jelení příběh

Jsem fanda jeleních šperků už léta.

Jednoho od Deers ((dárek) vlastím už šest nebo sedm let.

Podle toho taky už vypadá, i když je fakt, že to vidím jen já.

Trochu orvanej, chybí některé součástky, ale přesto trůní hrdě na klopě mého kabátu. (Mám k němu i náhradní díly, ale upřimně, na to jsem líná.)

Na klopě sice není sedm let, ale koupí kabátu získal svoje místo, je na stejné značce a přestal být pták, tedy jelen stěhovavý.

 Jak jsem již několikrát psala, moc nesoutěžím.

Neměla jsem v úmyslu tedy soutěžit ani u Inky.

Její blog čtu pravidelně a ráda, tak jsem si nemohla nevšimnout krásného jelínka.

Soutěžit jsem však nechtěla, věřte nebo nevěřte, ale tak krásnou práci jsem nechtěla nechat bez povšimnutí a v jiném příspěvku jsem jelínka neviděla.

Dlouho jsem zvažovala komentář a nakonec jsem si nemohla pomoct a napsala, ale neuvedla emailovou adresu s tím, že mě Inka ze soutěže vyřadí a navíc, když už se soutěže výjimečně zúčastním, tak stejně nevyhraji (no letos tedy jednou jo).

Ovšem, že nesoutěžím, jsem neuvedla...

Navíc jako dlouholetý vlastník a fanda jeleních šperků jsem si připadala téměř jako odborník, který může posoudit kvalitu výrobku :-)

Zapomněla jsem na jelínka u Inky a už samozřejmě nesledovala ani závěr soutěže.

Jaké bylo moje překvapení, když mi přišla přes facebook po několika týdnech výzva od Inky, abych dodala adresu, že mi jelínka pošle.

V první chvíli jsem ani neměla radost, protože jsem si připadala trochu jako podvodník.

Vlastně jsem se dle mého názoru soutěže nezúčastnila.

Dlouho jsem zvažovala, zda to na sebe prásknout.

Ale mám ráda pravdu, takže jsem poctivě v emailu jelení příběh popsala a nechala na zvážení tvůrce jelínka a vyhlašovatele soutěže, jak s touto informací naloží.

Dorazil mi nejen bílý jelínek, ale i růžový, ke kabelce, o které jsem psala, že si ji přeji od Ježíška.

Moc a moc děkuji za krásné překvapení a vlastně dva dárky k Vánocům, které dorazily den před Štědrým dnem..

Zachovala bych se stejně, ráda dělám radost ostatním, ale přesto to nepovažuji za samozřejmé.

A stále mě překvapují dobří lidé.

Nepovažuji se asi za křesťana.

Ale toto krásné přání z Bible, které mělo prý původně jiný význam (Na zemi pokoj, lidem dobré vůle) a my jsme si jej za staletí odstraněním čárky upravili a dali mu jiný, hezčí význam, se sem dnes hodí:.

Na zemi pokoj lidem dobré vůle.