malé včerejší drama...

Vlastně pro mě docela velké a kdo máte mazlíčka, tak určitě víte, jak velké drama může být hledání mazlíčka několik dlouhých hodin a jaké hrůzy vás napadají během těch hodin jako zraněné a trpící zvíře... Doufám, že jste včerejší vichr přečkali bez větší úhony. My jsme docela chráněni ze všech stran, takže máme na zahradě pouze bordel, který není náš. Od souseda ze stavby k nám nalítaly různé igelity, byly obrovské a lítaly dlouho ve vzduchu, takže byly docela nebezpečím pro auta na blízké silnici. Můj muž se snažil několikrát vrátit sousedovi vše, ale nešlo to, několikrát se to vrátilo. Nad našimi hlavami lítaly i pozůstatky něčího oběda, tedy misky od oběda. My jsme byli včera samá návštěva, většinou pracovní a seděli jsme venku pod střechou. 

Jediné velké drama, ze kterého se nemohu vzpamatovat ještě teď, jsme zažili se Sárinkou, tedy s jejím hledáním. Ráno si odešla na svoji pravidelnou vycházku a vrací se tak za dvě tři hodiny. Mezitím se zvedl ten velký vichr, přestala jít elektřina a Sára se pořád nevracela. Bylo mi jasné, že se bojí a je zřejmě někde ukrytá. To jsem si ještě myslela po pěti hodinách. Volat Sáru, ona na zavolání normálně přijde tak do pěti deseti minut domů, nemělo smysl, v tom vichru by to neslyšela. Ovšem nevrátila se ani, když už vichr trochu ustal. Když už byla tma a bylo to 12 hodin, co byla Sára pryč a mezitím můj muž několikrát obešel vesnici a volal, jsem už začala brečet a i se trochu loučit s mým mazlíčkem. Pořád jsme byli venku a volali a nechávali pootevřené dveře do domu. Zpočátku mě můj muž uklidňoval, ale pak už si dělal starosti taky a furt ji hledal. No, nebojte, má to šťastný konec, i když jsem se z toho nevzpamatovala ani teď. A nutno říct, že to prožívaly i naše včerejší návštěvy. Bára mi několikrát po odchodu psala: už je doma? dej mi prosím vědět! a pořád mě uklidňovala, že se ten puberťák vrátí, ale to vám v té chvíli nepomůže. A po oznámení, že už je ten spratek doma, sama napsala úlevné uff.

Sára přišla vyděšená a hladová kolem 8 hodiny večer, byla pryč 14 hodin!!! Bez větší újmy a měla spády znovu jít ven, zřejmě byla někde celou dobu schovaná, a tak měla pocit, že se dost neprolítala. 

No to určitě, Sárinko, už se nikam nejde, už jsi byla.

Po chvíli si dala říct a téměř celou noc spala se mnou v posteli, což většinou dělá až nad ránem, jinak spí ve svém křesílku, malém dětském, které je po vnoučatech.

Ovšem dnes ráno se dožadovala opět své procházky, ale už se několikrát po půl hodině vrátila domů, což mi vehementně oznamovala hned u dveří, ještě než dorazila za mnou ke stolu.

Přiznám se, že bych ji nejraději zamkla na celý týden po tom včerejším strachu, který byl ještě umocnění tou velkou vichřicí. Ale už je zas v trapu, chvíli se mnou pobyla, řekla si o bonbónky, ale ještě nebyla na své velké procházce...

Ale konec dobrý, všechno dobré.

Mějte klidný den. My dnes jdeme po dlouhé době na premiéru Lindy, která byla kvůli lockdownu o rok odložena. Je to hra Pig Boy, a pokud máte zájem se dozvědět víc, klikněte na odkaz.