zážitky ze soboty 1

Včera jsme měli hodně zážitkovou sobotu. Navštívili jsme s dětmi trhy, kde jsme viděli loutkovou pohádku, potom jsem pospíchali na vernisáž výstavy a módní přehlídku a poté jsme si prohlédli kostel sv. Ludmily, který není běžně přístupný.

A protože zážitků je to hodně, rozdělím sobotu na díly. 

Dnes jsem vstávala už ve 4 hodiny ráno i se Sárou a neptejte se mě proč, páč fakt nevím. No nicméně byla jsem čilá, tak jsem stihla napsat tři články do magazínu, tedy reportáže ze soboty. 

Lola vstala v půl páté a Alan v pět a moc se divily, že ještě nejsou žádné ranní pohádky. 

Dnes jsme si tedy nastavili den, připadá mi, že už je snad poledne.

A protože mám jiné čtenáře na blogu, než máme na Kanál eM, dovoluji si sem dát koncept prvního článku, páč popisovat se mi to dnes už nechce.

U článku, který vyjde příští týden, bude fotek víc, než si můžu dovolit dát sem, tak jen malá ochutnávka.

Po pohádce nesmělo chybět svezení na replice historického kolotoče.

Další zážitky až zítra. Jak se k zážitkům vyjádřily děti, si můžete přečíst pod mým konceptem článku.

Mějte pěknou neděli. My dnes budeme asi malovat.

Trhy navštívila i princezna Husopaska

Marta Dušková

Sobotní trhy na náměstí Míru byly tentokrát trochu jiné než ty tradiční. A nebylo to jen burčákem, který avizoval už sám název akce Mělnické burčákové trhy.

Hudební vystoupení střídaly pohádky pro děti a příjemně oživily atmosféru, která je nejen o nákupech farmářského zboží, ale také o přátelském či sousedském setkávání při sklence něčeho dobrého, tentokrát vítězil burčák, či u občerstvení. V odpoledních hodinách už farmáři chyběli, jejich čerstvé zboží bylo již vyprodáno, ale stánky s různými delikatesami a dobrotami byly k dispozici v okruhu celého náměstí. Pro děti nechyběl tradiční historický kolotoč.

Náměstí navštívila i princezna Husopaska v podání Dětského loutkového divadla AJAJ. Loutková pohádka O princezně Husopasce zaujala nejen děti, které přišly cíleně právě na pohádku, ale i náhodné kolemjdoucí. Představení bylo doprovázeno živou hudbou a lidovými písničkami.

Názor redaktorky:

Pohádku jsem viděla se svými vnoučaty a trochu mi vadilo, že bylo hodně špatně slyšet, i když se mladí herci hodně snažili. Náměstí je přece jen něco jiného než venkovní prostor určený divadlu, tady by si představení zasloužilo ozvučení. Ostatně mikrofony tam byly připraveny pro hudební vystoupení. Ke konci jsem se bála, že děti zbourají kulisy. V průběhu představení se přibližovaly neustále k improvizovanému jevišti a naše Lola mí říkala: babi, já nejen, že to neslyším, ale já už to ani nevidím, protože tam stojí ty děti. Ovšem mezi nimi náš Alan, který chtěl být rovněž co nejblíž. Po pohádce jsme spěchali na vernisáž a prohlídku kostela sv. Ludmily, ale o tom až v dalších článcích.