jedna kočka za druhou

Mohla bych napsat kočka 100 krát jinak, ale vzhledem k tomu, že výstava nabízí 580 exponátů, by to nebyla pravda. Před časem jsem slíbila reportáž z výstavy s příznačným názvem Mňaaau! Aneb kočky v muzeu. Musím říct, že naše kočky, které jsme na výstavu zapůjčili, jsme v tom nepřeberném množství hledali těžko. 
Našli jsme s mým mužem jen čtyři.

Je pravda, že když jsem na výstavě pracovně, moje pozornost je rozptýlená a nejvíc si exponáty užívám, až třídím doma u počítače fotky na pracovní a soukromé.

Na výstavě byly vystaveny exponáty vzácné z různých koutků světa, exponáty z let šedesátých minulého století, indická sekce s kočkami, které se považují v Indii za posvátné a mezi nimi i naše velká dřevěná kočka, kočky hračky, kočky na oblečení, kočky na ručnících atd. Mě zaujala máslenka z 60 tých let. 
Tu bych si odnesla.

Mám i kouzelný příběh, který se váže k mojí včerejší návštěvě.

"Holky" v muzeu už mě znají. Povídám, doufám, že jsou nahoře v sále u koček nějací lidé, do novin musím mít lidi. Ne, jsme tu jen my. No nic holky, budete dělat modelky a můj muž opět jako vždy, když mám nedostatek lidí na nějaké menší akci, což výstavy většinou jsou. Paní, co nás má provádět a se kterou chci o výstavě mluvit, abych mohla napsat zajímavý článek, je velmi pohotová. Vyběhne ven a během pár minut přivede krásnou rodinku s holčičkou blondýnkou v krásných šatech a chlapečkem. Rodina je na dovolené a je velmi ochotná, dostanou vstupné zdarma a já jim nabídnu zaslání fotek. Nakonec zůstávají na výstavě ještě potom, co já už odcházím. Výstava je velmi interaktivní, tak si všichni zahrají.

A teď už malá reportáž. A kočky nejsou všechny, to se fakt nedalo.

Na závěr ještě přikládám krásný obraz, kterého jsem si bůhví proč v malém sále minule nevšimla. Jeden z mála pozůstatků kapucínského kláštera, který tady stával místo muzea do 50. let.

A tohle jsou naše kočky posbírané po celém našem domě, které už na blogu byly, 

než jsem je zapůjčila muzeu.