změna je život aneb zahradní proměny

rozkvetlé bílé pivoňky u vchodu

azalky - příliš slunce, nejsou moc vidět

balzamína

nerozkvetlé pivoňky

Opět se potvrdilo již rodinné rčení "kozel zahradníkem", jak jsem už několikrát psala a mám trochu špatné svědomí za krásné a milé komentáře na facebooku, jak máme krásnou zahradu. Je už totiž úplně jiná než před měsícem. Úžasné pomněnky, které se nám tak moc líbily a ladily s měděnou solární lampou, odešly na věčnost. Dlouho jsem doufala, že se vzpamatují a zalévali jsme a hnojil, ale nebyly to silný jedinci. Takže smutně říkám, pomněnky už nikdy ne. Ta modrá mě fascinovala. Modrá je dobrá.
Takže opět měníme celou zahradu. K vodě jsme vysadili azalky, už jsme si nechali poradit, prý jsou to silní jedinci, kteří s námi vydrží a navíc jsou v sousedství svého bratra rododendronu, což jim snad bude svědčit. V truhlících trůní nově balzamíny, které se nám velmi líbily, ale nepoučeni teprve nyní zjišťujeme jak na ně. Nikdy jsme je ještě neměli. No, chybami se člověk učí. Jsme trochu bohémové a nemáme rádi žádné plánování viz naše cesta do Paříže, jak jsem již psala dříve, a podle toho také vypadají naše "zahradní projekty".
Naše zahrada se tedy neustále mění, což dělá v průběhu roku samozřejmě každá zahrada, ale ta naše proměna je přece jen trochu jiná. Je to trochu násilná proměna a my se evidentně chováme stejně k zahradě jako k našemu příbytku, tam taky neustále otáčíme celý dům na jih kvůli jediné krásné věci, která s námi má žít. No, je to vždy pokus omyl a tak to máme i se zahradou.
Teď ještě čekám, až na zahradě konečně rozkvetou růžové pivoňky: Před domem, kde si jejich krásu fakt moc neužívám, (souvisí pouze s odchodem a příchodem), už kvetou bílé, ale na zahradě máme už delší dobu pouze poupata. To samé je s keříkem růži, ale ten teprve nasadil na květ, takže už se těším.
Včera jsme odjeli za vnoučaty a natrhali jsme jim plno třešní a se stromem to pořád nehnulo, i když úroda byla podstatně menší než vloni, pořád to bylo moc červených kuliček. Plánovala jsem si, že ještě spoustu otrhám a rozdám a samozřejmě sním. Věděla jsem a psala jsem již, že se sklizní třešní nám pomáhají ptáci, ale nálety jsme eliminovali naší přítomností. Včera jsme odjeli brzy ráno a vrátili jsme se až večer. Ti ptáci na to evidentně čekali. Jsme v šoku. Na stromě jsou asi tři třešně :-) Opravdu slovy tři. Ještě že jsem stačila předem zdokumentovat třešně na stromě, páč bych měla pocit, že se mi to zdálo. Ty potvory využili naší nepřítomnosti. Žádné odhánění, žádné tleskání. Kočka není doma, myši mají pré... Pojďte všichni honem, než se zase vrátí, ať to stihneme. No stihli to.
No nic, třešních jsem si už letos užila. Jsem schopná sníst na posezení až tři kila, když je mám před sebou.
Hurá na další nové zahradní projekty! Změna je život.