šílené nápady

Můj muž mi koupil minulý týden úžasný notes s názvem Nápady.
Moc se mi líbí a evokoval ve mně myšlenku, že by si měl člověk zapisovat občas všechny nápady, protože někdy mozek i nadprůměrně inteligentního člověka vymyslí něco šíleného.
Jako kdyby v té chvíli někam odplul.
Tomuto stavu říkám mozek mrtvého delfína.
Hodně podobných situací jsem už popsala na blogu anebo ve své knížce.
Při sepisování příspěvku jepičí život jsem narazila na komentář mojí dcery, která mi připomněla jeden můj šílený nápad a posléze trapas, na který jsem dávno zapomněla.
Jednou jsme spolu dlouho čekaly na Skalce (Praha) na autobus domů a já jsem si koupila kafe z automatu.
Z nudy jsme se šly kouknout do nějakého obchodu s hadrama, kam bychom normálně nešly. 
Byla to nějaká hrabárna a zboží ve velkých koších.
Zabíjely jsme čas a dcera se mě zeptala, kolik je hodin. 
A stalo se něco, co připomíná klasické situace z grotesek.
Zkrátka podívala jsem se na ty hodinky.
Polila jsem ještě nevypitou kávou asi šestery plavky.
Komentář mojí dcery v krásné zkratce situaci popisuje, takže cituji:
A taky nezapomeň, jak jsme jednou spolu na Skalce čekaly dlouho na autobus, ty sis dala kafe v kelímku a šly jsme se z nudy kouknout do obchodu s hadrama, kdes úspěšně to kafe vylila na asi šestery plavky a všechny jsme si je musely koupit :-D :-D 
Smála ses asi tejden a pak jsme dva roky každý návštěvě nabízeli plavky.

Všechny sousedky tenkrát už po sezoně měly od nás nové plavky.
Můj muž mě asi před měsícem překonal.
Normálně je nadprůměrně inteligentní, má naprosto analytické myšlení, což mě chybí a jeho nápady mají smysl. 
Zkrátka mu věřím.
Začátkem léta jsme napustili bazén. 
Krásně čistá voda udržovaná samozřejmě chemií.
Přijela vnoučátka a můj muž musí vždy i tak radostnou činnost jako koupání ještě něčím ozvláštnit.
Lolinko, chceš v bazénu bublinky?
Odpověď je jasná. 
Jen já vůbec otázce nerozumím.
Můj muž přináší přístroj na perličkovou lázeň, který jednou za čas používáme ve vaně a napojí jej na bazén.
Radost je velká, funguje to.
Přístroj můj muž využívá další týdny i po odjezdu vnoučat.
Ale voda v bazénu začíná být naprosto nepochopitelně zakalená.
Bazén je docela velký, takže vypuštění a napuštění nové vody nepřichází v úvahu.
Takže další chemie a příkaz mého už trochu zoufalého muže: dnes se v bazénu nekoupej, dal jsem tam té chemie víc, snad se to vyčistí.
Voda v bazénu začíná připomínat koupání v pískovně. 
Tam máte taky čistou vodu a zakalíte ji, když tam vstoupíte.
Na dně bazénu je usazenina připomínající jemný písek.
Kupuje se bazénový vysavač, který jsme dosud nepotřebovali.
Nic však nepomáhá.
Panebože odkud se to bere?!
Po několika týdnech za mnou přijde se smíchem můj muž.
Já už vím, čím to je!
Já jsem idiot.
Přístroj na perličkovou lázeň postavil do trávy a teprve teď si uvědomil, panebože odkud se tam nahání vzduch. Kde je ten otvor?
No a výsledek?
Okolo bazénu máme naprosto vyluxovanou trávu. 
Tak krásná a čistá nebude ani na golfovém hřišti.
Všechny nečistoty z trávy jsou totiž v bazénu.
No říkám - šílené nápady. 
Ale prodloužily nám život.
Smějeme se ještě dlouho vlastní blbosti.