včera neděle byla

a zrovna první adventní a já některé z vás stihla pozdravit jen na facebooku. 

Paradoxně mám v současné době nějak víc práce anebo mi všechno trvá už dýl než dřív. A není to jen Sára, kdo mě hodně zaměstnává. Z rozjetím našeho magazínu mám od září více povinností, které jsem si sama stanovila. A tak jsem psala i na první adventní neděli, zajímavý rozhovor opět na dálku, tentokrát ze Španělska. Až vyjde, dám ho i na blog.

Neplánovaně přijel syn s dětmi jen tedy na zahradu v rouškách. Pražáci, obzvlášť náš syn, jsou velmi zodpovědní ke svým "seniorům". Mohla jsem se chvíli potěšit setkáním, předat dopředu Mikuláše dětem, které už na něj nevěří, poslat tašku s dárky do Prahy dětem, které ještě na půl věří. 

Vlastně došlo na výměnu tašek. 

Z Prahy jsem dostala ořechy, to je paradox, nemělo by to být obráceně - ořechy do Prahy?, jeden velký dárek, který jsem objednala pro někoho k Vánocům, doma vyrobené plovoucí svíčky...

 Taky jste si všimli, že v poslední době je těchto malých drobností nedostatek? Dřív byly na každém rohu. Dnes, když je vůbec objevíte, tak jsou ve stejných barvách, což je samozřejmě neskonalý nesmysl. Pár let po sobě jsem je kupovala na Fleru a poštovné vyšlo skoro víc než cena svíček, ale plovoucí svíčky jsou tradice a bez toho se žádný rok neobejdeme. 

A letos je dcera vyrobila a jsou nejkrásnější.

Po odjezdu mých broučků, malých i velkého, jsme se teprve pustili do adventního dekorování. Ráno jsem stihla jen zapálit první adventní svíčku. Svícen i s kytkou patří na stolek, ale tam mi fotky ráno nevyšly moc dobře, tak jsem musela vše naaranžovat jinde.

 Většinou zdobíme od té doby, co jsme sami, až na adventní neděli, někdy v podvečer adventu. Ještě nemáme hotovo, do některých světýlek chybí baterky. 

Ale okna už máme osvětlená, vlastně i dům ozdoben, jen jsem nestihla nafotit. Tak snad někdy příště. 

Věnec na vrata se zavěsí teprve dnes, páč byl nutná oprava, nakonec máme ho snad 30 let a každý rok si říkáme, panebože musíme koupit nový. 

Já se i snažím, ale žádný věnec, co jsem zatím našla, by nevydržel venku v každém počasí, což tento umělý, tisíckrát opravovaný pořád drží.

Tak taková krásná a pracovní byla naše první adventní neděle. My to ale nějak nehrotíme, jen se snažíme dodržovat naše adventní a vánoční tradice, i když nevím, jestli se tentokrát vůbec všichni setkáme a nebudeme jen sami. 

My si bereme zodpovědnost v naší rodině na sebe, takže nějaké rozvolnění omezení se nás netýká. Nečekáme na povolení, řídíme se svým rozumem. 

A naše děti jsme vychovaly k zodpovědnosti. A dnes jsou zodpovědnější než já. Možná je to věkem

Mějte pohodový advent. 

A my doma se snad do adventní atmosféry dostaneme. 

Zatím se nám to letos nějak nedaří.