některá místa jsou tabu

Teda aspoň do včera byla.

Vlastně když o tom přemýšlím, zakázaná území jsou pouze asi dvě - jídelní stůl a kuchyňská linka. 

Ne nějak striktně, ale prostě je to tak daný odjakživa a dosud nebylo ani nutné to nějak zdůrazňovat.

Justýna však začala posouvat hranice a můžu za to já.

Nejsem bordelář, mám ráda pořádek, ne tedy nějak sterilní, ale věci na svém místě a uklízím po sobě hned.

Jediný chaos, který snesu, je na pracovním stole, páč, jak je známo, "pořádek je pro blbce, inteligent ovládá chaos".

Ale některé věci již pro mě nejsou tak důležité jako dřív.

A někdy, co mohu udělat dnes, klidně odložím na zítra.

Jako včera. Moje kamarádka Bára mi přinesla ořechy a já jsem se dala do louskání, tedy do louskání, spíše rozbíjení.

Ale později mi přišlo mnohem důležitější povídat si s mým mužem u sklenky vína. Přes týden se moc nevidíme. Klidně jsem tedy nechala rozdělanou práci a neuklidila s tím, že dnes budu pokračovat.

Ráno Justýnka snad půl hodiny kňourala a furt chodila od ničeho k ničemu a já nechápala, co chce.

Přestala jsem si jí všímat, snídala kafe u počítače a pofňukávání po čase ustalo. 

Slyšela jsem tedy nějakou dutou ránu, ale pak bylo ticho.

Po čase přijdu do kuchyně a pachatel, dutá rána byl skok na kuchyňskou linku, spokojeně na mě zírá ležíc na tvrdých skořápkách od ořechů. Hledala vhodné místo na ležení. No skořápky tedy nevím, ale Justýna má jiný názor.

Teď už na nich usnula, tak nevím, kdy budu pokračovat.

Ale co mohu udělat dnes, klidně odložím na zítra.

Přejeme s Justýnkou hezkou druhou adventní neděli.