pavučina a kytice

Tak po pár dnech jsem opět tady. Na značce. Na Moravě jsem vůbec nefotila, nějak jsem na to neměla chuť, bylo to především o setkání s rodinou. Ani jsem nepsala kromě jednoho pracovního článku. Tak dnes sem dávám pavučinu, kterou jsem fotila minulý týden. Dnes ráno bych nenafotila nic. Není pavučina a prší. Včera můj muž ještě stihl posekat už hodně vysokou trávu.

Ještě si sem odložím včerejší nádherné překvapení od našich tří dětí. Obrovská kytice s přáním, kterou odpoledne přivezla kurýrka, mi až vehnala slzy do očí. Musela jsem ji dát do džbánu na pivo, protože do žádné vázy se nevešla. Když jsem ji fotila, abych ji poslala dětem i s poděkováním, Sára se musela podívat, co to je. Kytky se na zem u nás dávají jen málokdy. Takže kytice i se Sárou. Když ji chci fotit samotnou, většinou nechce a teď se mi pletla před objektiv.

Mějte pohodový nový týden.

P.S. Ještě něco pro zasmání. Když jsem psala poděkování svým dětem, jedno je ve Francii za prací, tak se mi povedlo napsat nesmysl. Byla jsem radostí rozrušená. Když jsem si to po sobě četla, bohužel až po odeslání, jak jinak, musela jsem ještě připsat opravu, ale zase jsme se zasmáli.

...volala kurýrka, že nás nemůže najít, musela jsem ji dát do džbánu na pivo, protože je obrovská...

ne tu kurýrku sakra, kytici do džbánu...