náš rodinný slang

tak to je katáte :-)

Moje kolegyně v práci se pozastavila nad mnou použitým výrazem "čučka". Prý jsem nový Čapek a vymýšlím nová slova. Docela mě rozložila a musela jsem si ověřit u svého muže, že to slovo zná a že jsem si jej aktuálně nevymyslela. Pro mě to slovo znamená něco malého, co nepotřebuje velké úsilí, ať už se to týká práce či běžného života, anebo finanční obnos. Dokonce jsem začala hledat na netu, co to slovo znamená, či zda skutečně existuje. Kromě toho, že jsem našla pana doktora Čučku, jsem se akorát dozvěděla, že je to výraz z kriminálního a vězeňského slangu hahaha. Bůhví kým jsem byla v minulém životě.
Naše rodina má víc slov či výrazů, které jsou jen naše. Mojí kolegyni však nepřišlo zvláštní rčení: "nemít žloutečko v sobě", tomu naopak okamžitě rozuměla. Toto rčení naše rodina převzala od našich slovenských předků, jsem napůl Slovenka, napůl Moravák a žiju v Čechách, takže se to u nás trochu mísí. Rčení "nemít žloutečko v sobě" používáme pro ranní vstávání či probuzení dětí během dne, kdy jsou ještě rozespalé a takové nedodělané. Já to používám i na sebe, když po ránu ještě nechci či nemohu komunikovat: zkrátka nemám žloutečko v sobě. Některá rčení jsme ukradli rodině Simpsonových, kterou všichni milujeme a sledujeme dodnes. Takže když jsem objala svoje téměř dospělé děti, nepřekvapilo mě: mami, nemůžeš se se mnou mazlit, když spím?! Ale to dělám, miláčku :-)
Přemýšlím, že sestavím slovník rodinného slangu, páč v této chvíli si samozřejmě nemohu na nic vzpomenout. Občas používám i výrazy, které jsem přinesla ze své původní rodiny, jako např. barco či barkde (znamená cokoliv či kdekoliv) a myslím, si že tyto výrazy jsou z polštiny, což vůbec nechápu, kde se u nás na jižní Moravě vzaly. Rčení kafe z bankomatu je už u nás také celkem ustálené.
Některé výrazy či slova jsme přebrali z doby, kdy byly děti malé a neuměly ještě pořádně slova používat či respektive vyslovovat, takže mě dcera překvapí výrazem, že moje vnučka má na sobě putánky. To je výraz, který používal náš malý syn pro slovo punčocháče a to už je 34 let. Naší dceři Lindě občas řekne její babička, tedy moje matka, dodnes Didi či Diduško, opět neumělý výraz pro vlastní jméno. To mi připomnělo, že moje máma používá pro úklid domácnosti slovní spojení: trochu jsem to pohonila, což v některých jedincích vyvolává zděšení, protože mají tento výraz spojen se sexuální aktivitou. No, v mámě tato činnost fakt vášeň nevyvolává.
A myslím, že naše tradice pokračuje. Od teď bude pro mě zubní kartáček katáte, kouzelné slovo, které vymyslela naše jeden a půlletá vnučka :-)