konečně jednou já!!!

Ahoj všichni, po dlouhé, ale opravdu dlooouhé době vás zdravím. 
Panička na mě normálně kašle.

To je tady furt nějaká Dáša z Moravy, Lily či Eliška. Vůbec je neznám a dostávají tady velký prostor. A navíc jsou to samí psi. Žádná fešanda kočka. Dyť k nám ani nepatří. Tady bydlím jen já.

No, Lily jsem teda poznat mohla, teda se s ní seznámit, ale utekla jsem, abych se na ni nemusela dívat. A panička ta ji furt fotila. Flákala fotky jednu za druhou a furt šišlala, prý krásné miminečko.
A mě teda nefotila už dlouho.

Konečně ji včera napadlo, že by taky mohla vyfotit mě. 
Venku svítilo sluníčko a bylo teplo a já jsem se snažila dobře pózovat, takže jí ani nic jiného nezbylo.

Chvíli jsem spala i na páníčkově židli. Já tam normálně nechodím. 
Mám židli vedle něj, starou odřenou, ale to nevadí. Sedávám v řadě, když si panička s páníčkem povídají, jako v kině a občas se do debaty zapojím. Ta židle se tam octla jen náhodou, ale když viděli, že ji pořád používám, už ji tam nechali. Panička říkala, že ji natře, ale prý neví, jestli ji pak ještě budu chtít. Taky nevím, líbí se mi takhle odřená. Páníček ji použil na práci a zničil malbu paničce.
Minule mi ji páníček odsunul ze svého sousedství, protože zaléval závěsné květináče, tak aby tam netekla voda.

Zapomněl ji vrátit zpátky, tak jsem na něj kulila tak dlouho oči a koukala jsem do jeho tak důrazně, až ho konečně napadlo vrátit židli na značku.

Tohle období miluju. Konečně jsou otevřeny od rána dveře do domu na zahradu a já se nemusím prodírat svými dvířky. Prý je to pro malého psa, no jo ale já jsem velká kočka... 
Sice prolezu bez problémů, ale to dělám jen, když nikdo není v dosahu, když jsou všichni pryč anebo už spí nahoře v patře. To ten svůj vchod využiju. 
Ale když jsou blízko, škrabu a šmátrám po dveřích, anebo volám, dokud někdo nepřijde a neotevře.

Jo, vlastně panička ani za to nemůže, že mě v poslední době nefotila. I když už bylo trochu teplo, stejně jsem s ní spávala v posteli, pak jsem s ní vstávala, čekala na snídaní a bonbónky, šla se lehce, ale fakt jen lehce projít po zahradě a znovu jsem vlítla do postele. No a panička mě v rozestlané posteli fotit nechtěla. A já tam někdy vydržela až do odpoledne.

Tak jsem se fakt včera snažila, páč je mi jasné, že bez fotek by mi tady na blogu žádný prostor nedala. Pózovala jsem jako fotomodelky zvučných jmen, jen nejsem tak štíhlá. No a co. 
Panička mi říká náš jezevec. 
Konečně jsou v módě i normální standardní modely, jedno kilo hezčí než druhé.

No, tak dnes končím. Mějte se krásně a doufám, že dostanu prostor vás pozdravit dřív než za půl roku.
Jo a dnes by teda focení nebylo. Venku prší a nikdo by mě tam nedostal. 
Panička říká: konečně trochu deště.

Vaše Justýna