, že teď nestíhám, nestačím... Nestihla jsem vůbec nafotit pivoňky, na které jsem tak dlouho čekala, až rozkvetou. Ve foťáku mám spoustu fotek ze zahrady, které jsou z posledních týdnů, které jsem nestihla zveřejnit a možná už ani některé světlo světa nespatří. Ale občas sem něco dám. Psaní mi zabírá hodně času.

Poslední týdny bylo téma třešně a že jich letos bylo. Já je hodně jím, tak dvě kila denně, udělala jsem džem, který už rozdávám, máme třešně v mrazáku, bylo tady několik sousedů na třešně, kamarádka, minulou neděli jsme vezli dětem víc než osm kilo, třešně už přestali bavit i špačky, které jsme místo odhánění začali zvát. Třešně už zůstaly jen na vrcholku stromu, kam se nikdo nedostane a už tam hnijí. Vím, že vzhledem k loňské neúrodě je to rouhání, ale jsme rádi, že třešňové období skončilo. Jen můj muž musí každý den ještě čistit bazén plný už nepoužitelných třešní. 

Naše děti tady byly před měsícem a už si třešně trhaly, ale ještě nebyly moc zralé. Měly radost, když jsme jim jedny z posledních minulou neděli přivezli. Všechna vnoučata byla za chvíli namalovaná...

No po pár dnech mi na jídlo třešně už chybí, protože je fakt miluju a když si představím, kolik kilo jsem za poslední týdny snědla a kolik stojí dnes na trhu... No užila jsem si je.

Mějte pohodovou neděli.