Justýnko, dáš si?

Justýnka se mnou sbírala dnes ráno maliny, a když jsem si připravila misku k focení, 

hned se k ní hnala.

No, ale zjistila, že tohle fakt snídat nebude.

Navíc už byla po snídani.

Obden sbírám tak 50 malin. 

Ze dvou keříků mi to přijde dobrá úroda.

Před týdnem mi volala dcera: jedu do Ikea, nechceš něco?

Ne, nic nepotřebuji.

Moje přesvědčení mi vydrželo dva dny.

Přesně do doby, než se ve schránce objevil katalog.

Velmi mě zaujala skleněná miska a u ní krásný slogan: 

"Ty nejlepší věci v životě jsou prý zadarmo. Tato miska jim šlape na paty".

Líbilo se mi tvrzené sklo. 

V naší domácnosti jsou misky a skleničky na bílé víno 

 neustále úzkoprofilovým zbožím. 

Zkrátka se hodně používají a také samozřejmě rozbíjejí.

Úžasná cena bílé misky je tedy pro nás to pravé.

Sice je nechci rozbíjet, ale počítám s tím.

Miska je moc hezká. Vevnitř hladká a zvenku drsnější.

A i zblízka vypadá jako porcelánová.

No a za tu cenu, nekup to.

Mám jich šest.

A aby to nebyl jen takový malý nákup, ještě jsem v katalogu

 (je plný krásných věcí  ještě jsem jej naštěstí nestačila pořádně prohlédnout) objevila toto kuchyňské náčiní, 

Sice jej mám už v černé barvě, ale v katalogu mě zaujala zelenou barvou. 

Na netu je však skoro šedé.

Ve skutečnosti má hezkou olivovou barvu. 

Není to barva do mojí kuchyně, ale nijak neruší.

A dnes premiéra misky za patnáct korun s malinami.