O nové knize mojí kamarádky Báry Síla naděje jsem na blogu už psala, kdo jste zapomněli, můžete si přečíst znovu na odkazu. A protože se o knihu hraje už pár dní na našem Kanál eM, dávám informace ke hře i na blog.
Třeba někoho z vás zaujme a zúčastníte se.
Knihu dostanete samozřejmě i s autogramem a pošle vám ji domů přímo Bára, která bude i vybírat výherní příspěvek. Stačí napsat jen pár vět, nemusí to být román. Tak komu se kniha líbí a rád by ji vlastnil, tak hurá do toho. Váš malý příběh můžete poslat i na můj email m_duskova@seznam.cz, který používám jako pracovní již čtyři roky a většina partnerů jej zná, tak jsem jej nechtěla měnit. Budu se těšit na případné zprávy ať už na mém kontaktu či na kontaktu, který je uveden na banneru viz níže.
A protože myslím, že některé z vás znám dobře, vím, že máte co sdělit.
Mějte pěkný a pohodový pátek.
Kniha je jistě zajímavá, ale o tom, co vše jsem musela pro rodinu a rodinné příslušníky obětovat, raději psát nechci. Myslím, že jsem udělala to, co je povinností každého v rodině a necítím, že bych dělala něco výjimečného. Přeji Tobě i celé rodině hlavně klidné dny a ZDRAVÍ.
OdpovědětVymazatMarti, kniha je určitě zajímavá. Asi každá z nás pro svou rodinu udělala maximum, ale bylo-li to výjímečné, netuším.
OdpovědětVymazatMusím o tom popřemýšlet.
Měj hezký den
Marti, tentokrát se asi nezúčastním. Nějak nevím, co všechno bych byla ochotná udělat v krizové situaci - to člověk asi ví až ve chvíli, kdy se do ní dostane. A fabulovat se mi v takovéto záležitosti nechce...
OdpovědětVymazatHezký den
Ahoj, díky za tip na zajímavou knihu:-) Krásný den!
OdpovědětVymazatHanka z ciculka.cz
Já se soutěže zúčastnit nemůžu, ale přesto jsem se s tím zkusila poprat. A tady je, co bych napsala já:
OdpovědětVymazatZřejmě jste se zalekli podmínky soutěže o knihu, kterou vymyslela sama spisovatelka Barbora Walterová Benešová, tak se musím přidat se svým komentářem já, která jsem o této soutěži v našem magazínu psala. Knihu ovšem nechci, už ji mám a čtu.
Nikdy by mě nenapadlo, páč mám svoje přísné morální zásady, že kvůli svojí rodině obejdu zákony, respektive je téměř poruším a využiju svých známostí, abych svoje dítě zachránila. Nutno podotknout, že protekci nesnáším a použila jsem ji v životě asi jen jednou a právě tehdy. Proto, že jsem svoje dítě znala, věděla jsem, že porušilo rodinné zásady a životní pravidla určitě z nějakého závažného důvodu. Musím říct, že když jsem zjistila, že tím závažným důvodem porušení zásad jsem vlastně já a moje výchova, nebylo mi lehko u srdce. Mami, chtěl jsem ti dát vědět, že nepřijedu dnes domů, ale nebyl tam signál, tak jsem kousek popojel a protože mi to šlo, popojel jsem autem ještě kousek, i když jsem chtěl přespat v autě. A pak se to stalo, nabourání veřejného osvětlení, tedy verdikt obecné ohrožení. Nebudu dál vysvětlovat. Doplňte si sami. Jen jsem chtěla svoje dítě zachránit před stigmatem trestního stíhání, ale trest jsem mu přála a taky ho dostal. Jen nevím, jestli jsem tenkrát neměla dostat trest i já.