moje postřehy z posledních dnů

Na celém světě, ač je to smutné, se najdou lidé, kteří dokáží jakoukoliv situaci využít ve svůj prospěch. Ale v této mimořádné době mě přece jen některé záležitosti či konání překvapily. 

Dnes tedy shrnutí mých postřehů posledních dní, a protože jsem událostem díky svým dětem hodně blízko, jsou informace z důvěryhodných zdrojů, vlastně z těch nejdůvěryhodnějších. 

Ostatně, pokud nemáte už chuť číst, berte to opět jen jako zápis pro mě.

Mylně jsem se domnívala, že lidé, kteří nabízejí ubytování válečným uprchlíkům, činí tak z dobrého srdce. Velmi mě překvapilo, že hodně lidí nabízí ubytování za reálný nájem. Zprávy mám z Prahy, kde si reálný nájem může dovolit i málokdo z nás, natož lidé, kteří utíkají jen tak nalehko, protože ani nevědí, kam se dostanou, zda nebudou muset jít kus běžky s malými dětmi na zádech, jdou do nejistoty bez běžných potřeb pro život, protože vše je lepší než válka.

Tak jsem si myslela, že všechno ubytování ve volných prostorech, které nejsou zatím využívány, nabízejí všichni lidé zdarma stejně jako naše Tereza nově zrekonstruovaný byt. A není to jen o ubytování, ale o zajištění základních potřeb apod. Šokovalo mě, že žena se třemi malými dětmi čekala v Praze na ubytování snad tři dny. Všude, kde se ozvala, chtěli po ní nájem. Také po ubytování u Terezy se ptala, kolik bude platit za pokoj. Tereza vykulila oči a říká, že samozřejmě vůbec nic. Ukrajinka se rozplakala, bezmezně děkovala a vrhla se Tereze do náručí. Je to emotivní hodně i pro Terezu, která už několik nocí nemůže spát.

Neustále zvedá telefony, a mám tady další nepěkný postřeh. Uprostřed noci volá zoufalá matka, která pracuje a bydlí v Čechách, že za ní přijely její dvě děti a domácí ji vyhodil z bytu s tím, že děti tam nechce.

A to je další důvod, proč spoustu uprchlíků nemůže najít ubytování. Důvodem jsou právě děti. Ale před válkou utíkají především matky s dětmi, muži nemohou, ženy buď zůstaly bojovat anebo samy o sebe se postarají. Jak někdo nemůže očekávat, že ubytování platí především pro děti a jejich matky?!

O pozitivních zprávách psát dnes nebudu, psala jsem v minulých dnech. Jen si myslím, že pomoc má smysl, pokud je bezpodmínečná a je určitou obětí. Nemá být příležitostí využít situace k obohacení se.

To nás trochu staví na roveň agresora a o pomoci se tady rozhodně hovořit nedá. Jen doufejme, že podobnou nebudeme potřebovat my.

Vlastně něco pozitivního, co jsem včera zaregistrovala, mám. Docela mě to překvapilo. Pro uprchlíky otevřely v našem regionu prostory městské knihovny. Ne samozřejmě na půjčování knih, ale daly prostory k využití pro odložení věcí, odpočinek s dětmi, kde je k dispozici toaleta a pitná voda, herna pro děti, pro místo k případnému setkávání, vstup bez omezení a wifi zdarma. Tyto informace byly zveřejněny v češtině i ukrajinštině.

A ještě zprávy z naší rodiny. Náš syn se vrátil z hranic Ukrajiny, kam odjel v pondělí v noci, v pořádku včera v noci se dvěma maminkami a dětmi. A musím přiznat, že na tuto zprávu jsem netrpělivě čekala celý den.

Klidný den všem.

P.S. Přiznávám se, že teď čtu vaše blogy sporadicky a už většinou nemám energii komentovat. Řeším teď jiné věci, ale pořád jsem tady s vámi.