Pondělí a úterý je plné smutných povinností. I když to člověk čeká, stejně není na to nikdy moc připravený.
Na úmrtí v rodině.
Teď večer jsme dokončili nejvíc smutné záležitosti, ještě tedy máme něco před sebou, ale hrabat se v cizím životě není nic příjemného.
Už mám několik likvidací pozůstalostí za sebou, ale vždy mě to odstřelí a já si řeknu, musíš si vytřídit život a vzpomínky, ať to nemusí dělat nikdo za tebe.
Někdy člověk schovává takové zbytečnosti jako prázdné papíry, bloky, či obálky. To sice já nemám, ale také možná z pohledu někoho jiného to bude na kroucení hlavou. Třídím po každé likvidaci pozůstalosti, takže redukuju pokaždé svoji vlastní pozůstalost.
Ale život jde dál.
Už zase píšu.
Už zase píšu.
V podstatě jsem vlastně nepřestala psát, dodržela jsem pracovní povinnosti, které jsem si sama stanovila.
Snažíme se s mým mužem se s tím vyrovnat a pořád si povídáme a uzavíráme jednu životní etapu.
A samostatně se s tím vyrovnáváme každý po svém.
Já psaním a můj muž skládá velkou klec, kterou jsme objednali na ven pro morčata, aby měla výběh. Vůbec pondělí bylo plné pošťáků, vše, co jsme v posledních týdnech objednali, dorazilo najednou a u nás se setkalo DPD, PPL i pošta. V jednom dnu se to ještě nikdy nestalo. Možná nám to mělo pomoct k rozptýlení a odpoutání od pochmurných myšlenek. Klec představím v příštím příspěvku, až se mi bude chtít upravit fotky.
V posledních třech měsících špatně spím. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem nenáviděla budík, který v pět ráno zazvonil, i když práci jsem milovala. Dnes můžu spát svobodně a stejně vstávám v pět a na zahradě čekám na východ slunce. Někdy vstane i Justýnka a dělá mi společnost.
Přes den jsem naopak hrozně unavená tak, že skoro každý den si musím lehnout a po obědě usínám. Má to prý co dělat s mým chorým mozkem. Musím vše z posledních měsíců v sobě uzavřít a srovnat se s tím, přestat se cítit ublížená a necítit hlavně pocit marnosti, a pak mi snad bude líp.
Dnes je to jen takový pelmel, nemá to ani hlavu a ani patu a prosím, nekondolujte nám v komentářích, moc děkujeme.
Marti, myslím, že už teď to máš v sobě srovnané a jsi na správné cestě....nejdůležitější je odpustit, hlavně kvůli sobě, abychom si s sebou netahali zbytečná břemena...
OdpovědětVymazatPřeji hodně síly!
ZaZa
Zazi, děkuji. Já mám na tohle celkem šťastnou povahu a křivdy rychle zapomínám a můj muž se celý život diví, jak to dokážu. Tentokrát mi to trvá déle, protože to trvalo asi příliš dlouho, ale máš pravdu, už začínám zapomínat.
VymazatProblémy se spaním i únava mohou být logickým následkem předchozího vypětí (ať už fyzického nebo psychického a jak jsem pochopila, minimálně toho psychického se ti dostalo v míře nemalé). Takže jak píšeš - život jde dál a čas v tomhl bývá nejlepší "doktor".
OdpovědětVymazatA pokud jde o tu likvidaci pozůstalosti - taky jsem si říkala, že bych měla likvidovat, když jsme vyklízeli byt po tchánovi. Ale ještě na to nedošlo (nerada vyhazuju věci, které mohou ještě někomu posloužit, a nacházet jim nového majitele žere čas, takže likvidace jde pomalu).
Hezký den
Stáni, máš samozřejmě pravdu, i když já špatně spím v podstatě od té nehody, ale teď se to zhoršilo. No já taky nedokážu vyhazovat věci potřebné, ale spíše hovořím o hloupostech, který každý z nás syslí, ať už z lenosti, protože koš je v té chvíli daleko... A musím ti moc poděkovat za komentář k minulému příspěvku, moc mě potěšil. Ještě jednou díky a měj pěknou středu.
VymazatVždyť víš, že čas vše srovná. A najednou Marti vlastně ani nevím co ti napsat, protože mi naskočily určité vzpomínky...tak to v životě chodí.
OdpovědětVymazatTak se mužem držte za ruce a nechte plynout myšlenky.
Ála
Alenko, díky moc.
VymazatMarti, také mám asi chorý mozek. Nespím od 1,15 hodin do 5,3 hod. A pak to na mne padne, to zrovna jedu do práce. A večer v 17,30 znovu, chci spát do 20 hodin a pak zase mohu zevlovat hezky dlouho. A léta s tím nemohu nic udělat. Asi mám divné biorytmy. Zdraví Iwka
OdpovědětVymazatIwko, já spím špatně už od té loňské nehody, poraněný mozek není pořád v pořádku, ale nějak extra se tím netrápím. Děkuji ti a pěkný den.
VymazatMarti, ze své zkušenosti vím, že v takové situaci pomáhá práce, něčím se zaměstnat. Člověk na chvíli zapomene. I spánek se určitě časem srovná. Je moc dobře, že si s mužem spolu povídáte. Růža
OdpovědětVymazatRůži, já právě nemám ani moc náladu na fyzickou práci a prý to přináší ten postkomoční syndrom po nehodě, na který se pořád léčím. Ale včera se to celkem zlepšilo při třídění písemností a fotek z pozůstalosti. Jediná výhoda je, že musím psát, tedy nemusím, ale píšu pro noviny. No my si povídáme celý život pořád každý den. A děkuji ti moc.
VymazatMartinko,
OdpovědětVymazatjedna kapitola života uzavřena !
Nemá cenu se hrabat v minulosti, člověk musí jít dál!
Jak tu už někdo psal čas je milosrdný.
Je super, že máš své, naše psaní, které Tě baví a za mě to děláš skvěle :-)
Přeji Ti co nejvíce letních pohodových dní bez zdravotních problémů!
Ilonko, moc ti děkuji.
VymazatMarti, moc ti přeji, aby tohle smutné období bylo brzy pryč. Psaní je tvým ventilem a je dobře, že ho máš. Přeji ti hodně sil a optimistických vyhlídek do budoucna.
OdpovědětVymazatBude líp!
Henrieta
Henrietko, děkuji moc-
VymazatVšechno chytré už ti napsaly dámy přede mnou.
OdpovědětVymazatDívejte se dopředu a myslete na hezké věci.
Martinko, moc zdravím, Helena
Helenko, děkuji. Snažíme se, ale jde to ztuha.
Vymazat