trochu "Ferda mravenec"

opravářské schopnosti mého muže z raného dětství

Vlastně ani pořádně nevím, jak to vypadá, když dorazí opravář do bytu. Nevzpomínám si, že bych to někdy zažila.
Vlastně to možná ani neumím moc ocenit, protože můj táta byl také "Ferda mravenec", ale kvalit mého muže nedosáhl.
Můj muž je velmi technicky zdatný a jediné, co studoval z opravářství, byla oprava strojů a aut. Ale dokáže, i když tvrdí, že neví, jak to funguje, rozebrat cokoliv - pračku, myčku, žehličku, rádio, telefon apod. Když vidím ten přístroj rozebraný na atomy, vždy si myslím, že už to nikdy nedá dohromady. Pokaždé se mu to však povede, akorát nevím, když je všude plno zbylých součástek, proč tam vlastně byly, když tam nechybí.
Do našich prvních domovů, jsme velmi stěhovavá rodina, vyrobil i nábytek, který všichni obdivovali a nevěřili, že ho nezhotovili odborníci, jako např. velkou rohovou kuchyňskou linku s kontejnery na kolečkách (tenkrát ještě něco takového nebylo k vidění), dětem úžasné palandy, kde dolní postel byla vyrobena ze starého laboratorního stolu, takže zároveň sloužila jako úložný prostor, polohovatelné židle , které s dětmi rostly, celou tělocvičnu včetně ručně vyrobených žíněnek, visuté hrazdy, houpačky a ribstole a mohla bych pokračovat dál. Ani si na vše nevzpomenu. Tenkrát jsme chtěli mít něco originálního dle vlastního návrhu a také byl samozřejmě nedostatek financí. Ale stejně, to co vyrobil můj muž, bychom nesehnali.
Toto vše jsem si teď musela připomenout, protože občas nastanou situace, kdy začnu trochu pochybovat o vysokém IQ mého muže :-), ale všichni jsme nějak "cáklí". Např. když se rozhodl znovu začít jezdit po letech na kole a koupil si po té nový tachometr. Pro montáž tohoto tachometru mému muži nestačil tabulkový přepočet obvodu kola, protože je prý nepřesný. Zřejmě jsem zrovna pracovala z domova, protože mě prý nechtěl rušit. A tak si vypomohl.
To, co jsem se o něm napsala výše, je fakt pravda, opravil vždy kde co a nejen pro naši domácnost, ale pro celé naše známé okolí. Dokonce den po operaci v nemocnici, když jsem odešla z návštěvy, mi druhý den telefonoval, že kávovar už funguje, takže můžu na kafe. Při návštěvě jsem se kafe od automatu marně dožadovala, tak jej do noci opravoval. Upozorňuji na to záměrně, protože teď bude vše vypadat jinak.
Takže znovu, nechtěl mě obtěžovat, abych mu pomohla s měřením, a tak si přinesl krejčovský metr a špendlíky. Co následovalo, asi nemusím sáhodlouze vysvětlovat. Velmi se divil, jak se to mohlo stát, když přece špendlíky s krejčovským metrem zapíchal do vysokého vzorku pneumatiky. K měření si tedy ještě přidal lepení duše. Kroutím hlavou ještě teď a stále se tomu směju :-)
Přestože v naší rodině všichni hovíme počítačům, já jsem se s počítačem seznámila před téměř 20 lety, náš syn je úspěšný programátor, můj muž se trochu více seznámil s počítačem nedávno. Nepotřeboval jej a tak podobně. Poslední rok jej již celkem zdatně ovládá, ale úrovně našeho syna, které počítače stavěl, těžko dosáhne. To mu však ale vůbec nebrání v tom, aby se do něj nepodíval. A to sotva rozlišuje, co je hardware či software, hardisk či paměťová karta.
Nyní mění zaměstnání a po letech, jak on říká, musí opět skládat maturitu. Zkrátka učil se na zkoušky přes on line testy, které byly časově omezené. A protože bylo hezky, odnesl si notebook na zahradu. I já tam na počítači ráda a stále za hezkého počasí pracuji. Testy se učil do noci, aby využil toho, co si zaplatil. Pozdě v noci šel spát a nechal notebook venku na zahradě, máme tam markýzu, která chrání před deštěm, takže žádný stres.
Ráno musel odjet a začal velký a prudký déšť. Pozdě jsem si všimla počítače na zahradě, a když jsem jej v dešti odnášela, věděla jsem, že bude asi zle. Do notebooku nenapršelo se shora, tam byl chráněn, ale prudký liják se odrážel od stolu a dlaždic, které máme pod stolem a nacákal tam, kde je srdce počítače. A měla jsem pravdu, počítač se vůbec nerozjel.
No nic, budu se muset dělit s mým mužem o jeden počítač aspoň po dobu přípravy na celkem těžké zkoušky. Uf, mám ještě sice pracovní, ale tam fakt soukromé záležitosti neřeším. Trochu mě to vyděsilo, ale co se dá dělat.
Můj muž se rozhodl, že notebook rozebere. Proboha, to není pračka! Kašli na to a rozluč se ním. Ale on je tvrdohlavý. Viděla jsem, jak montuje počítač kuchyňským nožem, nic z nářadí, kterého máme plnou garáž a některé druhy v několikerém provedení, se mu nehodilo, a když byl rozložen PC na malinkaté součástky zvící velikosti hrášku a opět nějakou malinkatou součástku hledal pod stolem (to ostatně při každé opravě :-)), šla jsem na svém notebooku googlovat, kolik nás bude stát nový.
Rozložený počítač na molekuly se sušil na piánu celý den a možná i noc. Opravdu krásné zátiší!!
Potom se můj "montér" jal skládat přístroj, který dokáže uživatelsky jakž takž ovládat sotva rok. Odhadoval, co je asi hardisk, no ten bude větší než paměťová karta. Panebože ty jsou tady dvě. Kam která patří?! A tak to pokračovalo dále. Několikrát složen, aby byl po té opět rozložen a přeskládán znovu...
No zkrátím to, po 48 hodinám můj muž opět sjížděl on line testy na svém už trošku jetém notebooku.
A pod stolem a na stole se válelo spoustu malých drobných věciček, které původně sídlily v útrobách PC:-)