Rákosníčkova mlha aneb čištění života

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál ...

Dovolila jsem si použít úvod pohádky seriálu Rákosníček, protože tak to u nás vypadá už několik dní. Každý den mlha, kde nevidíte na krok a která ustoupí až odpoledne. 

A mráz maluje, i když je tráva zelená. Kovoví ptáčci jsou indikátory mrazu. 

Jakmile mrzne, jejich oči nejsou hnědé, ale bílé.

Tak jsem dnes ráno nafotila pár detailů z naší zahrady.

Nevím, jestli je to tou mlhou, ale já jsem už pár dní neobvykle činorodá. 

Ne, předčasný jarní úklid to není, ten nedělám, i kdyby měl být časný.

Je to úklid "když se mi chce".

Před dvěma dny jsem uklidila v "hrací skříni" a vytřídila hračky, na které jsou už vnoučata velká a připravila tašku pro azylový dům. 

Při tom třídění přišel nápad, že mě vlastně téma azylových domů zajímá a v deníku se o nich nepsalo spoustu let. Včera jsem si dohodla schůzku a mám téma na článek, který mě fakt láká.

Včera jsem pokračovala knihovnou v obýváku, která mě už iritovala delší dobu, ale chuť nebyla veškerá žádná.

Konečně včera přišla a strhla jsem i mého muže. 

Nejdříve jsme třídili odložené složky papírů dávno proběhlých událostí, které aktuálně odložíte s tím, kdybyste je ještě náhodou potřebovali. Bylo toho dost a obývák se v cukuletu proměnil ve sběrnu papíru, které se válely na zemi všude kolem nás. A když už se odhodláte k takové trapárně jako je čištění našich životů, už nemůžete na štěstí přestat. Za chvíli vás to i docela baví, aspoň nás dva to bavilo. Vyhazování prošlých událostí vašeho života je vlastně hodně očistné.

Tohle byla nejhorší práce. Pak už jen kýbl, hadr a schůdky, utřídit knihy, programy z divadel, které nejde vyhodit, ale jen tak je hodíte do knihovny, vytřídění spoustu nasbíraných novin s mými články a rozhovory, nějaké jsem musela nechat, páč občas čerpám inspiraci sama ze sebe.

No a večer bylo hotovo, knihovna je velká a já měla prostoje kvůli odpočinku, a krásně se mi teď v mém pracovním koutku, kde mi za zády vládne rohová knihovna, dýchá.

Dnes přemýšlím, jestli nemám někde pokračovat. Ale oblečení a s tím související záležitosti třídím často a nedávno šlo do dalšího kola spoustu věcí.

No do šuplíků, kam se dávají písemnosti s delší trvanlivostí, záruční listy, návody a už jich tam taky bude dost s prošlou lhůtou spotřeby, se mi teda fakt nechce.

Musím zase počkat na úklid "když se mi chce".

Ale je to fakt dobrý pocit. Ale není to nic pro toho, kdo třídí pořád, ten si to moc neužije. 

Je to pro takové lemply a lenochy, jako jsme my dva doma.

Trochu jsme si zase pročistili život.

Jo a mlha je stejná jako ráno, když jsem fotila.