(ochutnávka z Příběhů mého života na aktuální téma)
Ano,
už se to v naší rodině stává tradicí. Porušujeme veškeré
„nebeské“ zákony a slavíme narození Ježíše dvakrát za
sebou.
Poprvé
se to stalo před několika lety, kdy naše starší dcera pobývala
delší dobu v Paříži jako au pair ve šlechtické rodině.
Byla zde velmi nešťastná, děti se rodily jako na běžícím
pásu, ihned po porodu byly odstaveny a starala se o ně moje dcera.
Děti byly plozeny z naprosto prozaického důvodu a to za
účelem rozšíření šlechtického rodu. Štědrý den měla
trávit moje dcera v Čechách s námi, ale nepovedlo se.
Miminko ji potřebovalo. Trávila tedy Štědrý večer sama
s francouzskou bagetou v ruce a jediné spojení s rodinou
byl Skype. Byly jsme nešťastné obě a já, abych ji nějak
potěšila, slíbila jsem jí, že až se vrátí, udělám pro ni
Štědrý den se vším všudy a sejde se celá rodina, ostatně jako
každé svátky. Netušila jsem, jakou radost jí tento slib udělá.
„Opravdu ho mami uděláš? zasvítily dceři na monitoru počítače
oči. Samozřejmě, proč bych neudělala v únoru Štědrý
den??!!
Blížil
se inkriminovaný den a ukázalo se, že v podstatě nic není
problém a já svůj velmi zbrklý slib splním. Dárky byly
připraveny, cukroví znovu napečeno, připravit rybu a bramborový
salát také není problém. Ale proboha co stromeček?! Jsme
spořádaná rodina, takže krást stromek v lese se nesluší.
Můj muž si ví vždy rady. „Projedu Prahu a to by bylo, aby se
nenašel jeden odložený u popelnic“, sdělil můj muž velmi
rozhodně. Při pohledu na mého celkem ještě přitažlivého muže
se mi představa vybírání popelnic zdála na hony vzdálená
našemu životnímu standardu, ale když nejde o život …….
Našel
a vypadal ještě velmi zachovale, tedy ten stromeček, i když byl z
„druhé ruky“.
Dcera
dorazila z Paříže o den dříve a trvala na dodržení
tradic, které naše rodina ctí v souvislosti s těmito
svátky. Když byly děti malé, zdobila jsem stromeček vždy v noci
před Štědrým dnem a „ježíšek“ každý rok překvapoval
novou barvou a laděním stromečku. V této tradici se
pokračovalo, i když děti odrostly, ale bylo vždy pro mě těžší
a těžší „lézt“ na náš vysoký stromeček teprve, až děti
usnuly. Tentokrát jsem dala povel: ve 22.00 do postele. Naše
dospělá dcera šla tedy poslušně – pusinku, pomodlit, vyčurat
a spát a můj muž přinesl potají stromeček z úkrytu na
zahradě. Už když jej pronášel naším velkým bytem, něco se mi
na něm nezdálo, ale chtěla jsem mít „nadělení“ stromečku
co nejdříve za sebou, to bylo teď nejdůležitější. Tyto naše
vánoce byly ve znamení černé a bílé a premiéra dopadla krásně,
takže hurá na reprízu.
Děti
mi po letech prozradily, že vždy nad ránem na Štědrý den se
navzájem budily a chodily se ve tmě pátrat, jaký letos ježíšek
nadělil stromeček a v duchu této tradice, tak učinila i moje
dcera, tentokrát sama, ostatní měli přijet před obědem, ale ve
tmě stejně jako jindy nic neviděla.
Ráno
jsem začala chápat, že opravdu není něco v pořádku. Byt
totiž nevoněl jehličím. On vlastně nevoněl vůbec. Hledali jsme
po bytě, zda nám někde potají neoznačkoval nějaké místo
Robin, sousedův kocour, který se k nám rád občas potají
proplížil. Odněkud se totiž linula velmi nelibá vůně. Prošli
jsme všechny prostory bytu a nic.
Panebože,
to bude ten stromek!!, napadlo mě. Můj muž tvrdil, že to není
možné. Očichávali jsme strom ze všech stran. Nezdálo se, že by
tento „parfém“ byl z něj, ale přesto jsme se vypravili
koupit nějakou vůni a stromek nastříkali. Po té ještě
několikrát a pak znovu a ještě…. Dosáhli jsme toho, že se
všechny pachy propojily a nelibá vůně byla ještě intenzivnější.
No
nic, přežili jsme to i s tímto nezvaným hostem a Štědrý
den dopadl dobře. Moje dcera o něm vypráví svým známým dodnes.
Na příšerný smrad ze stromku od popelnic si naštěstí
nepamatuje.
Pro
velký úspěch si chceme zopakovat tento dvojí Štědrý den přes
2 letopočty znovu. Vánoce roku 2011 jsme slavili tentokrát bez
našeho nejmladšího dítěte, další naše dcera trávila vánoce
v Paříži a užila si s námi Štědrý večer již
tradičně pouze přes Skype, i když musím říct, že to byl i
díky této technické vymoženosti velmi vydařený Štědrý večer.
Už ani nevím, co vše jsme si všichni navzájem sdělili v průběhu
hodinové debaty, my s mužem a dcerou na jedné straně a naše
druhá dcera a její pařížský přítel na straně druhé, ale už
dlouho jsem se tak nenasmála. Možná to bylo malou kamerou, před
kterou bylo nutné pózovat za použití vybraných akrobatických
prvků, aby dcera v Paříži viděla, co nám „ježíšek“
nadělil. Je pochopitelné, že je tedy nezbytně nutné Štědrý
den reprízovat.
Vzhledem
k tomu, že tentokrát se odehrává naše repríza Štědrého
dne v době, kdy ještě sami vlastníme krásně nazdobený
stromeček, odpadá akce „popelnice“ a nehrozí, že si domů
přineseme stromek, který už si někdo před námi „zamluvil“ a
dal na něj „voňavé značení“ – prodáno. Tak hezké svátky!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.