ukradené fotky

aneb pozdrav z Moravy. Hlavně od Dáši pro ty, kteří o mém moravském mazlíčkovi vědí. Tentokrát jsou to ukradené fotky, protože modelka se odmítala včera fotit. 

Přijeli jsme ve čtvrtek a dnes už odjíždíme. Tentokrát byla D1 opravena, nikde žádná bouračka, tak by si člověk řekl, že konečně po letech projedeme rychle a bez courání. Ne jako už několikrát, kdy mi mamka volá: kde jste a já odpovídám: mami, před Brnem. Když volá za hodinu, moje odpověď je stejná: mami, před Brnem.

Tentokrát to vypadalo na rychlý projezd. Ovšem to by se nemohlo několikrát stát, že půl hodiny jedou tiráci vedle sebe stejnou rychlostí.

Tak teď pár fotek Dáši, která mě miluje, i když přijíždím po dlouhé době. Uvítací rituál tomu odpovídá. Nejdřív lítá kolem mě a nadává mi, kde jsem tak dlouho byla. Potom začne hledat v taškách, kde je ten dárek, který pro ni mám a nesmím nikdy zapomenout. Než jej stačím vytáhnout, najde si ho sama a už si jej odnáší a lehá si na něj, aby jí ho nikdo nevzal. Tentokrát krásná pískací kravička. No bez pískání by to nešlo. Po půlhodině jde opět hledat do zavazadel. 

Dášo, žádná hračka tam už není, už jsi dostala. A tak všude šlapeme na hračky, a když vstáváte dřív než ostatní a našlapujete opatrně, abyste nikoho nevzbudili, po chvíli šlápnete na tu kravičku, kterou jste včera při focení nemohli najít. Vstáváte hodně brzo, všude je ticho a tma a pískání kravičky zní jako houkání lodní sirény. Děs opravdu. 

Ale příště stejně budete myslet na to, že hračku koupit musíte a hlavně musí pískat.

Mějte klidnou sobotu.